V uplynulém roce byly v celé Evropě nainstalovány nové větrné elektrárny s výkonem 19 128 megawattů, z toho v Evropské unii s celkovým výkonem 16 148 megawattů. Větrné elektrárny tak loni pokryly sedmnáct procent roční spotřeby elektřiny (v EU šestnáct procent). Velká většina elektráren je stavěna na souši: 87 procent v Evropě, a dokonce 92 procent v EU. Vyplývá to z poslední výroční statistické zprávy evropské větrné asociace Wind Europe.

V Česku byly loni poprvé od roku 2019 sice postaveny čtyři nové větrné elektrárny projektu Moravice-Melč II v Moravskoslez­ském kraji s celkovým výkonem 8,8 megawattu, ovšem vzhledem k tomu, že v době, kdy evropská zpráva vznikala, teprve čekaly na připojení do sítě, nebyly ve statistice Wind Europe ještě zahrnuty. Po jejich připojení do sítě vzrostl aktuální instalovaný výkon větrných elektráren v Česku na 348 megawattů.

„V Česku jsme v rozvoji větrných elektráren zaspali. Z větru tu pochází jen přibližně jedno procento spotřebované elektřiny. Potenciál je přitom řádově vyšší,“ zdůrazňuje Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Studie Akademie věd

Stejně to vidí společnost ČEZ, která má s využíváním energie z větru mnohaleté zkušenosti doma i v zahraničí. Podle firmy větrné elektrárny zapadají do vhodného tuzemského energetického mixu po postupném útlumu uhelných zdrojů. Nově by soběstačná, nezávislá a bezpečná energetika měla stát na jaderných elektrárnách a právě obnovitelných zdrojích.

„Turbína o instalovaném výkonu 4,2 megawattu může ročně v českých podmínkách vyrobit až 25 milionů kilowatthodin. Právě tento typ bezemisních zdrojů plánuje v příštích letech instalovat Skupina ČEZ ve vybraných lokalitách České republiky s příznivými větrnými podmínkami. Větrné elektrárny mají potenciál pokrýt více než deset procent spotřeby České republiky a zajistit bezemisní energii pro stovky tisíc domácností. Mezi jejich výhody patří zejména schopnost částečně kompenzovat kolísání produkce fotovoltaických zdrojů, jejich výrobní křivky se totiž v čase vzájemně doplňují. Pro budoucí český energetický mix jsou tak větrné turbíny vhodným doplněním jaderných, vodních, fotovoltaických a plynových zdrojů,“ říká Jan Kalina, člen představenstva ČEZ a ředitel divize Obnovitelná a klasická energetika.

Podle studie připravené před časem Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR pro Českou společnost pro větrnou energii a Komoru obnovitených zdrojů energie by tuzemské větrné elektrárny mohly v roce 2040 pokrýt dokonce až 31 procent dnešní spotřeby elektřiny v Česku. A to po zohlednění reálných větrných podmínek i hlavních objektivních omezení, jako je například vyloučení výstavby ve zvláště chráněných územích či respektování přísných hlukových limitů, které vylučují výstavbu na osídlených územích a v jejich blízkosti.

S ohledem na další požadavky ochrany přírody a nejrůznější jiná omezení technického, ekonomického i společenského rázu lze však očekávat, že skutečná realizace větrných elektráren bude reálně nižší – právě nad deseti procenty tuzemské spotřeby. „Podmínky pro větrné elektrárny máme velmi podobné, jako jsou v jižní polovině Německa, když porovnáme větrnost i charakter krajiny. Přesto u nás nevyužíváme větrné elektrárny ani z desetiny jako tam,“ připomíná David Hanslian z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, který studii zpracoval.

Jednodušší legislativa

Asociace Wind Europe očekává, že v následujících pěti letech se na starém kontinentu postaví každý rok okolo 19,6 tisíce megawattů nových větrníků, což je asi o třetinu méně, než Evropa potřebuje k dosažení vytyčených energeticko-klimatických cílů. „V Česku předpokládáme v roce 2030 dosažení celkového výkonu jednoho tisíce megawattů, pakliže se podaří zjednodušit výstavbu a dobré nastavení kontinuálně udržet,“ říká Štěpán Chalupa z Komory obnovitelných zdrojů energie.

Jeden z klíčových kroků už stát udělal, když parlament začátkem roku schválil novelu energetického zákona označovanou jako Lex OZE 1, podle níž jsou instalace o výkonu nad jeden megawatt zařazeny mezi stavby veřejného zájmu, což by mělo usnadnit i výstavbu větrných parků.

„Schválená novela energetického zákona přinese zrychlení přípravy nových projektů obnovitelných zdrojů. Zejména zařazení velkých instalací mezi stavby veřejného zájmu dává Česku klíčový nástroj pro ukončení závislosti na ruském fosilním plynu a zároveň otevírá dveře pro nejlevnější řešení dekarbonizace české energetiky,“ vysvětluje programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák, podle něhož jde o jeden z nejzásadnějších impulzů pro restart rozvoje větrných a solárních parků.

Tomáš Novák, týdeník Hrot

Připravuje se také další novela označovaná jako Lex OZE 2, která vedle zrychlení rozvoje obnovitelných zdrojů počítá především se sdílením energie – včetně větrné. „Všichni spotřebitelé energie se budou moci nově zapojit do výroby, vlastní spotřeby a sdílení energie: chalupáři si budou vyrábět elektřinu pro byty ve městech, podnikatelé dodávat přebytky elektřiny a bioplynu do svých poboček, sousedům, rodině či přátelům a školní budovy zásobovat třeba plavecké bazény,“ říká Štěpán Chalupa.

Chystají se rovněž takzvané go-to zóny, tedy oblasti, které by byly doporučené právě pro obnovitelné zdroje včetně větrných parků. „Systém go-to zón už naše ministerstvo začalo vytvářet po dohodě s ministerstvem průmyslu a obchodu, a to na základě nařízení Evropské komise z loňského prosince. Do osmnácti měsíců by měla být vydaná evropská směrnice, která vlastně umožní prioritizovat vybraná území pro obnovitelné zdroje. Proto se připravujeme už s předstihem,“ říká v rozhovoru pro Obnovitelně.cz ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Současně přiznává, že některé evropské země už takový systém go-to zón mají. „Náš plán brzy představíme krajům, jak jsem to slíbil Asociaci krajů. Základem je, aby vybrané oblasti nebyly v rozporu s ochranou přírody. Chtěli bychom na vytipovaných územích udělat společné posouzení vlivu nových staveb na okolní prostředí, aby v těchto místech bylo poměrně jednoduché povolit nové obnovitelné zdroje. Velmi citlivě chceme do tohoto systému zapracovávat také pohled místních obyvatel, které musíme velmi dobře poslouchat,“ konstatuje Hladík.

Že by radnice a místní obyvatelé byli ve velkém proti, se ministr neobává. „Myslím, že se přístup k obnovitelným zdrojům postupně změní, pokud lidé uvidí, že šetří veřejné rozpočty, ale také jejich náklady na energie. Zjednodušeně řečeno: obyvatelé budou souhlasit se solárním nebo větrným parkem, ale musí to pozitivně poznat ve své peněžence a na účtu za energie ve vlastní obci,“ poznamenává Hladík.

Desítky chystaných projektů

Právě zjednodušení povolovacích procesů je podle Komory obnovitelných zdrojů energie naprosto klíčové pro další rozvoj větrné energetiky. Z nejnovějšího zjišťování mezi členy České společnosti pro větrnou energii vyplývá, že v pokročilejších fázích přípravy jsou v tuzemsku projekty s výkonem nepřesahujícím 250 megawattů. Podle vyjádření zástupců asociace jde o projekty, které mají navázanou spolupráci s obcí, nejčastěji podepsanou smlouvu.

Za deset let, co se v Česku větrníky téměř nestavěly, se technologie výrazně posunula. Aktuálně projektované větrné elektrárny mohou běžně dosahovat celkové výšky 200 metrů. „Obor prochází postupným technologickým vývojem. V Česku nám zcela utekla jedna generace větrných elektráren,“ uvádí Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii. Větší větrníky jsou ovšem v krajině více vidět. „Ale když jsou dobře umístěné, není to na závadu, naopak, nepotřebujeme jich stavět tolik a dodají výrazně víc elektřiny než ty menší,“ dodává Janeček.

Podle něj bylo před osmnácti lety na výrobu stejného množství elektřiny zapotřebí desetkrát víc větrných elektráren než dnes. „Díky tomu je dopad na zábor území výrazně menší. Výborně to ilustruje, jak dynamickým vývojem sektor větrné energetiky za poslední dekádu dvě prošel a jak se technologicky stabilizuje. S vývojem technologie pokračuje i pokles ceny, takže elektřina z větru je dnes spolu se sluneční nejlevnější ze všech zdrojů,“ říká Michal Janeček.

Česká společnost pro větrnou energii v Česku sdružuje provozovatele větrných elektráren i výrobce a dodavatele komponent. „Větrné elektrárny jsou vyzkoušená technologie, čistá energie. Lidé vedle nich normálně žijí, podobně jako žijí vedle průmyslových nebo zemědělských podniků,“ poznamenává Michaela Lužová z předsednictva České společnosti pro větrnou energii.

Podle společnosti ČEZ se v případě větrných elektráren vyplatí na území České republiky investovat pouze ve vybraných lokalitách několika krajů. Velkou pozornost tak odborníci ČEZ věnují právě jejich výběru. Předem proto vylučují potenciálně konfliktní území typu ochranných pásem, letových zón, radarů a samozřejmě oblasti s výskytem chráněných živočichů. V úvahu nepřipadají ani zvláště chráněná území, tedy chráněné krajinné oblasti a národní parky.

„Do budoucna má jako palivo velký potenciál vodík, který bude důležitý zejména pro průmyslovou výrobu a dopravu. Chceme-li získávat takzvaný zelený vodík, tedy ten nejekologičtější, dává smysl vyrábět jej právě z větrných elektráren. Elektřinu totiž v průměrném roce vyrábějí zhruba dvakrát déle než ty solární. Nezastaví je zimní období a vyrábět mohou i v noci. Kombinace solární a větrné energetiky je tak do budoucna troufám si říci nezbytná,“ doplňuje Jan Kalina z představenstva společnosti ČEZ.

V souvislosti se svou strategií Čistá Energie Zítřka se ČEZ zaměřuje na intenzivní rozvoj obnovitelných zdrojů. Do roku 2030 chce přispět k transformaci české energetiky na bezemisní vybudováním obnovitelných zdrojů včetně větrných elektráren o výkonu až šest gigawattů. 

31 % dnešní spotřeby elektřiny v Česku by mohly v roce 2040 pokrýt tuzemské větrné elektrárny.