Přepadení Ukrajiny Ruskem vyvolá v Česku, které zažilo okupaci a „dočasný pobyt“ sovětské armády, silnou odezvu. Vlna solidarity a pomoc dobrovolníků, ochota přijímat uprchlíky, poskytnout jim přístřeší, zajistit základní potřeby od škol po zdravotnictví jsou velké. V prvních dnech to vypadalo, jako by v této zemi žili samí elfíci a široko daleko se nevyskytoval nikdo, kdo by vědomě, podepřen numizmatickými důvody nebo jen z čistě nezištné blbosti, šířil velkoruskou propagandu. I známé firmy buď provedly názorový veletoč, nebo přinejmenším nepropásly příležitost takticky mlčet v zákrytu.

Teď se ještě opozice zdráhá vyrukovat s otevřeně protiimigrační rétorikou a pouze tvrdí, že pomáhat se má jak uprchlíkům, tak Čechům postiženým drahotou. Na sociálních sítích mezitím běží „diskuse“ o tom, že mezi lidmi prchajícími před válkou na Ukrajině je dost vysoký podíl těch, kteří nevypadají zuboženě, ale mnohdy vlastně blahobytně – ženy jsou upravené, s nalakovanými nehty, chytrými telefony a dobře oblečené bývají nejen ony, ale i jejich děti.

Implicitní vzkaz je ten, že někdo přichází „ujídat chlebíčka, jehož sami máme málo“, jako by utekli ti, kteří to vlastně nepotřebují. To, že se jedná o menšinový názor, ještě neznamená, že je možné jej přecházet. Už proto ne, že systém veřejných služeb zcela evidentně pozná zátěžovou zkoušku, příliv uprchlíků nepochybně zvedne pociťovaný nedostatek dostupných bytů a reál­ná hodnota mezd a sociálních dávek může z důvodů vysoké inflace klesnout.

Česko se před lety vehementně bránilo přerozdělování uprchlíků. Ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu přicházeli přes Turecko nebo přes Středozemní moře z afrických zemí, kulturně i jazykově velmi odlišných. Nynější vlna ukrajinsky nebo rusky mluvících uprchlíků z Ukrajiny je v tomto ohledu zcela odlišná a schopnost české společnosti je vstřebat bude odlišná stejně. Pro děti, pokud jsou součástí kolektivu vrstevníků, není problém naučit se neuvěřitelně rychle a bez přízvuku jazyk hostitelské země.

Rychlé ukončení války s dobrým výsledkem pro Ukrajinu, která by se nestala součástí ruského impéria, by pravděpodobně znamenalo postupný návrat většiny nynějších uprchlíků do vlasti, zejména v případě, že jejich tamní zázemí nebylo zásadně narušeno. Už samotný poměr žen a mužů, kteří respektovali brannou povinnost a skutečně šli Ukrajinu bránit, svědčí o velkém odhodlání a patriotismu.

Ukrajinské migrační vlny

Každá migrační vlna je v něčem specifická, ale všechny prokazují mimořádnou houževnatost. Ukrajinci osídlovali za cara Dálný východ, takzvaný Zelený klín, rozsáhlou oblast o rozloze jednoho milionu kilometrů čtverečních podél řeky Amur na hranicích s čínským císařstvím (Mandžuskem) a Japonským mořem na východě, kam lákali osídlence z evropské části impéria příslibem přídělu půdy a dopravou zdarma. Podle sčítání obyvatel z roku 1926 byla čtvrtina obyvatelstva ukrajinského původu, podíl ale klesal a počátkem tisíciletí se snížil v Přímořském kraji na 4,5 procenta. Rusko má dosud nejsilnější ukrajinskou menšinu na světě.

O Canada!

Ukrajinci hráli významnou roli nejen v osídlování vzdálených oblastí carského Ruska, ale i v osídlování rozsáhlých částí Severní a Jižní Ameriky. Ukrajinci včetně Rusínů, Poláci, Židé pocházející z rakousko-uherské Haliče, Zakarpatska a Bukoviny hromadně emigrovali do Kanady, Spojených států, Argen­tiny nebo Brazílie ještě před koncem 19. století. Všude byl hlavním lákadlem příslib zemědělské půdy. Silná emigrační vlna pokračovala i v meziválečném období i z území Zakarpatské Ukrajiny, jež bylo součástí nově vzniklého Československa.

K ukrajinskému původu se v Kanadě hlásí 3,8 procenta obyvatel (asi 1,4 milionu), jejich předkové se významně podíleli zejména na osídlování prérijních provincií (Alberta, Saskatchewan a Manitoba), počínaje rokem 1891. Britská koruna uzavřela (nerovné) smlouvy s původními domorodými kmeny z roku 1871, získala jejich půdu, následně na základě Dominion Lands Act z roku 1872 lákala kolonisty z Evropy nabídkou 160 akrů (65 hektarů). Podmínkou byla kultivace alespoň šestnácti hektarů půdy a postavení trvalého obydlí do tří let. Kvalifikoval se každý muž ve věku od 21 let, který zaplatil administrativní poplatek deset dolarů. Právě povinnost osídlení a kultivace pozemku byla chytrou bariérou spekulativního nákupu, osadník musel jejich naplnění prokázat, k čemuž byl motivován možností zdvojnásobení rozlohy farmy za stejné peníze. Toto umožnilo rychlý rozvoj farem, protože při této výměře byly už životaschopné i v méně úrodných oblastech. Podle tohoto zákona se v Kanadě distribuovala osadníkům půda o celkové výměře skoro půl milionu kilometrů čtverečních, tedy bezmála jako rozloha evropské části Francie.

Miroslav Zámečník

Byť kanadské úřady v zájmu asimilace preferovaly etnicky promíchané osídlování, umožnily v reakci na silnou preferenci vznik kompaktního osídlování sousedících parcel osadníky jedné národnosti. Krajanům v sousedství se dávala přednost před půdou lepší bonity, ukrajinští osadníci navíc chtěli alespoň částečně zalesněné parcely kvůli dřevu.

Tak vznikly třeba na východě centrální Alberty komunity s padesáti tisíci osadníky ukrajinského původu kolem města Edna (dnes Star). První postavili kostel, školu, obchod. Původně samozásobitelské farmy přešly během jedné generace na tržní farmaření. S nastupující mechanizací v zemědělství se mnozí začali stěhovat do měst, Edmonton (provincie Alberta) má dnes asi osminu obyvatel s plným nebo částečným ukrajinským původem, v Torontu jich žije 144 tisíc. Ekonomicky a sociálně potomci kdysi neuvěřitelně chudých a negramotných přistěhovalců z Haliče dokonale splynuli.

Miroslav Zámečník

Tento typ osídlování se neomezoval na Ukrajince a Kanadu. Totéž najdete ve Spojených státech a výjimkou nebyli ani přistěhovalci z Čech a Moravy například v Texasu, známá byla česká krajanská komunita v Presidencia Roque Sáenz Peña v severoargentinské provincii Chaco.

Ekonomicky řečeno, pro nově příchozí měla v neznámém prostředí schopnost domluvit se perfektní smysl, snižuje totiž transakční náklady, umožňuje lépe sehnat nějaký zdroj příjmu v hotovosti, získat pomoc od starousedlíků. Ve druhé generaci, když všichni již umějí jazyk hostitelské země, ekonomická potřeba „držení pohromadě“ klesá a kdysi etnicky vyhraněný charakter přistěhovaleckých komunit se rozpouští. V centrálním Texasu sice u silnice zvou hospody na „kolaches“, v centrální Albertě zase na „varenyky“, ale znalost jazyka předků je po několika generacích už dost vzácná. To neznamená, že se ke svému původu nehlásí, právě naopak. Ostatně proč myslíte, že Kanada byla svého času první západní země, která uznala nezávislou Ukrajinu, a proč její reakce na přepadení Ukrajiny byla tak silná?

Podstatná je jedna věc: příliv lidí, pro které byla půda nebo obecně řečeno práce, byl vždycky zdrojem hospodářského růstu v hostitelské zemi. Na tom se nic nezměnilo, a pokud u nás Ukrajinci zůstanou, budou velkým přínosem, nikoli zátěží.