Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Mnoho se dnes mluví o tom, že ženy buď mohou pracovat, nebo mít děti, nebo by měly mít děti a pracovat najednou, nebo nemít děti a nepracovat, nebo jakkoli se jim zlíbí. Jaká je vaše zkušenost?

Lidé se mě často ptají, hlavně ženy, jak jsem dokázala spojit vědeckou kariéru s rodinným životem. Inu, nebylo to jednoduché. Ale nikdo z nás to nemá v životě jednoduché. Co s tím chcete nadělat?

Vaše kuchařky jsou natolik radioaktivní, že musejí být zabaleny v olověném plášti, aby neublížily lidem, kteří jen jdou okolo. Vaše pracovní dokumentace je na tom ještě mnohonásobně hůř. Slyšela jste někdy o bezpečnosti práce?

Hlavně mě učili, že v životě nejde nic snadno a rychle. Ničeho v životě tedy není třeba se bát, je třeba tomu pouze porozumět. Nyní nastal čas věcem lépe rozumět, abychom se mohli méně bát.

A myslíte, že se to daří? Radioaktivita, váš obor, byla od svého objevení často nástrojem obrovského utrpení.

Patřím k tomu typu lidí, kteří si podobně jako Alfred Nobel myslí, že lidstvo si z nových objevů dokáže vzít více dobrého než zlého.

Ale právě osud Alfreda Nobela přece...

Možná byste měl být méně zvědavý na to, co se děje s lidmi, a více se zajímat o jejich myšlenky.

To ale přece dokonale oddělit nejde, nebo snad ano?

Nebojte se dokonalosti. Nikdy jí nedosáhnete.

Na co dnešní vědci zapomínají, co vám bylo samozřejmostí?

Nesmíme zapomenout, že když došlo k objevu radia, nikdo neměl ani ponětí, že jednou bude velmi užitečné v nemocnicích. Ta práce byla čistou, ryzí vědou. To dokazuje, že vědeckou práci nelze posuzovat zorným úhlem přímé a okamžité využitelnosti. Musí být vykonávána kvůli sobě samé, pro krásu vědy. Pak bude vždycky nějaká naděje, že se vědecký objev může stejně jako radium stát lidstvu přínosem.

Krása vědy. Nechtěla byste to vysvětlit dnešním školákům, kteří nad exaktními vědami (vyjma aplikované kybernetiky) ohrnují nosíky?

Počítám se k těm, kdo si myslí, že ve vědě je skryta veliká krása. Vědec ve své laboratoři není jenom technikem; je také jako dítě, na něž působí přírodní jevy a působí na ně právě tak jako pohádka.

Co dnešní vědu brzdí?

Celkem vzato je věda svou podstatou mezinárodní záležitost a pouze nedostatek smyslu pro dějiny povoluje připisovat jí národnostní podmíněné vlastnosti.

A jak tedy smysl pro dějiny probudit?

Nemůžete budovat lepší svět, aniž by byly lepší jeho jednotlivé bytosti. Za tím účelem musí každý z nás pracovat na vylepšování sebe sama – a zároveň si dělit všeobecnou odpovědnost za celé lidstvo. Povinnost pomáhat pak máme obzvláště tam, kde si myslíme, že bude naše pomoc nejužitečnější.

Předpokládám, že tím myslíte znovu vědce. Jsou vědci zanedbáváni?

Lidstvo potřebuje praktické lidi, kteří ze své práce profitují. Ale kromě toho potřebuje i snílky, pro které důležitost jejich práce nesouvisí s odměnou, kterou za ni dostanou. Souhlasím, že takoví lidé nepotřebují bohatství, koneckonců o ně ani neusilují. Ale měli by mít možnost dělat svoji práci, aniž by se museli strachovat o živobytí.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.