foto Profimedia.cz
Nechci skončit jako Parkanová
Případ Parkanová? V demokratickém právním státě by se nemělo stávat, aby byl kdokoli tak dlouho v pozici „sprostého obviněného“.
redaktor
Člověk by musel být z kamene, aby se na jeho zdraví a duševní pohodě nepodepsalo více než devítileté trestní stíhání za údajnou škodu v řádu stovek milionů korun. Zvláště když je daná osoba přesvědčena, že nic neudělala, což na konci potvrdí osvobozující rozsudek soudu. Tímto martyriem si prošla někdejší ministryně obrany Vlasta Parkanová, kterou v červnu 2012 obvinila protikorupční policie kvůli tenkrát už tři roky starému – údajně nevýhodnému – nákupů letounů CASA. U Obvodního soudu pro Prahu 6 se začala kauza projednávat v květnu 2017, ukončena byla u odvolacího městského soudu v říjnu 2021.
Pomiňme skutečnost, že v čele armádního resortu vlastně nikdy stát nechtěla a že se více proslavila jako zpěvačka, která nazpívala oslavnou píseň určenou pro tehdejšího amerického prezidenta George Bushe (text písně „Dobrý den, prapore hvězd a pruhů“ napsal Jan Vyčítal na melodii známé skladby „Dobrý den, majore Gagarine“). V demokratickém právním státě by se prostě nemělo stávat, aby byl kdokoli tak dlouho v pozici „sprostého obviněného“. Trestní řízení musí být co nejrychlejší. Pokud je nějaký problém v trestním řádu, ať ho zákonodárci změní.
Nekonečné stíhání Parkanové mělo rovněž dopad na její politické následovníky v čele armádního resortu. Nejednomu z nich se rozklepala ruka, když měl podepsat nějakou drahou zakázku. A na chodbách ministerstva obrany se dodnes vyprávějí historky o tom, jak si občas ministři povzdechli: „Nechci skončit jako Parkanová.“