Západní země, které se snaží rozšířit své zdroje a snížit závislosti na dominanci Číny v dodávkách mědi, by mohly kromě zvýšení nákladů mít i problémy se zpožděním energetické transformace. Úplné nahrazení Číny v dodavatelském řetězci mědi je pak neproveditelné. Uvedla to ve své zprávě, na kterou upozornil server CNBC, konzultační společnost Wood Mackenzie.

Měď je důležitým kovem pro nově vznikající technologie, jako jsou obnovitelné zdroje energie, skladování elektřiny a elektromobilita. Čína je lídrem v důležitých segmentech dodavatelského řetězce mědi.

Spojené státy, Kanada, Austrálie a evropské země se vliv Číny na trh s mědí snaží utlumit prostřednictvím dotací a investic. Wood Mackenzie ale varuje, že dva cíle, tedy dekarbonizace a snížení závislosti na Pekingu, jsou ve vzájemném rozporu.

Poptávka po mědi by mohla do roku 2050 vzrůst o 75 procent na 56 milionů tun. K nahrazení Číny by byly podle firmy zapotřebí investice stovek miliard dolarů do nových kapacit na zpracování a úpravu mědi.

To by způsobilo neefektivitu, která by měla za následek výrazný růst cen hotových výrobků, zvýšila náklady na energetický přechod a prodloužila dobu potřebnou k tomuto přechodu.

Podle Mezinárodní agentury pro energii stávající doly a projekty ve výstavbě pokryjí do roku 2030 pouze 80 procent potřeb mědi. To naznačuje, že by kovu mohl být nedostatek.

Většina prvotní těžby suroviny se uskutečňuje především v Americe a v Africe. Domácí těžba v Číně činí jen osm procent celosvětové produkce. Po započtení majetku čínských firem v zahraničí se tento podíl blíží 20 procentům.

I tak si země potřebuje zajistit další dodávky, aby uspokojila své potřeby. Zbytek světa má tak dostatek primárních důlních zásob, aby uspokojil současné potřeby, dodala Wood Mackenzie.

Dodavatelský řetězec mědi však zahrnuje několik důležitých fází, včetně těžby, tavení a rafinace, zpracování a výroby hotových výrobků. A Čína má dominantní postavení právě v tomto navazujícím zpracování a výrobě.

„Vzhledem k tomu, že vlády a výrobci usilují o diverzifikaci směrem od Číny, je nezbytné brát v úvahu celý dodavatelský řetězec, nejen těžební operace,“ uvedl ředitel výzkumu globální těžby ve Wood Mackenzie Nick Pickens. Rozsah dominantního postavení Číny v dodavatelském řetězci znamená, že úplná náhrada země je neproveditelná, dodal.

Zhruba 80 procent těžby mědi tvoří měděný koncentrát, který musí být zpracován v hutích a rafineriích, kde se z něj vyrábějí měděné katody, tedy čisté měděné tyče nebo pláty. Výrobci pak tento materiál používají k výrobě měděných součástek, které končí v hotových výrobcích.

Zpráva ukázala, že od roku 2000 se Čína podílela na růstu světové kapacity hutí 75 procenty. „Scénář bez Číny pro dodavatelský řetězec mědi by vyžadoval podstatné zvýšení zpracovatelské kapacity, aby bylo možné splnit cíl energetické transformace,“ dodal Pickens.

V současné době však nejsou žádné plány na výstavbu nových primárních tavicích kapacit v Severní Americe ani v Evropě. Místo toho se USA zaměřují na sekundární trhy a recyklaci mědi a nedávno založily první sekundární huť na recyklaci více kovů v zemi.

Čína má také od roku 2019 podíl přibližně 80 procent na celosvětovém přírůstku kapacit na výrobu mědi a slitin mědi. Nyní disponuje polovinou světových výrobních kapacit.

Země po celém světě se snaží dotovat investice do důležitých nerostných zdrojů za pomoci zákonů. V případě mědi však tyto snahy narazily v USA a Evropě na překážky kvůli vysokým provozním nákladům a předpisům souvisejícím s ochranou životního prostředí, uvádí zpráva.

„Pro dosažení cílů čisté nuly bez nadměrných nákladů pro daňové poplatníky bude nezbytný pragmatismus a kompromis. Jedním z nezbytných ústupků by mohlo být zmírnění omezení globálního obchodu,“ dodal Pickens.