V České republice stále ještě není kompletně naočkováno zhruba 45 procent lidí starších osmdesáti let. Závod s virem ovšem běží neúprosně dál a velké farmaceutické firmy už své vakcíny proti covidu-19 testují na dětech. Nejde přitom o nijak banální záležitost. Dětský imunitní systém reaguje jinak než dospělý, a je proto třeba najít takové dávkování, aby vakcíny způsobily dostatečnou reakci imunitního systému, ale zároveň byly naprosto bezpečné.

Náskok mají dvě vakcíny – Pfizer/BioNTech a Moderna. Výrobci obou vakcín začali už před časem testovat očkování adolescentů ve věku 12 až 15 let, obě mají v klinických studiích slibné výsledky, a tak – pokud všechno dobře půjde – by mohly být vakcíny pro tuto věkovou kategorii schváleny před začátkem příštího školního roku. Obě firmy rovněž na konci března zařadily do klinických testů mladší děti ve věku šest měsíců až 12 let. Tady lze ale realisticky očekávat „ostré“ nasazení až na konci letošního (Pfizer) nebo na začátku příštího roku (Moderna). Testování dalších dvou v Česku povolených vakcín – AstraZenecy a Johnson & Johnson – na dětských dobrovolnících je naopak dočasně pozastavené. Obě farmaceutické firmy tak zareagovaly na zjištění, že jejich vakcíny mohou v mizivém počtu případů způsobovat krevní sraženiny.

Základní otázky – kdo, kdy a jak – zatím nemají odpověď. Jedno je však jasné: nouzí o dětské dobrovolníky farmaceutické firmy rozhodně netrpí. Někteří rodiče se ve skutečnosti zápisu svých dětí do klinických studií vehementně dožadují. „Volali a volali a volali, dokud jim nedovolili, aby se zúčastnili,“ řekl prestižnímu vědeckému časopisu Nature odborník na infekční nemoci Kawsar Talaat z Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health v Baltimoru, který se podílí na testování vakcíny Pfizer/BioNTech.

Nezralý imunitní systém

Děti sice většinou mívají mírný průběh nemoci, přesto existují minimálně tři dobré důvody, proč je očkovat. Zaprvé některé nakažlivější mutace viru SARS-CoV-2 znamenají víc nakažených dětí. Zadruhé je tu vážný – potenciálně smrtelný – syndrom multisystémové zánětlivé odpovědi (PIMS-TS), jenž se dodatečně objeví zhruba u každého tisícího dítěte, které prodělalo covid-19. A zatřetí jde o to, dostat čínskou chřipku pod kontrolu. Stále víc se totiž ukazuje, že vakcíny nechrání jen před vážným průběhem nemoci, ale zároveň velmi účinně zabraňují přenosu viru. Jinak řečeno, čínskou chřipku lze očkováním vytlačit na okraj společnosti a zmenšit tím prostor pro vznik nových nebezpečných mutací, ovšem k tomu je ji nezbytné „dusit“ ve všech věkových kategoriích.

Testování dětí ve věku 12 až 15 let ukázalo (Pfizer/BioNTech deklaroval v této věkové kategorii stoprocentní účinnost, když z naočkovaných adolescentů neonemocněl nikdo, zatímco z kontrolní skupiny, „očkované“ placebem, dostalo čínskou chřipku 18 účastníků klinické studie), že po aplikování vakcíny získaly podstatně vyšší hladinu protilátek než mladí lidé ve věku 16 až 25 let. Mikrobioložka a imunoložka Donna Farberová z toho vyvozuje, že u mladších dětí může být tento trend ještě silnější. Dětský imunitní systém podle ní přetéká buňkami, které se dosud nesetkaly s patogeny, a reakce na vakcíny proto bývají bouřlivější: „Jsou to právě první léta života, kdy se učíme poznávat patogeny.“ A silnější imunitní reakce znamená například vyšší pravděpodobnost horečky.

Půjde tedy především o to, najít kompromis mezi vysokou účinností a co možná nejslabšími vedlejšími příznaky. Další obtíží může být zařazení vakcíny proti covidu-19 do nabitého dětského očkovacího kalendáře. Například v Česku jsou děti povinně očkovány proti zarděnkám, spalničkám, příušnicím, záškrtu, černému kašli či obrně.