Říct, že biotechnologie jsou v kurzu, by byl eufemismus. Do čehokoliv, co se vejde pod hlavičku „biotech“, se už zhruba rok sypou peníze ve velkém. „Spousta lidí prostě chtěla být v biotechu, i když o tom nic nevěděla. Teď probíhá taková pozitivní biotechnologická vlna a my si můžeme za dva tři roky říci, co z toho zbylo,“ domnívá se Michal Votruba.

Řadu lidí stále děsí rychlý vývoj vakcíny. Bylo to tak rychlé?

Když se podíváte, kolik vakcín je nyní ve výzkumu a budou předkládat letos v létě nějaké výsledky, dopočítáte se k číslu kolem 120. Ti, kteří už uspěli, už byli připraveni z minulých let, měli náskok, jen svoje programy uzpůsobili na covid a v rekordně krátkém čase se jejich produkty dostaly mezi lidi. Ti, kteří začínali od nuly, budou mít výsledky letos v létě a některé vakcíny budou ještě inteligentnější než ty od Moderny a Pfizeru. Můžeme se připravit na to, že vědecká realita se bude měnit třeba každé tři měsíce. Jsou na to peníze a společenská poptávka. Všichni chtějí, aby se svět vrátil do normálu. Ale co je normál? Krásnou studii udělal Bloomberg. Vypočítává v ní, že se k tomu normálu vrátíme ekonomicky, sociologicky, epidemiologicky někdy za pět až sedm let. Takže tu vlastně budeme mít nějakou novou realitu.

Předpokládáte, že se pozornost firem a investorů přesune do virologie třeba z onkologie?

Ono se spíš ukazuje, jak moc jsou si nádory s viry podobné. Nádorová buňka se chová v určitém ohledu velmi podobně jako virion – snaží se přežít, vyzrát na lidi. Viry jsou evolučně nuceny být čím dál chytřejší. Ukazuje se, že to, o čem víme nejméně, a co ale doopravdy funguje, je imunita. Různé druhy imunity, které v sobě máme, umíme popsat u jednotlivců – dá se analyzovat průběh nemoci u jednoho konkrétního pacienta, ale už se těžko zjišťuje, proč dva lidé se stejnou konstitucí ve stejné věkové skupině mají u stejné nemoci naprosto jiný průběh. To se teď bude řešit na úrovni onkologie. Takže to, co se událo na poli vakcín, otevírá nové možnosti, přitom je dost kapitálu a je o to zájem. Úspěch RNA vakcín otevírá nový způsob léčby. Budeme moci přehodnotit celou škálu nemocí včetně vysokého tlaku, protože řada z nich může mít řešení v ovlivňování podstaty choroby, nejen v úpravě symptomů.

Co to způsobí v medicíně?

Já jsem optimista. Věřím v přesah do preventivní medicíny. Zároveň, protože jsem realista, se obávám, že budu zklamaný. To, co se dnes dělá u testů na covid – tzv. sekvenování –, je další kapitola. Firmy budou hledat další využití pro tyto metody. Sekvenovat se dají nejen viry, ale i některé biomarkery, které naznačují budoucí problémy, například se štítnou žlázou, s ledvinami, s vysokým tlakem, s nějakým typem nádorů. Tím pádem si může člověk nechat rok co rok osekvenovat výtěr z pusy a bude o sobě vědět víc, než mu dnes řekne jakýkoliv doktor. To by mohl být skutečný podklad pro preventivní medicínu. Změní se i vztah doktora a pacienta. Dnes lékař zjišťuje, co mi je, ale v budoucnu to já už možná budu vědět a od doktora budu chtít vědět, co s tím dělat. Část péče přejde na lidi a jejich odpovědnost. To jsou ale hodně abstraktní myšlenky…

Pak tedy chápu ty investice do biotechnologií...

To je ale trochu sentiment. Investice jsou krátkodobá záležitost, a to ve výzkumu moc neplatí. Ve výzkumu může být milion dolarů utracený za měsíc. Teď do vědy a výzkumu natekla strašná spousta peněz, ale část investorů to časem omrzí, protože hned neuvidí výsledky. Když vidím, kam všude je teď nainvestováno, je jasné, že některé z těch investic jsou slepé uličky. Spousta lidí také chtěla prostě být v biotechu, i když o tom nic nevěděla. Teď probíhá taková pozitivní biotechnologická vlna a my si můžeme za dva tři roky říci, co z toho zbylo.

Zůstane z ní tedy něco hmatatelného?

Myslím si, že se věci posunou – vakcinace je obecně vnímána jako součást preventivní medicíny – tam určitě bude pokrok. Možnost, že se bude očkovat proti infarktu, bude velký mentální posun. I v rakovině jsou stovky očkovacích látek – to, že o nich neslyšíte, je dáno tím, že nemají prokázanou účinnost nebo narážejí na problém, že se nemohou používat dřív než v období samotné konečné léčby. Ještě před covidem bylo schválené očkování proti HPV virům, které způsobují rakovinu děložního hrdla. Tady jsou dvě možnosti – buď se holčička nechá očkovat preventivně, nebo je tu ale i možnost očkovat v dospělosti proti účinku viru na tkáň jako prevence proti růstu možného nádoru. Takových případů bude x. I viry způsobují nějaké nádory, takže tyto souvislosti se budou ještě více zkoumat. Ovlivní to také základní a aplikovaný výzkum, což uvidíme někdy za deset let, než se to přetaví v nějaké produkty.

Může se tedy nakonec covid pozitivně promítnout do výzkumu a vývoje?

Spousta pozitivních kroků už se udála, jak jsem o tom mluvil. Když se na to podíváme trochu filozoficky, může být to, co se nám stalo, z dlouhodobého hlediska to nejlepší. Lidé musejí měnit svůj přístup k životu a nestalo se tak v důsledku války. Už Václav Havel, když umíral, říkal, že svět se stává neudržitelným a že doufá, že najdeme nějakou cestu ven, aniž by musela přijít katastrofa a ozbrojený konflikt. Možná je pandemie ta úlitba.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.