Majitel Tesly Elon Musk prohlásil, že automobilka „okamžitě“ uspořádá hlasování investorů o tom, zda přesunout registraci společnosti do Texasu. Učinil tak poté, co soud v Delaware, kde je nyní Tesla registrovaná, zrušil jeho odměnu ve výši 56 miliard dolarů, odsouhlasenou v roce 2018. Musk to napsal na své vlastní sociální síti s názvem X (dříve Twitter)s výmluvným dodatkem: „Nikdy nezakládejte svou společnost ve státě Delaware. Jděte do Texasu!“ 

Kathaleen McCormicková, soudkyně kancléřského soudu v Delaware, uvedla, že Muskovu rekordní odměnu ve výši 56 miliard dolarů schválilo představenstvo Tesly neprávem a poškodilo akcionáře firmy. Její rozhodnutí tak uznalo oprávněnost žaloby několika akcionářů, kteří tvrdili, že odměna byla nepřiměřeně vysoká, jelikož automobilka dosáhla pouze dvanácti ze šestnácti ambiciózních finančních cílů, jejichž naplnění představenstvo v roce 2018 jako podmínku schválení Muskovy odměny stanovilo.

Oddaní investoři 

Pokud Tesla dotáhne přesun do konce, bude to znamenat vítězství Texasu, který vazby na Muska využil k vylepšení své pověsti státu nakloněného velkému byznysu. Texas už léta láká vrcholový firemní management na nízké daně a mírnou regulaci. A Tesla tam již své háčky má – do texaské metropole Austinu již přesunula své sídlo ze Silicon Valley, kde Musk brojil proti kalifornským výlukám během protipandemickým lockdownům. 

Podle zákonů státu Delaware může představenstvo platit Muskovi, co chce, ale jen pokud není „ovládajícím akcionářem“; v takovém případě pak totiž musí být odměna „zcela spravedlivá“. O tom jestli je, nebo není, nakonec rozhoduje soud. A soudkyně – či kancléřka, jak praví tamní terminologie – McCormicková rozhodla, že Muskova odměna zcela spravedlivá není. 

Vedení a představenstvo Tesly a (velká většina) akcionářů se tedy shodli na tom, že Musk by měl dostat 55,8 miliardy dolarů za to, že pro akcionáře vytvoří hodnotu 600 miliard dolarů. On tak učinil a dostal zaplaceno; soud toto rozhodnutí zrušil a nařídil mu peníze vrátit. Lze pochopit, proč to Muskovi - a představenstvu Tesly i většině akcionářů – vadí. 

Má to však háček, píše finanční komentátor Bloombergu Matt Levine. Spousta veřejných společností je z různých důvodů registrována v Delaware – onen stát má soud (Court of Chancery) specializovaný na obchodní právo. Jeho soudci jsou odborníci zocelení stovkami případů, v problematice se orientují a většinou rozhodují rozumně. Soud rovněž funguje bez poroty a koná rychle. Pokud dojde ke sporu o to, co může firma kotovaná na burze v Delaware dělat, víte, že když se obrátíte na tento soud, dostanete rychle odpověď od chytrého a věci znalého soudce.

Daniel Deyl

Delaware umí byznys 

Tento soud existuje již dlouho, takže stihl vytvořit mnoho precedentů; delawarské právo je díky tomu předvídatelné. To je pro veřejné společnosti velmi důležité. Firmy nechtějí chodit k soudu, aby zjistily, co mohou dělat. Chtějí vědět již předem, co dělat mohou, aniž by je někdo žaloval. Máte-li v Delaware coby firma problém, můžete zavolat v podstatě jakémukoli právníkovi přes korporátní právo a počítat, že dostanete relevantní odpověď. 

Delawarské právo je také k firmám – a specificky k jejich manažerům – velmi přívětivé. Pokud se svého špičkového právníka zeptáte, jestli můžete provést nějakou nepěknost, je slušná šance, že v Delaware bude odpovědí „ano“. Ve většině ostatních států, včetně Texasu, je správná odpověď „nevím“.

V Delaware se vedou diskuse tónem, jenž se podobá obchodnímu jednání. Argument „podívejte, já vím, že ta hromada peněz, kterou dáváme našemu generálnímu řediteli, vypadá hrozně, ale máme pro to dobré obchodní důvody“, tam nebude znít nepatřičně. Soudci mají pro tuto formu argumentace často pochopení a často jí dávají za pravdu.

I proto je Delaware již dlouho oblíbenou destinací pro firemní registrace. Tamní soud také řeší většinu sporů okolo fúzí a akvizic v mimosoudních sporech; na Court of Chancery se dokonce obracejí i zahraniční společnosti, aby své korporátní pře rozhodly právě zde. Předvídatelnost je nedocenitelná.  

Ocení to každý, kdo má zájem o běh na dlouhou trať. Vědět, že v určité situaci budou pravidla trochu příznivější (například, že „můžeme platit našemu generálnímu řediteli, co chceme“), je pravděpodobně méně důležité než vědět, že obecně jsou pravidla předvídatelná a rozumná a že díky tomu můžete řídit záležitosti své společnosti racionálně. 

Co nabízí Texas 

Na druhou stranu, pokud jste jiný stát USA (nebo jiná země) a chcete přimět společnosti, aby se zaregistrovaly u vás namísto v Delaware, můžete nabídnout asi jen motivaci ve stylu „budeme ještě vstřícnější k managementu než Delaware“. Nemůžete nabídnout praxí vycizelované právo, špičkové soudce ani obsáhlý soubor precedentů. Můžete však říci: „pravidla ještě nemáme úplně hotová a neumíme přesně předvídat, jaká budou, ale spolehněte se, že jako manažeři budete mít větší volnost a slabší kontrolu ze strany akcionářů než v Delaware“.

Texas nemá žádnou z výhod Delawaru. Jeho obchodní spory se často táhnou léta, protože jsou rutinně odsouvány stranou, aby uvolnily místo naléhavým trestním případům nebo dokonce záležitostem práva rodinného. Jejich výsledky mohou být nepředvídatelné a je známo, že tamní státní soudy přiznávají žalobcům žalujícím společnosti vysoké odměny. Pokud máte ohledně práva nějakou otázku, je docela velká šance, že nějaká firma už ji v Delaware položila a dostala odpověď – v Texasu je taková šance malá. V Delaware se registruje přes 300 společností z indexu S&P 500 newyorské burzy, v Texasu čtyři. 

Proč je tedy sázka na Texas pro Muska výhodná? Uvažme, co by se stalo, kdyby se příběh s jeho odměnou odehrál nyní v Texasu. Musk požádá představenstvo Tesly o 100 miliard dolarů za to, že bude firmě věnovat část svého času a pozornosti. Vstřícné představenstvo řekne „jistě, jak chceš, Elone“, a většina akcionářů balíček odměn schválí. Jeden nespokojený akcionář podá žalobu a případ se dostane k texaskému obchodnímu soudu. Akcionář-kverulant přijde k soudu, odvolá se na střet zájmů a nedostatečnou nezávislost představenstva. Pak přijde k soudu Musk a řekne: „To všechno je možná pravda, ale vám asi uniká, že já jsem Elon Musk.“ Jen dodejme, že tím, kdo nechal texaský obchodní soud nedávno zřídit s úmyslem podpořit podnikatelskou vstřícnost státu, je guvernér Greg Abbott, velký Muskův fanoušek. 

Svoboda a pravidla 

Řekne pak tento soud ve svém prvním skutečně významném případu „no vidíte, vlastně je nezákonné platit Elonu Muskovi tolik“? Rozhodně ne. Až sem lze praxi texaského obchodního práva předvídat velmi přesně. 

Kdo opravdu dává přednost svobodě dělat si, co se mu zamane, před předvídatelností pravidel, ačkoli ona pravidla jsou mu velmi nakloněná? Ten, kdo dává přednost momentálním výhodám plynoucím mu z oné svobody před výhodami plynoucími z předvídatelnosti pravidel v budoucnosti. Bohužel pro Teslu, právě v tomto jediném případě jde pouze o Muskův zájem. V budoucích případech půjde o firemní zájem - a Tesla na tom bude při absenci pravidel hůře, než jak by si vedla v Delaware. 

Pokud mohou být zájmy charismatického vůdce právně nadřazeny zájmům společnosti, o níž tvrdí, že ji vede jménem akcionářů, přibližuje to společenské poměry o krok blíže k fašismu.