Když použijeme jedno z nejopakovanějších fotbalových klišé, představoval stát Massachusetts pro rodinný klan Kennedyů „nedobytnou tvrz“. Už od roku 1946. John F. Kennedy tam v demokratických primárkách podstoupil šest soubojů. Šestkrát vyhrál. Jeho bratr Ted byl úspěšný dokonce desetkrát z deseti případů. Synovec JFK, Joe Kennedy II, si připsal šest vítězství bez porážky a jeho syn Joe Kennedy III další čtyři. Celkově 26 vítězství a žádná prohra, zkrátka naprostá dominance.

S tím je konec. Právě Joe Kennedy III totiž z primárek do Senátu odchází s debaklem. V souboji s progresivistickým kandidátem Edem Markeym byl dlouhou dobu považován za favorita, v průzkumech několik měsíců jasně vedl. Až do května, kdy se obliba veřejnosti začala přetáčet na druhou stranu. V samotné volbě nakonec Kennedy jasně prohrál, když získal jen 44,6 procenta hlasů.

Arogantní jako Kennedy

Pro 74letého politického veterána Markeyho jde možná o životní úspěch navzdory tomu, že členem amerického Kongresu je už od roku 1972. Takoví političtí rutinéři, zvlášť bez výraznějších charismatických vlastností, bývali pro členy klanu Kennedyů vždy snadnou potravou. Proti nim působili svěže, neokoukaně a se zápalem – nejznámějším příkladem je prezidentský duel JFK v. Nixon.

Třeba Robert F. Kennedy, bratr JFK, v roce 1964 ukončil osmnáctileté působení republikánského matadora Kennetha Keatinga v Kongresu, když jej porazil v boji o senátorské křeslo ve státě New York. Do něj se přitom přestěhoval až krátce před volbami. Už jen jeho kandidatura v jiném než domácím státě Massachusetts byla mnohými považována za akt arogance a politické vypočítavosti. Voličům to ale bylo jedno a do Senátu jej protlačili.

Tentokrát bylo všechno jinak. Devětatřicetiletý Kennedy totiž vyhořel hlavně u mladých voličů, kteří se v drtivé míře postavili za jeho protikandidáta. Markeymu významně pomohl fakt, že je spoluautorem tzv. Green New Dealu, který má změnit americké hospodaření s ohledem na globální oteplování a ekonomickou nerovnost mezi lidmi. Kromě kompletního přechodu na obnovitelné zdroje energie počítá například i se zvýšením minimální mzdy, dostupnost zdravotní péče pro každého či prevenci vzniku monopolů. Druhou spoluautorkou tohoto legislativního návrhu, který bývá kritiky označován za „socialistický manifest“, je současná ikona progresivistického křídla Demokratické strany, Alexandria Ocasio-Cortezová. Markey tak měl jistou podporu mezi mladými. K tomu na svého rivala zaútočil tvrzením, že pro kandidaturu nemá žádný jiný důvod než slavné jméno a v kampani pak chytře postavil na hlavu slavný výrok z inauguračního projevu JFK: „Je načase se ptát, co může země udělat pro tebe.“

Joe Kennedy III byl pro dráhu politika svými kořeny prakticky předurčen. Na jeho cestě jej ale výrazně ovlivnil skandál rodičů. V roce 1991, kdy bylo Joeovi deset let, se rozvedli. O dva roky později si však jeho otec chtěl vzít svou sekretářku a vzhledem k tomu, že jako katolík si nechtěl rozházet církev, požádal o anulaci svého předchozího sňatku. Tvrdil, že navzdory tomu, že se svou předchozí manželkou Sheilou Rauch Kennedyovou měl dvojčata, bylo jejich manželství od začátku neplatné. Vůbec nepočítal s tím, že by jeho bývalá choť měla nějaké námitky. Nejenže měla, ale ještě o nich napsala knihu, která v roce 1997 de facto ukončila jeho politickou kariéru.

Možná i kvůli tomu se Joe sice vydal stejnou cestou jako jeho příbuzní, ale byl vždycky trochu jiný. Stejně jako jeho prastrýc Ted se například hodně zajímal o téma zdravotní péče, jinak však nikdy nebyl tak výrazný a nemá na svém kontě ani žádné zapamatovatelné výroky jako jeho slavnější předci. Několikrát dal navíc najevo, že na úkor politiky radši tráví více času se svou rodinou: s manželkou Lauren a dvěma malými dětmi. Což by ovšem, pravil by cynik, v americké politice také mělo jít náležitě „zpeněžit“.

Vzestup a pád

Joe III nicméně není neúspěšným politikem. Když se absolvent prestižních univerzit Stanford a Harvard v roce 2012 přihlásil do boje o křeslo ve Sněmovně reprezentantů za čtvrtý okrsek státu Massachusetts, vyklidila mu většina protikandidátů z Demokratické strany pole. Věděli, že proti jménu Kennedy prostě nemají šanci. V primárkách dostal 90 procent hlasů a ve volbách pak s 60 procenty hladce porazil republikána Seana Bielata. O dva roky později už neměl soupeře a křeslo snadno obhájil i v letech 2016 a 2018.

Jeho pozici vycházející politické hvězdy pak potvrdil fakt, že jej demokraté v roce 2018 vybrali, aby sepsal a přednesl reakci strany na poselství o stavu unie prezidenta Donalda Trumpa. Už tehdy ve svém projevu ocenil aktivity hnutí Black Lives Matter a současného prezidenta několikrát zkritizoval, například za to, že jeho administrativa dostatečně nechrání všechny občany.

Joe se pak svými spolupracovníky nechal přesvědčit, že uzrál čas udělat další krok – vyzvat a svrhnout těžkou váhu, senátora Eda Markeyho. K úspěchu mu měla pomoci například podpora předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové či prezidentského kandidáta Beta O’Rourkea. Pro klan Kennedyů zaslíbený stát Massachusetts měl pak vítězství zaručit. Místo toho přišla historická porážka.

Kennedyho propadák vyvolal v zámoří silné reakce. Například web Politico už hovoří o politickém konci dynastie Kennedyů. Připomíná, že od atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho letos na podzim uběhne 57 let a od vraždy jeho bratra Roberta 52 let. Jen současní důchodci už tak dobře pamatují vládu a auru JFK, stejně jako zanícení jeho bratra v boji s organizovaným zločinem. Zvláštní šarm a uhlazený styl Kennedyů, který tak dobře fungoval v 60. a 70. letech minulého století, současnou generaci jaksi neokouzluje.

Nejmladší politicky aktivní pokračovatel slavného rodu teď bude muset řešit, co se svou politickou kariérou dál. Znovu do Senátu v dohledné době kandidovat zřejmě nebude. Zámořští politologové ale už spekulují, že by si jej do své administrativy (v případě zvolení, samozřejmě) mohl vybrat kandidát na prezidenta Joe Biden. Zřejmě však do nějaké méně významné funkce.

Slavný prokletý rod

• Zakladatel velké politické dynastie, Joseph Kennedy starší, byl v letech 1938 až 1940 velvyslancem USA v Británii. Ve své pozici zaujal hlavně tím, že odmítal postoj Winstona Churchilla, podle kterého byl jakýkoliv kompromis s Adolfem Hitlerem nemožný. Kennedy naopak podporoval politiku appeasementu britského premiéra Nevilla Chamberlaina. Ještě před nacistickým bombardováním Británie dokonce usiloval o osobní schůzku s Hitlerem. Zároveň se zasazoval o to, aby USA neposkytovaly Británii žádnou vojenskou ani ekonomickou pomoc.

• Nejslavnějším z rodu je bezpochyby jeho syn John Fitzgerald Kennedy, jehož příběh je obecně velmi dobře známý. 35. prezident USA byl v úřadu ve fázi vrcholící studené války, která v době karibské krize málem přerostla v jaderný konflikt. Dallaský atentát na JFK 22. listopadu 1963 je dodnes opředen konspiračními teoriemi.

• Jeho bratr Robert, známý také jako Bobby, pod ním sloužil jako ministr spravedlnosti. Za svůj největší cíl vyhlásil boj s mafií a jejím napojením na odborový svaz řidičů kamionů (Teamsters), kolem kterého se například točí děj filmu režiséra Martina Scorseseho Irčan s Robertem De Nirem v hlavní roli. Proslulý je například jeho právnický boj s šéfem Teamsters Jimmym Hoffou, který Bobbymu posměšně říkal Boobie. Kennedyho tým však vlivného odboráře dokázal dostat za mříže. Po smrti svého bratra se Robert dostal do Senátu a v roce 1968 se ucházel o prezidentský úřad. Během primárek však byl zavražděn v Los Angeles v hotelu Ambassador.

• Tragédiemi skončily i životy některých dětí slavných bratrů. John F. Kennedy mladší zemřel se svou manželkou Carolyn při leteckém neštěstí, Robertův syn David se předávkoval drogami a jeho další syn Michael zahynul při lyžování v Aspenu.

• Bratr Johna a Roberta, Edward „Ted“ Kennedy, byl dlouhých 47 let senátorem za Massachusetts. Jeho politickou kariéru a případné prezidentské ambice výrazně ovlivnila tragická havárie u ostrova Chappaquiddick z roku 1969. Edward vezl v autě bývalou asistentku Roberta Mary Jo Kopechneovou, na mostě však dostal smyk a spadl s ním do moře. Jeho spolujezdkyně utonula, Kennedy se zachránil, ale nehodu nenahlásil na policii. Tato událost mu byla předhazována v prezidentské kampani v roce 1980, při které Kennedy prohrál v primárkách s úřadujícím prezidentem Jimmym Carterem. V roce 2008 mu byl diagnostikován nádor na mozku a o rok později zemřel.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Adam Štěpánek