Čeští řidiči loni vůbec poprvé tankovali mezi jinými palivy i biometan. Podle dat Českého plynárenského svazu (ČPS) projeli celkem 1,15 milionu kubíků zeleného plynu, což představuje o něco málo více než jedno procento z celkové spotřeby plynových paliv. U toho by nemělo zůstat, podle představ poslanců hospodářského výboru má do konce desetiletí vzrůst podíl pokročilého biometanu z odpadů až na 40 procent celkové spotřeby plynových paliv, a pomoci tak Česku k povinnému očištění dopravy.

Překvapivě jediný český výrobce biometanu přitom nedodal tuzemským čerpacím stanicím zatím ani kubík. Skupina EFG, vyrábějící biometan z odpadů v bioplynové stanici v Rapotíně u Šumperka, podle výkonného šéfa Tomáše Voltra prodala veškerý svůj biometan do zahraničí, kde je po něm vysoká poptávka. V dodávkách do Česka jí brání nedořešená legislativa i skutečnost, že za zelený plyn se za hranicemi platí mnohem lépe. Podle obav z branže může nakonec skončit v cizině většina domácího biometanu i v budoucnu, a státu tak hrozí, že nesplní evropský cíl pro čistou dopravu.

Zapadlý mezi soláry

Zdánlivě se přitom pro biometan vše vyvíjí příznivě. Poslanci hospodářského výboru předminulý týden poslali do třetího čtení klíčovou novelu zákona o podporovaných zdrojích energie (POZE), která má v následujících letech nastavit mantinely rozvoji moderní energetiky v Česku. Po roce vyargumentovaných slovních přestřelek i vyložených fabulací doplněných o četné pozměňováky nejrůznějších zájmových skupin směřuje do finále poněkud nesourodý mišmaš. Návrh by tak sice nakonec měl solárním elektrárnám otevřít cestu k vysněným aukcím, což výrazně zlevní jejich výstavbu, zároveň však dál nekoncepčně brání rozvoji velkokapacitních baterií. A třeba tolik diskutované zkrouhnutí solárníků za starý hřích solárního boomu, které projednávání celé novely měsíce brzdilo, přesouvá na neurčito nějaké budoucí vládě.

V ostrých debatách kolem výše zmíněných témat však zcela zapadlo, že novela bude mít skrze biometan významný vliv i na podobu tuzemského plynárenství, zemědělství, dopravy a státní kasy. Implementuje totiž (mezitím už trochu zastaralou) evropskou směrnici o obnovitelných zdrojích (RED II) s cílem dosáhnout do roku 2030 v dopravě 14procentního podílu zelené energie; 1,7 procenta z toho má zajistit právě pokročilý metan z biologicky rozložitelných odpadů.

To se na první pohled může zdát málo, ovšem celých sedm procent zajistí bez větších komplikací klasická biopaliva. Tankování řepky je přitom v Bruselu už stejně nepopulární jako v Česku a paliva první generace jsou zastropována právě na sedmi procentech. U zbylých sedmi procent však dosažení každého promile představuje značné úsilí. Proto třeba na elektromobilitu, která je dnes už výrazně dál než biometan, má připadnout jen 0,8 procenta.

„Do roku 2030 počítá Národní akční plán čisté mobility s vybudováním až 35 tisíc dobíjecích bodů až pro 500 tisíc elektromobilů. Oproti tomu nejsou zatím české plány v oblasti biometanu tak konkrétní. Je to dáno také tím, že využití biometanu v dopravě je technologie, pro kterou zatím není v Česku k dispozici základní infrastruktura pro výrobu a distribuci,“ shrnuje Ondřej Ptáček, expert na udržitelnost a veřejné investice v PwC Česká republika.

Podle něj bude záležet na tom, do jaké míry se podaří státu přetransformovat zhruba pět stovek tuzemských bioplynových stanic z elektřiny na výrobny biometanu. Velké většině z nich v tomto desetiletí skončí podpora pro výrobu elektřiny a zároveň se nevyhnou nutným opravám. Jde tedy o ideální dobu, kdy by se mohly přeorientovat z elektřiny na plyn, napojit na plynárenskou infrastrukturu a začít zásobovat tuzemský vozový park sice úplně identickým palivem, jako je zemní plyn, ovšem se zeleným razítkem.

Vlastníky bioplynek, především zemědělské podniky, chce proto stát motivovat k přestavbě i štědrými dotacemi. Podpora biometanu ze státního rozpočtu má v průběhu let postupně narůstat až na celkem 8,7 miliardy korun v roce 2030, na kterých se pak dalších deset let ustálí. Zelenou elektřinu, kterou Česko potřebuje také a kterou dnes bioplynky vyrábějí, zajistí podle náměstka Reného Neděly v budoucnu hlavně fotovoltaické elektrárny. „Potřebujeme, aby bioplynové stanice vyráběly teplo nebo metan, nic jiného. V rámci modernizačního fondu máme deset tisíc projektů na 27 gigawattů fotovoltaiky. Takže elektrickou energii vyrobíme, tam není problém,“ prohlásil na březnovém jednání hospodářského výboru Neděla.

Na doma, či na export

Podle ČPS se tak mohly přebudovat na výrobu biometanu až dvě stovky bioplynek, které ročně vyrobí 500 milionů kubíků biometanu. To odpovídá zhruba šesti procentům celkové spotřeby plynu v Česku. Jenže zdaleka ne všechen biometan bude považován za pokročilý, tedy nejzelenější, který Česko potřebuje především. Bude-li se v bioplynkách vyrábět dál z energetických plodin, spadne takový plyn do nepopulární kategorie biopaliv první generace.

Pokročilý biometan musí být proto vyroben z odpadů, kterých je pomálu. Skupina EFG odhaduje tuzemský potenciál na 127 milionů kubíků ročně. ČPS je výrazně konzervativnější, počítá zhruba s 50 miliony až 57 miliony kubíků pokročilého biometanu za rok. I to by však mělo stačit na dosažení potřebného podílu v čisté dopravě.

Otázka ovšem je, zda český biometan zůstane v Česku. „Záleží na tom, jestli bude výkupní cena konkurenceschopná se zahraničním trhem,“ říká Voltr z EFG. Novela zákona o POZE počítá pro výrobce v zásadě se dvěma možnostmi. Buď kývnou na dotaci formou zeleného bonusu v maximální výši pětinásobku průměrné ceny zemního plynu (jak navrhuje hospodářský výbor), nebo 1700 korun na megawatthodinu (jak původně navrhla vláda). V takovém případě „nárok“ na biometan přejde na stát, který ho v zásadě převede na dodavatele plynu, a bude si ho tak moci započítat do cíle pro ozelenění dopravy.

• 1,15 milionu kubíků biometanu projeli loni řidiči v Česku.

• 57 milionů kubíků pokročilého biometanu se podle plynařů může ročně vyrábět v Česku.

• 40 % spotřeby plynových paliv v dopravě má do roku 2030 zajistit pokročilý biometan.

• 1700 korun, nebo pětinásobek průměrné ceny zemního plynu má být maximální výše podpory na megawatthodinu biometanu.

Pokud výrobce zelený bonus odmítne, může biometan za tržní cenu prodat do zahraničí, jak se to děje už dnes. A to může být podle vedoucího sekce biometanu ze sdružení CZ Biom Martina Schwarze pro mnohé atraktivnější varianta. V současnosti se cena zemního plynu pohybuje kolem 28 eur za megawatthodinu oproti zhruba 70 eurům za biometan. Podpora by se tak vešla do pětinásobného stropu ve srovnání s cenou zemního plynu, nikoli však do maximální výše zeleného bonusu podle vládního návrhu.

I cena fosilního plynu ovšem značně kolísá a loni v létě třeba stála megawatthodina kolem šesti eur. U biometanu se vzhledem k ozelenění celé Evropy očekává velká poptávka, a tedy i tlak na cenu, a nelze předpokládat, že by výrazně zlevňoval.

Energetický regulační úřad bude navíc při stanovení podpory omezen ještě zatím neznámou hodnotou vnitřního výnosového procenta, a zdaleka tak nemusí být pravidlem, že podporu zastropuje na pětinásobku ceny, ale výrazně níže. „Výrobci pak mohou dostat nižší cenu v České republice, nebo vyšší tržní cenu kdekoli na světě,“ vysvětluje Schwarz. Návrh zákona přitom počítá s tím, že pokud stát dostatek biometanu nezajistí, nemusí povinnost splnit ani dodavatelé paliv, a zelený cíl tak Česko nesplní.

Zpřísnění cíle na obzoru

Další neznámou je, zda bude po tuzemských silnicích jezdit dostatečné množství vozů poháněných plynem, které by biometan spotřebovávaly. Těch je dnes zhruba 25 tisíc, pro rok 2030 počítá stát v Národním akčním plánu čisté mobility (NAP CM) s 26 tisíci až 55 tisíci automobily. „Nebudeme na to mít auta. Dneska je plyn v dopravě tažen dodávkami a autobusy, osobní auta se téměř neprodávají. Na trhu jich je asi 25 tisíc, a pokud se dostaneme k 30 tisícům vozidel z šesti milionů, tak to je maximum. Automobilky už do plynu neinvestují,“ míní šéf Unie nezávislých petrolejářů Ivan Indráček.

Na tom něco je. V původní verzi NAP CM počítal stát do roku 2030 až se čtvrt milionu plynových vozů. Právě kvůli odklonu výrobců aut od plynu odhady citelně snížil. Podle Indráčka by tak stát neměl sázet všechny karty jen na biometan, ale v mnohem větší míře se věnovat i dalším alternativám, jako jsou třeba syntetická paliva.

A to se už začíná na evrop ské úrovni pomalu rodit směrnice RED III, jejíž první nástřel se očekává každým dnem. Už dnes je však jisté, že klimatické cíle se významně zpřísní, konkrétně podíl zelené energie v dopravě ze 14 na 26 procent. Dokalkulovat naplnění cíle při domácích možnostech biometanu bude v takovém případě úkol pro hodně kreativního matematika.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.