Manželský pár výzkumníků Sophie Lund Rasmussenová a Troels Pank Arbøll diskutovali jednoho dne o nové genetické studii. Při čtení článku narazili na dodatek, který pojednával o historii líbání. Podle něj si první polibek dali lidé v jižní Asii, a to zhruba 1500 let před naším letopočtem. Do Středomoří a Evropy pak tuto libůstku prý přinesla – někdy před rokem 300 př. n. l. – vojska Alexandra Velikého vracející se z tažení do severní Indie.

Dodejme, že to bylo přibližně v době, kdy v Indii vznikla sexuální příručka Kámasútra.

Pár si ovšem myslel, že tohle úplný začátek líbání nebyl. „Řekl jsem Sophii, že znám ještě starší záznamy psané jak v sumerském, tak akkadském jazyce,“ prozradil Arbøll (jeho specializací jsou starověké záznamy o lékařských diagnózách, předpisech a léčebných rituálech) deníku New York Times.

Výzkumníci poté zkoumali sumerské a akkadské klínové texty nalezené na hliněných tabulkách v Mezopotámii (dnešní Irák a Sýrie) a egyptské hieroglyfy, aby identifikovali průkazné příklady intimního líbání. Svůj výzkum nedávno popsali v článku pro odborný časopis Science, který posunul nejstarší spolehlivě zdokumentované líbání o zhruba tisíc let do minulosti a zpochybnil hypotézu, že líbání vynalezli lidé z nějakého konkrétního regionu.

Dánský manželský tým tvrdí, že minimálně od konce třetího tisíciletí před naším letopočtem bylo líbání rozšířeným a dobře zavedeným prvkem romantické sexuality na Blízkém východě. „Líbání nebylo zvykem, který se náhle objevil v jediném místě původu,“ míní Arbøll: „Místo toho se zdá, že bylo běžné napříč různými kulturami.“

Manželé si vzpomněli, že nejstarší záznam o líbaní byl vyrytý do tzv. Bartonova válce pocházejícího z doby kolem roku 2400 před naším letopočtem. (Je nazvaný podle kanadského religionisty George Bartona, který ho roku 1899 objevil v dávném sumerském městě Nippur.)

Do hliněného artefaktu je vyrytý sumerský mýtus o stvoření a popisují se v něm rovněž obtíže s dodávkami potravin v Nippuru: původním náboženském hlavním městě Babylónie a místě uctívání vládce kosmu Enlila. Ve druhém sloupci textu je popsaný pohlavní styk jakéhosi muže, asi Enlila, s bohyní Ninhursag, která byla jeho sestrou. Po aktu ji Enlil políbí.

Odborník na starou Mezopotámii Gonzalo Rubio z Pensylvánské státní univerzity tvrdí, že nejzajímavější částí příběhu je posloupnost událostí. „Ve vyobrazení aktu líbání v sumerské literatuře mají subjekty nejprve pohlavní styk a teprve potom se líbají,“ tvrdí Rubio: „Je to spíše dohra než předehra.“

Podle Rubia přepisuje studie Arbølla a Rasmussenové historii líbání. „Cítili se být povinni uvést věci na pravou míru a přišli opravit takový redukcionistický přístup k lidskému chování,“ řekl.

V akkadštině lze popisované akty líbání rozdělit podle Arbølla do dvou kategorií – na „přátelsko-rodičovské“ a „romanticko-sexuální“. První je projevem rodinné náklonosti a úcty. Romanticko-sexuální polibek je pak spojován s láskou a sexem. Na rozdíl od přátelsko-rodičovského líbání však není univerzální ve všech kulturách.