Některé výroky ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova v projevu, jejž přednesl 23. září v OSN, se do jisté míry mohou zakládat na pravdě. Překvapivou zprávu nepřímo potvrdil dobře informovaný server Intellinews.com. 

Zpráva listu Ukrajinska pravda ze začátku dubna 2022 tvrdila, že Kreml a Kyjev zhruba po měsíci bojů dosáhly jisté dohody o budoucím uspořádání věcí. Poté však do Kyjeva narychlo přiletěl tehdejší britský ministerský předseda Boris Johnson a důrazně doporučil ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, aby od dohody upustil, jinak přijde o podporu Západu. 

Ukrajinska pravda tuto zprávu o několik dní později dementovala. K věci se vrátil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov letos v září – a prohlásil, že k dohodě skutečně došlo. Protože Rusové lžou o lecčems a stran své invaze na Ukrajinu prakticky o všem, bylo by snadné i tyto výroky vnímat jako pouhý propagandistický výmysl. Z některých zdrojů však přicházejí zprávy, které Lavrovovu verzi nepřímo potvrzují.

Pojďme je vyčerpat

„V březnu a dubnu 2022 probíhala jednání [o mírové dohodě], vše již bylo parafováno. Ale o dva dny později došlo k masakru v Buči, protože, myslím, někdo v Londýně nebo ve Washingtonu nechce, aby tato válka skončila,“ řekl Lavrov letos v září na půdě OSN. Myslel to podle všeho vážně.

Lavrovův výrok odráží absurdní ruský postoj k věci: „My zmasakrujeme tisíce civilistů obzvlášť barbarským způsobem, ale protože někdo jiný si nepřál mír, začal o tom mluvit.“ Na druhé straně je možné, že fakticky vzato v tomto bodu ruský šéfdiplomat nelže.

Podle jeho verze dosáhly Kyjev a Moskva v dubnu 2022 jisté dohody. Johnson však uvažoval tak, že „když už byli Rusové tak rychle ochotni k dohodě, pojďme je vyčerpat“. Lavrov nešel do podrobností: Johnsona konkrétně nezmínil ani neřekl, zda dohodu zmařil (pokud k tomu skutečně došlo) evropský, nebo americký tlak.

Během rozhovorů, jež započaly těsně po začátku invaze na běloruských hranicích, Ukrajina souhlasila s tím, že se vzdá svých ambicí v NATO, a také s tím, že otázku Krymu prozatím odloží. Spekulovalo se o tom, že možným kompromisem ohledně Donbasu je vzorec, podle něhož by území zůstalo autonomní oblastí uvnitř Ukrajiny.

„Nemáme jinou možnost“

Této verzi nasvědčují i tehdejší výroky prezidenta Zelenského. I v době, kdy si v Buči prohlížel důkazy o civilistech zmasakrovaných ruskými jednotkami, dohodu s Rusy nezavrhoval, protože jiné řešení neviděl. V rozhovoru s ukrajinskými novináři, který 5. dubna odvysílala státní televize, Zelenskyj označil události v Buči za „neodpustitelné“; ale uvedl také, že „člověk se musí vzchopit (a začít jednat)“. „Myslím, že nemáme jinou možnost," řekl tehdy.

Vše se změnilo poté, co o několik dní později přijel Johnson, který Zelenskému řekl, že Západ žádnou mírovou dohodu nepodpoří. Tak to tehdy napsal respektovaný list Ukrajinska pravda. Podle jeho zdrojů blízkých Zelenskému britský ministerský předseda Boris Johnson přivezl jednoduché sdělení: Putin je válečný zločinec a je třeba na něj tlačit, ne s ním vyjednávat. Tři dny po Johnsonově odjezdu domů Putin veřejně prohlásil, že rozhovory s Ukrajinou „se dostaly do slepé uličky“, uvedlo tehdy ruské ministerstvo zahraničí.

Pak se to začalo komplikovat. Novináři Ukrajinské pravdy Iryna Balačuková a Roman Romaňjuk, kteří zprávu přinesli, ji brzy zpochybnil a řekli, že není jasné, zda Johnson dohodu zmařil. Z různých zdrojů však začaly postupně přicházet náznaky, které jejich původní verzi podporují. 

Například někdejší šéfka evropské sekce americké Národní bezpečnostní rady Fiona Hill napsala pro Foreign Affairs článek, v němž naznačuje, že rusko-ukrajinská dohoda z dubna 2022 padla až po Johnsonově návštěvě Kyjeva. „Rusko by ustoupilo na pozice z 23. února, kdy kontrolovalo část Donbasu a celý Krym, a výměnou za to by Ukrajina slíbila, že nebude usilovat o členství v NATO a místo toho dostane bezpečnostní záruky od řady zemí,“ popisuje Hillová hrubé obrysy dohody.

Bennett: Západ jednal legitimně

Podobně mluvil bývalý izraelský premiér Naftali Bennett v rozhovoru, jejž zveřejnil letos v únoru na svém kanálu na YouTube. Na otázku, jestli Západ znemožnil přijetí rusko-ukrajinské dohody, odpověděl: „V podstatě ano. Zablokovali to a já si myslím, že se mýlili.“

Bennett v březnu 2022 odcestoval do Ruska, aby se setkal s prezidentem Vladimirem Putinem, a poté chtěl zprostředkovat setkání Putin–Zelenskyj. Obě strany podle něho souhlasily s významnými ústupky. V případě ruské strany uvedl, že upustila od „denacifikace“ jako podmínky příměří (Bennett definoval „denacifikaci“ jako odstranění Zelenského). Ruský vůdce se údajně zaručil, že se nepokusí Zelenského zabít. Zelenskyj se zase zřekl snahy o členství v NATO.

Johnsonovi tou dobou doma hořela půda pod nohama. Naplno se již rozjela krize, jež později vedla až k jeho rezignaci. Lze si představit, že by živil válku, aby si zachránil politickou kůži? Na jeho poměry by to nebylo nic překvapivého. Podle Bennetta se tehdy Johnson stal klíčovým aktérem dění: zaujal „agresivní linii“, zatímco francouzský prezident Emmanuel Macron a německý kancléř Olaf Scholz byli „pragmatičtější“, a americký prezident Joe Biden dokonce zaujal „oba postoje“.

Bennett uvedl, že ačkoli on sám vystupoval jako prostředník, jehož úkolem bylo najít mírový vzorec, nakonec podpořil rozhodnutí Západu pokračovat ve válce. „Řeknu to v širším slova smyslu. Myslím, že Západ měl legitimní možnost k rozhodnutí pokračovat v úderech na Putina, a ne vyjednávat,“ řekl izraelský expremiér.

Pokud se Lavrovova verze potvrdí, na válečných událostech a jejich základních konturách by to mnoho neměnilo. Pomohlo by to však osvětlit některé detaily ve vývoji postojů aktérů na obou stranách konfliktu, na které se jinak při historickém hodnocení snadno zapomíná.