Sídlo Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) na jižní periferii Prahy připomíná spíše předimenzovanou podnikatelskou vilu než útulnou hájenku. Myslivci si svému vkusu přizpůsobili aspoň interiér, místnosti zdobí četné trofeje a masivní dřevěný nábytek. Jednota přitom disponuje reprezentativním domem v Jungmannově ulici v centru Prahy, který však z části komerčně pronajímá. Členů v průběhu let ubývá a i myslivci musejí počítat. A to nejen peníze, ale i zvěř, z jejichž populační exploze veřejnost myslivce částečně viní.

Předseda jednoty Jiří Janota myslivce hájí, zároveň však nepopírá, že lov je potřeba zintenzivnit. „Apeluji na myslivce, i když to neradi slyší: Střílejte na prasata, střílejte je všechny, protože pokud je nebudete střílet, tak je budete sbírat do igelitových pytlů a vozit do kafilerie,“ říká.

Nemám rád formulaci, že zvěř je přemnožená. Pokud je něco přemnoženého, tak se druh nestačí uživit a vymírá. Je však pravda, že určité druhy zvěře v určitých lokalitách jsou ve výrazně vyšších stavech a je potřeba je snižovat. Před třemi lety byla republika přemnožená prasaty. Pak přišel africký mor, vypsalo se zástřelné a došlo k jejich poměrně silné redukci. Dnes jsou lokality, kde jich je opravdu méně, ale i lokality, kde jich je pořád dost. Všeobecně stavy zvěře v Česku stoupají, ale to je problém celé Evropy.

Pěstujeme značné množství energetických plodin, a zvěř tak má prostřený stůl. Je to jako s každým jiným druhem, ať to jsou myši, nebo veverky. Pokud je biotop uživí, tak se stavy zvedají a zvedají se i škody, které zvěř páchá na polích a lesích.

Pokud budou chtít zemědělci pobírat dotace, tak už nebudou moci mít lán větší než 30 hektarů. To je dobré opatření, stohektarové lány jednodruhových plodin tvoří ideální podmínky pro zvěř. Pokud má ještě poblíž vodu, tak nepotřebuje vůbec vylézat. Přežívá v kukuřicích a řepkách, kde má klid. Jedním z největších nebezpečí pro zvěř je totiž dnes ruch. Zvěř se stává zvěří noční, zvlášť v příměstských honitbách, ovšem ne výhradně.

Ano, už ráno ve čtyři hodiny běhají běžci s čelovkami, pak nastoupí pejskaři, k večeru vyjedou cyklisté, případně jezdci na koních. Zvěř nemá klid a reaguje na to tak, že vychází jen v noci. Nedá se proto ani lovit jindy než v noci. Dřív byl ideální čas pro lov rozednění a soumrak, podívejte se ale, kolik je dnes v přírodě lidí. Já jim rozumím, každý chce relaxovat. Ale je to zkrátka na úkor zvěře.

Nedá. Omezování veřejnosti není politicky průchodné. Člověk relaxovat potřebuje a my se musíme přizpůsobit. Novela zákona proto přichází i s povolením nočního lovu. Dříve se mohla lovit v noci pouze černá zvěř a liška. Dnes se to postupně uvolňuje používáním noktovizorů. Je ovšem si třeba zároveň přiznat, že tak obrovským způsobem zasahujeme do welfare (ochrany pohody – pozn. red.) zvěře a jejího životního cyklu.

Z toho sešlo. Existují dotace třeba na lapací zařízení na prasata. Ale stejně si myslím, že problém prasat vyřeší africký mor. Jsme sice jediná země na světě, která zastavila šíření moru, ale měli jsme jen jediné centrum. Mor ovšem postupuje z pobaltských států jako vlna. V Estonsku zlikvidoval během dvou let všechna prasata, to samé se děje v Polsku, v Maďarsku, na Slovensku, na Ukrajině. Bylo by bláhové se domnívat, že se nám to vyhne.

Už se objevují nemoci jelenovitých. Přemnožené stavy vždycky skolí nějaká epidemie. To je případ i s koronavirem u lidí. Vždycky, když se mluví o přemnožené zvěři, dávám příklad, jestli nejsou náhodou přemnožení lidé. Byly nás čtyři miliardy, teď sedm, za pár roků to bude deset. Jsme přemnožení? Bude nás muset někdo likvidovat?

Lesy České republiky ročně vykazují škody asi ve výši 30 milionů korun. To představuje zhruba desetinu tuzemských honiteb, ale 50 procent lesů. U ostatních vlastníků to bude podobné, takže se dostáváme zhruba na 80 milionů až 100 milionů. Rozhodně je ovšem nesmyslné číslo osm miliard, které se někdy uvádí.

Vystřelily ho ekologické organizace. V rámci novely zákona o myslivosti by se měly nově evidovat škody, které si mezi sebou odsouhlasí držitelé a uživatelé honitby, tedy vlastníci honebních pozemků a nájemci. Díky tomu bychom pak měli mít opravdový přehled o škodách.

To je obrovský problém. Částečně to způsobil koronavirus a zavřené restaurace, komplikace s odbytem však existovaly už předtím. Panuje obrovský tlak, aby myslivci lovili, ale zvěřinu není kam dát. Řada spolků je přitom na prodeji zvěřiny i ekonomicky závislá. Musí si vydělat na nájem, krmení a případně i na náhradu škody. A vydělat si mohou buď na poplatkovém lovu a naháňkách cizincům, nebo na prodeji zvěřiny, a ta je poměrně podstatná. Kvůli koronaviru a omezení cestování přišli o naháňky i prodeje trofejové zvěře.

Intenzivně jednáme s ministerstvem zemědělství o pobídkách pro myslivce, aby si více zvěřiny mohli zpracovat sami. Stát připravuje dotační tituly na bourárny masa, myslivci si to budou moci jako v Rakousku zpracovat a prodat sousedům. V květnu také vyšla vyhláška o vyšším prodeji malého množství zvěřiny napřímo, to však není záchrana, dokud nemáme bourárny a hlavně dokud nejsou lidé naučeni jíst zvěřinu.

Lidé nevnímají, že jde o nejkvalitnější maso. Panuje navíc povědomí, že je to něco nóbl, něco drahého, a dříve tomu tak opravdu bylo. Pokud by si ji však myslivci rozbourali sami a prodali za přijatelnou cenu, tak pevně věřím, že se ji lidé naučí jíst. Připravujeme také kampaň na propagaci zvěřiny. Nemusí to být akce jako Ryba domácí, která stála 180 milionů korun. My budeme chtít daleko menší peníze, zhruba pět milionů, bez toho se však trh nepohne.

Není to pravda. Stavy drobné zvěře rapidně klesají. Koroptev je vzácnost, bažanty zachraňují jen bažantnice. Stejné to je i se zajíci.

To je jenom zdání. My, co si pamatujeme zajíce na polích, to už nikdo nezažije. Opět za to může způsob obhospodařování krajiny, což je jeden limit. Druhý limit je škodná. Draví ptáci, rozmnožují se lišky, psík mývalovitý, straky... To jsou všechno nepřátelé drobné zvěře. Na jedné straně chráníme druhy, které by už vůbec nepotřebovaly chránit, jako jsou někteří dravci nebo třeba vydra, na druhé straně máme jiné, které bychom potřebovali chránit, a to je koroptev. Ornitologové pořád říkají, kolik ubývá ptáků. Důvodem je, že chybí hmyz, a pokud se s tím něco neudělá, tak nemůžeme očekávat, že se nám vrátí drobná zvěř.

Zemědělci to neradi slyší, ale zcela zásadní problém je, jak dneska krajinu udržujeme. Dříve byly rumiště, mokřady, dneska je všude chemie, všude jsou vysekané trávníky. Kde by se tam hmyz vzal? Vnímám však složitost celé otázky a není vždy dobré na zemědělce útočit. Žijí v určitém ekonomickém prostředí a největší problém je systém dotací. Dotace pokřivily všechno.

Stoupají stavy zvěře a klesají počty myslivců. Před revolucí měla Jednota 110 tisíc členů. Dneska má 60 tisíc členů a 15 tisíc myslivců funguje mimo ni. Myslivci stárnou a mladí mají daleko větší možnosti. Zároveň se šíří, že myslivost je něco špatného. Myslivci nejsou vrazi zvěře, ale starají se o přírodu a jako jedni z mála také udržují společenský život na vesnici. Myslivost zde bude muset být vždycky, zvěř musí někdo redukovat, nebuďme naivní, že to udělají vlci.

Jiří Janota (54)

• Vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně.

• Působil ve Vojenských lesích a statcích (VLS) spadajících pod ministerstvo obrany. Od roku 2009 byl ředitelem státního podniku.

• V roce 2014 ho z funkce odvolal ministr Martin Stropnický a nahradil ho jeho předchůdcem, Jiřím Vojáčkem, dnes šéfem Lesů České republiky.

• V roce 2015 byl zvolen předsedou Českomoravské myslivecké jednoty.

• Jiří Janota je nejen vášnivým myslivcem, ale i včelařem.