Nebožtík Fidel Castro ve svém teplém místečku, které pro něj bylo rezervováno v pekle, musí blednout závistí. Nad Tomiovým desetihodinovým metáním slov do éteru, ale i kvůli některým ekonomům – obojího pohlaví, kteří podávají herojské výkony, jen aby se na jejich příspěvky se klikalo.

Nejdřív citují pomýlenou analýzu japonské investiční banky a věští krizi české koruně, aby vzápětí poskytli médiím k volnému šíření komentář, že české devizové rezervy jsou v poměru k HDP takřka nejvyšší na světě. Bez uzardění tak spoluvytvářejí informační chaos, aniž by za to byli placeni nepřátelskými mocnostmi.

Zodpovědná interpretace dat je nevděčná disciplína, protože titulek „inflace v Česku je s 6,9 procenty nejvyšší v Evropě“ upoutá mnohem větší pozornost, než kdyby v něm stálo, že „bez vlivu úsporného tarifu činila prosincová inflace v Česku 4,2 procenta a byla lehce nad evropským průměrem“. A to nehledě na skutečnost, že ten druhý je realitě blíž.

Kromě energií nic nelezlo za poslední dva roky krkem českým spotřebitelům víc než nárůst cen potravin. Kdekdo se dokázal na cenách potravin mediálně proslavit, premiérem Petrem Fialou počínaje, předsedou Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomášem Prouzou konče.

Rozdílné ceny u nás a v sousedních zemích se vysvětlovaly kdečím. Mimo jiné strukturou trhu a vysokou mírou koncentrace v českém potravinářství a maloobchodních řetězcích.

Polská a slovenská drahota

„Monitorovací nástroj cen potravin“ je díky péči Eurostatu k dispozici každému na internetu. Stačí pár kliků a co se o cenovém vývoji potravin u nás a v Evropě nedozvíme?

To, že jsou potraviny u nás dražší než v Polsku, ví každý. Ale málokdo z laiků (ale i ekonomů vnímá) by řekl, že v Polsku oproti lednu 2020, tedy době těsně před vypuknutím pandemie, stouply ceny o dost víc než v Česku. A málokdo by řekl, že oproti cenám z roku 2015 je v Polsku jídlo o 63,7 procenta dražší a na Slovensku o 62,4 procenta.

V Česku ceny za tu dobu poskočily o 46,7 procenta; o dvě desetinky méně než v Německu, a na dohled od evropského průměru. Jasně, že je to tady samý oligopol, ale nejspíš v tom nejsme sami?

Miroslav Zámečník

Ale teď vážně. Vezměte v potaz praktické implikace takového srovnání: česká vláda si nechává omlacovat o hlavu inflační drahotu, za kterou jí činí odpovědnou opozice, kdyby ale dovedla pracovat s daty Eurostatu, měla by v rukou aspoň nějakou munici.

Obrázek je totiž o hodně subtilnější, než se zdá. Graf meziročního cenového vývoje ukazuje, že v Česku i na Slovensku ceny v roce 2022 velmi rychle rostly. Od jara 2023 se ale začaly hodnoty meziročního cenového indexu v Česku snižovat podstatně rychleji než v sousedních zemích, a v prosinci u nás – jako v jediné středoevropské zemi – dokonce vstoupily do záporného teritoria.

Světě div se, nejsme ze všech nejhorší – jsme o tom jen hluboce přesvědčeni. To pro blbou náladu sice stačí, ale nutné to není.