Struktura ležící 21 metrů pod hladinou Mecklenburgského zálivu, je složená z celkem 1 673 jednotlivých kamenů. Ty jsou poskládané vedle sebe způsobem, který zcela vylučuje přírodní původ. Bližší prozkoumání nálezu pojmenovaného Blinkerwall totiž odhalilo, že z celkového počtu kamenů je jich asi 280 nápadně větších než zbylých cca 1400.

A zároveň, ze zkoumání vyplynulo, že menší kameny jsou systematicky postavené tak, aby propojovaly ony větší balvany, přičemž největší kámen, umístěný ve střední části zdi, má hmotnost 11 389 kg. Je tedy jisté, že tuto 971 metrů dlouhou a zhruba metr vysokou, v kumulované hmotnosti 142,5 tuny vážící zeď postavili lidé.  

Tým odborníků z Rostock University a univerzity v Kielu nyní vypracoval studii, zaměřenou zejména na archeologický a geologickým rozbore nálezu, kterou publikoval v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

Kromě jiného z ní vyplývá, že 10 tisíc let stará zeď byla vybudovaná na souši, konkrétně na břehu jezera či močálu a pod vodu se začala dostávat o dva tisíce let později tím, jak se postupně zvedala hladina moře. Staviteli této „megastruktury“, jak o zdi vědci hovoří, byli s největší pravděpodobností lidé, kteří ji využívali pro lov sobů eurasijských. 

„Po ústupu Weichselianského ledovce se oblastí potulovaly skupiny lovců a sběračů, které potřebovaly získávat potravu. Je dost možné, že existuje i druhá zeď, která je zatím pohřbena pod nánosy na dně. Tedy druhá část komplexní stavby - kamenného koridoru, do nějž se lidé snažili zvířata zahnat, aby se jim pak snadněji lovila,“ píše se ve vědeckém článku. 

Ačkoliv srovnatelně velké stavby z kamene vznikaly v té době všude po světě, v Evropě jsou věcí téměř nevídanou. Veškeré archeologické nálezy podobného typu jsou rozsahem daleko menší. Místo tak představuje jednu z nejstarších a zároveň největších doložených loveckých staveb z doby kamenné v Evropě.