Předchozí ministři školství neatakovali žebříčky popularity ani u pracovníků ve školství, ani u veřejnosti. Že by si srdce lidí pro reformy v resortu získal Mikuláš Bek (STAN), analytička Konrádová příliš nevěří. „Ten jeho nástup, kdy představil své priority, z tohoto pohledu nebyl úplně šťastný. Ministr Bek tam oznámil snahu o zásadní strukturální změny, ale jaksi tam zapomněl na učitele a ředitele. Přitom činit zásadní změny bez nich, to rozhodně není věc, kterou by získal jejich sympatie či alespoň pochopení… Myslím si tedy, že v komunikaci ještě jsou určité rezervy, a za sebe bych si přála, aby se to do budoucna zlepšilo,“ říká Konrádová v rozhovoru pro týdeník Hrot.

Expertka však ministra podpořila v jeho protestu proti úsporám ve školství. Spekulovalo se o snižování platů učitelů i o tom, že ministerstvo bude muset najít několik miliard, které v následujícím období neutratí. Vláda tak reaguje na rostoucí státní dluh a potřebu konsolidace veřejných financí.

Proti těmto tendencím však jde již schválený zákon o pedagogických pracovnících, který z pedagogů činí privilegovanou skupinu – jedná se o jedinou profesi v zemi, jejíž plat je zákonem garantován ve výši 130 procent průměrné mzdy. Například ekonom Martin Lobotka, analytik Conseq Investment Managementu, to považuje za nesmysl a „fiskální peklo“. 

S tím ale Konrádová nesouhlasí. „To, co učitel dělá každý den ve škole, se dotýká dvou milionů dětí. Pokud vycházíme z toho, nač máme i četné studie, tedy že vzdělávání je klíčem k naší budoucnosti a že nám zaručí prosperitu, tak podle mě na něm – a tedy na učitelích – nemáme šetřit. V současnosti potřebujeme nadchnout pro učitelství mladé lidi, abychom si zajistili kvalitní budoucnost. Z výzkumů vyplynuly tři překážky, které mladé lidi odrazují: nízké platové ohodnocení, to, jak vypadá pedagogická příprava, a dále to, jak profese vypadá přímo v konkrétní škole. Pokud na tom nezapracujeme, nemůžeme počítat s tím, že budou ze škol odcházet děti připravené na výzvy 21. století,“ tvrdí Konrádová.

Zároveň však upozorňuje, že ani přes zákonnou garanci nemají pedagogové nakonec nic jisté. Zákon totiž neuvádí, z jakého období se oněch 130 procent průměrné mzdy vypočítá. „Tím, že se ze zákona vyřadil přesný způsob výpočtu, to z jakési fixace přešlo spíše do podoby proklamace. Vysvětluji si to snahami o úspory v mandatorních výdajích státu. Že by mě ta nejasnost těšila, to se říct opravdu nedá. Ve výsledku totiž podle výkladu toho, z jakého základu budeme ty platy počítat, mohou vznikat i poměrně velké rozdíly,“ upozorňuje analytička z Učitele naživo.