Jde o jeden příběh mezi stovkami dalších. Přesto je pro ilustraci toho, co se v Česku právě děje, více než vypovídající. Firma Master Therm, největší tuzemský výrobce tepelných čerpadel, se teď musí zákazníkům omlouvat. Důvodem jsou neúměrně dlouhé dodací lhůty, které se jí nedaří zkrátit, ani když její lidé pracují přesčas. Firmě totiž chybějí noví zaměstnanci. V celém Česku podnikům chybí až 346 tisíc lidí.

Každý to zná

„Dominantně potřebujeme obsazovat výrobní profese,“ říká jednatel české značky Jiří Svoboda. Firmu čeká stěhování do nových prostor a další zaměstnance bude potřebovat i v jeho průběhu. Master Therm nabízí zájemcům o práci benefity, Jiří Svoboda ale nečeká, že by se situace měla v příštích měsících dramaticky zlepšit. A to ani kvůli covidu, který poslal na trh práce zaměstnance ze služeb.

Podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí je v podobných problémech hodně českých firem. V součtu shánějí 346 tisíc zaměstnanců, statistika neobsazených pozic je po lehkém covidovém zakolísání opět na úrovni předcovidových rekordů. Svaz průmyslu kvůli nedostatku pozic uspořádal mezi svými členy průzkum. Ukázalo se, že fenomén je bariérou pro růst 44 procent podniků. Nejvíce sužuje slévárny, výzkumné organizace, automotive či sklářský průmysl.

Ano, dá se namítnout, že informace o nedostupnosti pracovní síly je věc, která se nemění už několik let a Česko pořád plus minus funguje. Jenže v postcovidové době přibylo několik dalších aspektů, které přenesly problém podniků na obyvatele. Nedostupné, a tudíž drahé začínají být i materiály, a to kvůli zpřetrhanému přepravnímu řetězci a nákupnímu boomu. Pro lidi to tak znamená zdražování, které je citelné třeba ve stavebnictví. Jako překážku ve zvyšování výroby nedostupnost a ceny materiálů v průzkumu uvedlo 34 procent firem, 28 procent společností sužuje nízký počet nových zakázek. Bariérou pro 12 procent podniků je nedostatek financí pro investice. Komplikací jsou také rostoucí ceny vstupních surovin nutných k výrobě. Za posledních šest měsíců je zaznamenalo 91 procent společností. Čili žádná okrajová věc, o které se roky mluví.

Přijď zpátky, Ivane

Vraťme se ale zpět k nedostatku lidí. I tady covid zamíchal kartami. Odešli totiž zahraniční pracovníci a je čím dál těžší je do Česka dostat. „I když budou firmy investovat do digitalizace a robotizace, nedostatek pracovníků se bude prohlubovat. Bez kvalitní imigrační politiky ho Česko nedokáže vyřešit,“ říká Eva Martincová, ředitelka zaměstnavatelské sekce Svazu průmyslu. Svaz podle ní bude usilovat o to, aby vláda navýšila roční kvóty pro pracující cizince a věnovala se jednoduššímu postupu pro jejich nábory.

Co se týká lákání vzdělaných cizinců z třetích zemí, fungují pro ně v Česku dva programy v gesci ministerstva průmyslu a obchodu. Mají názvy Program klíčový a vědecký personál a Program vysoce kvalifikovaný zaměstnanec. V rámci prvního přišlo do země za loňský rok 1312 cizinců, z toho bylo 550 rodinných příslušníků. Ve druhém 718 cizinců, z toho 254 rodinných příslušníků a 194 zdravotníků.

I tento aspekt má svůj konkrétní příklad. Česká společnost M2C, která firmám poskytuje facility management, se nyní kvůli nedostatku českých pracovníků snaží získat zájemce z Ukrajiny. „V současné době nám běží kampaň na sociálních sítích, kde oslovujeme ukrajinské pracovníky žijící dlouhodobě v Česku. Kampaň připravujeme s kolegyní, která z Ukrajiny pochází, a zná tedy povahu a zvyky svých krajanů. Dále spolupracujeme s firmami, které se specializují na nábor pracovníků v zahraničí. Zde se jedná o pozice v úklidu a v údržbě, kde je složitější postup vzhledem k nutnosti specifických certifikátů a kvalifikací,“ popisuje Zita Čížková, HR manažerka společnosti.

Ani ona nečeká v příštích měsících zlepšení. Situace se podle ní může naopak zhoršit kvůli poptávce firem na letní brigády.

Tuzemské firmy přitom chtějí investovat a rozšiřovat se. To znamená, že další pracovní síly jim budou chybět. Podle Svazu průmyslu musí vláda spustit co nejrychleji nové operační programy a také Národní plán obnovy.

Více Filipínců

Všechny programy pro cizince fungují na stejném principu. Zaměstnavatel si vybere vhodného kandidáta, podá žádost o zařazení do jednoho z programů. Žádost je pak postoupena ministerstvu zahraničních věcí, které informuje příslušný zastupitelský úřad ČR v zahraničí. Zastupitelský úřad pak cizince kontaktuje sám a domluví termín pro podání žádosti o pobytové oprávnění. Žádost pak dostane k posouzení ministerstvo vnitra. V případě Programu klíčový a vědecký personál ministerstvo vnitra vydává své rozhodnutí do 30 dnů, u vysoce kvalifikovaných to bývá obvykle 60 dní. Stále je to o měsíc kratší lhůta než u řadových zaměstnanců z ciziny.

Kvůli tomu, aby se firmy rychle dostaly z dopadů covidové pandemie, ministerstvo přichystalo některé změny, například od března v Programu kvalifikovaný zaměstnanec došlo k navýšení roční kvóty pro zaměstnanecké karty na dva tisíce pro Filipíny a na 1900 pro Bělorusko. Tento program ale slouží k přílivu méně kvalifikované síly. Navýšení kvót na vydané karty se ovšem odehrává i v ostatních programech. Svaz průmyslu však požaduje více.

Jsme tedy opět u lidí. V Česku je vydaných zhruba 630 tisíc pracovních povolení pro cizince, zdaleka to ale nestačí. Odešli ti, kteří pracovali v šedé zóně s turistickými vízy. Vloni to byla zhruba čtvrtina cizinců, a to jen z oboru stavebnictví. Na původní hodnotu se obor ještě zdaleka nevrátil. A i kdyby vláda zabrala, podařilo se jí vytvořit podmínky pro příchod cizinců a firmám otevřela nové dotační programy, přijde další potíž. Cizince není v Česku kde ubytovat.

Kam je dát?

Zní to jako poslední článek v dlouhém řetězci, ale je naprosto klíčový. Trh s ubytováním pro cizince vznikl jako sekundární produkt jejich nedostatku. A podle dat českého startupu Accomango má objem jedné miliardy korun. „Při současných kapacitách by nebylo zaměstnance kde ubytovat. Podle našich dat je v Česku zhruba 400 tisíc lůžek a průměrná obsazenost 65 procent. Teoreticky je tu tedy možnost ubytovat zhruba polovinu z 300 tisíc chybějících lidí,“ říká spoluzakladatel startupu Patrick Havlíček.

Accomango stojí za řeč proto, že je typickým produktem stvořeným specifiky tuzemského pracovního trhu. Jeho šéfové sázejí na fakt, že tento segment ekonomiky nezasáhla ani v nejmenším digitalizace. Mají v databázi kolem 90 procent tuzemských ubytoven pro zaměstnance a jejich cílem je propojit ubytovny se zaměstnavateli. Firma Patricka Havlíčka a Karla Zhenga je na světě něco málo přes rok a povedlo se jí od investorů získat už 49 milionů korun. Peníze do startupu vložila i investiční skupina Kaya (dříve Enern).

Ač oběma zakladatelům ještě zdaleka nebylo ani třicet let, mají za sebou zajímavý příběh. Patrick Havlíček je vlastně duchovním otcem myšlenky. Pracoval v rodinné firmě a nebyl příliš spokojený s tím, jak zaměstnanci v ubytovnách bydlí. Na severu Čech tedy s pomocí rodičů začal kupovat levné byty a ty dělníkům pronajímal. Postupně přikupoval další, expandoval na Plzeňsko, do středních Čech, až měl bytů tři stovky. Některé ale jen přepronajímal.

• 346 tisíc lidí chybí na českém trhu práce.

• 630 tisíc pracovních povolení je vydáno v Česku pro cizince.

• 400 tisíc lůžek je v Česku k dispozici pro dělníky v ubytovnách.

• 91 % firem zaznamenalo v posledním půlroce zdražování surovin nutných k výrobě.

Karel Zheng zase po škole nastoupil do investičního fondu Enern, a v obou se tak spojila schopnost přilákat investory na jedné straně a na druhé mít dobrý byznysový drive.

Aplikace Accomango se nezastaví před českými hranicemi. Protože podobný problém řeší i další země, zakladatelé se ohlížejí do Německa nebo Polska. Startup kvůli rychlé penetraci trhu dokonce načas nastavil svůj obchodní model tak, že nechce za používání své aplikace od ubytoven ani firem žádné marže.

„V Česku se stále hůře hledají pracovníci na manuální profese, a proto očekáváme rostoucí příliv pracovních sil z cizích zemí, které budou potřebovat ubytování,“ vyhlíží Patrick Havlíček.

Průmysl je z krize venku

Zprávy o nedostatku cizinců a potížích je do Česka dostat, případně je zde udržet, přicházejí v době, kdy český průmysl roste o 55 procent. Bylo by ale bláhové si myslet, že je dobře. Čísla jsou meziročním srovnáním a právě před rokem bylo Česko pod ekonomickým zámkem kvůli šíření čínské chřipky. Z „ničeho“ se tedy velká čísla kouzlí rychle.

„Vlivem loňského lockdownu dosáhl dubnový růst průmyslové produkce historických hodnot,“ uvádí ředitel odboru statistiky zemědělství a lesnictví, průmyslu, stavebnictví a energetiky ČSÚ Radek Matějka. Průmyslová produkce se podle něj přibližuje svému dosavadnímu maximu z roku 2019.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.