Je to tak už na světě zařízené, že každý dělá to „svoje“: válečníci válčí, bandité loupí, Miss Universe a generální tajemník OSN usilují o světový mír. Posledně jmenovaný, někdejší portugalský premiér z přelomu tisíciletí António Guterres, je coby kovaný socialista (šéfoval tou dobou i Socialistické internacionále) na dláždění cest do pekel dobrými úmysly zvyklý. Když proto letos 23. března z titulu své funkce generálního tajemníka OSN vyzval všechny válečníky světa ke globálnímu příměří, nejspíš ani sám nečekal, že by ostří hoši od Kolumbie po Afghánistán vyměnili kalašnikovy za respirátory.

Guterresova výzva přitom nebyla nesmyslná. Příměří by umožnilo zdravotnickému personálu dostat se s protikoronavirovou pomocí i do oblastí, které jsou za normálních okolností příliš nebezpečné. Také představa, že by náhlý klid zbraní mohl pomoci přitáhnout účastníky k argumentaci diplomatické namísto ozbrojené, mohla tu či onde zabrat.

Granát versus virus

Po dvou měsících to však vypadá, že zabrala jen málo. Lidé, kteří jsou zvyklí prosazovat své zájmy organizovaným násilím, vykazují z definice značnou dávku tolerance vůči riziku. Když vás každý den může zlikvidovat protitankový granát, nějaký virus vás nejspíš rozhodí méně než kancelářskou krysu s rouškou.

I proto musela americká neziskovka ACLED (Projekt přes data o ozbrojených konfliktech) minulý týden napsat, že „výzva generálního tajemníka OSN zůstala povětšinou nevyslyšena“. Ačkoli počet jednotlivých incidentů i obětí byl za poslední dva měsíce (přesněji od 23. března do 16. května) nižší než před rokem, v mnoha zemích, kde je organizované násilí největším problémem, tomu bylo právě naopak.

Ze 43 zemích, jež ACLED vnímá jako nejrizikovější, se v pouhých deseti objevila jakákoli reakce na výzvu k vyhlášení příměří (více v mapě na následující dvoustraně). V ostatních 31 zemích konflikty prostě pokračovaly, jako by Guterres nic neřekl. Tedy ne že by se v těch deseti zemích bojovat přestalo. „Většinou šlo o čistě slovní pozitivní reakci, po níž však již nenásledovaly činy,“ píše ACLED ve zprávě, kterou citovala světová média. Tak tomu bylo například na Ukrajině, kde Rusové ignorovali fakt, že ukrajinský prezident Zelenskyj „přivítal výzvu k příměří“.

Co víc, aktéři některých konfl iktů vyhlásili přerušení svých bojových aktivit jednostranně a zjevně s různou měrou odhodlání takový závazek dodržovat. A v těch vzácných případech, kdy se na klidu zbraní dohodly obě strany (jako v Kolumbii), vypadalo nepravděpodobně, že by takový stav vydržel dlouhodobě. Jinde zase nižší počet střetů a mrtvých odráží trend, jehož horizont přesahuje viry i následné výzvy k péči o zdraví (namátkou Libye či Thajsko).

Zlato pro Islámský stát

Pozoruhodnou výjimku tvoří Islámský stát. Ten vydal vlastní prohlášení, které na první pohled znělo velmi podobně tomu, co zaváděly vlády po celém světě. Jeho bulletin an-Naba’a, jenž jinak pravidelně vyzývá čtenáře, aby provedli jakýkoli útok na (především) evropské půdě, na přelomu dubna a května nabádal k opatrnosti. Autoři varovali před cestami do Evropy, kterou Alláh postihl virovou nákazou. Proč přesně existuje požadavek, aby se stoupenci IS vyhodili do povětří nenakaženi koronavirem, je jiná věc.

Faktem však zůstává, že Islámský stát v daném období zintenzivnil svoji činnost na dvou frontách – v Iráku a v africkém Sahelu. Obě oblasti zaznamenaly nejvýraznější meziroční nárůst počtu konfliktů i obětí. Sahel je pro IS atraktivní především možností ovládnout tamní zlaté doly, které by mohly organizaci nahradit vyschlé prameny příjmů (ropa a daně v ovládaných oblastech Sýrie a Iráku).

Dojem z dopadu výzvy OSN je tedy smíšený. Kdyby nic jiného, srovnání údajů naznačuje, že Islámský stát sice zmizel z titulních stran novin, ale odepsat jej nelze.