Spalovací motory patří mezi nejviditelnější oběti evropského boje proti změnám klimatu. Ačkoli se na celkových emisích oxidu uhličitého automobilová doprava podílí jen asi jednou desetinou, od roku 2030 by podle představ Evropské komise měli výrobci přestat prodávat nové vozy na benzin či naftu. Nahradit je mají alternativní, ekologické pohony.

O bezprostředních dopadech přechodu k elektromobilitě na automobilový průmysl bylo napsáno mnoho a můžeme je sledovat takříkajíc v přímém přenosu. Kromě nich ale postupné vymizení aut s kouřícími výfuky ovlivní také další sektory - především výrobu a distribuci pohonných hmot.

Na rozdíl od výrobců vozidel, kteří mají na adaptaci a kompletní změnu výroby doslova jen několik let, „petrolejáři“ tolik spěchat nemusejí. I po roce 2030 budou v Česku i celé Evropě dál jezdit miliony starších vozů na benzin a naftu. Právě rok 2030 ale bude zároveň zlomem - od tohoto data je potřeba počítat s postupně klesajícími prodeji pohonných hmot.

Rafinerie i distributoři proto začínají postupnou proměnu řešit už teď. Čím nahradí benzin a naftu a jaký bude po roce 2030 osud čerpacích stanic poté, co začnou mizet stojany napojené na podzemní nádrže?

Plasty a vodík místo benzinu

Koho výměna nádrží v autech za baterie nejvíc poškodí v Česku - kromě automobilek -, není těžké uhodnout. Jediným zpracovatelem ropy na tuzemském trhu je skupina Orlen Unipetrol. „Krmivo“ pro auta tvoří většinu dnešní produkce firmy. „Výroba pohonných hmot představuje významnou část produkce naší skupiny. Z jednoho litru ropy vyrobíme 43 procent nafty a 20 procent benzinu. Zbývající část tvoří další rafinérské a petrochemické produkty v řádu jednotek procent,“ počítá mluvčí firmy Pavel Kaidl.

Dlouhodobě ziskový Unipetrol si vyzkoušel, jaké dopady může mít pokles spotřeby pohonných hmot, v menším měřítku už loni. Kvůli lockdownům a omezením, které měly zabránit šíření viru čínské chřipky, se méně cestovalo. Spotřeba automobilistů v Česku tak oproti roku 2019 klesla téměř o pět procent u nafty, a dokonce o více než devět procent u benzinu. Když k tomu přidáme také drastický propad leteckého průmyslu, byl výsledkem pokles tržeb a více než pětimiliardová ztráta.

Jaké výhledy má firma pro příští roky, nesoucí se ve znamení potírání fosilních paliv? „Ropný vrchol očekáváme mezi lety 2030 a 2035 nebo i dříve. V našem aktuálním výhledu bude celková poptávka po fosilních palivech v Evropě klesat, a to především v důsledku poklesu spotřeby nafty, která do roku 2030 klesne zhruba o 21 procent - z 334 milionů na 262 milionů tun,“ tvrdí Pavel Kaidl. Poptávka po benzinu sice až do konce desetiletí zůstane zhruba stejná, pak ale také přijde sešup.

Unipetrol ve svých plánech začíná přehodnocovat, co bude jeho hlavním byznysem v dalších letech. Rafinerie se určitě zavírat nebudou, změní se ale podíl výsledných produktů. „V následujících letech se spotřeba fosilních paliv sníží, naopak spotřeba plastů se zvýší. Zjednodušeně řečeno: schopnost transformovat paliva na petrochemickou surovinu bude v našem odvětví klíčem k prosperitě,“ naznačuje mluvčí firmy.

Vyklidit pole se ale zpracovatel ropy nechystá ani v oblasti paliv. Místo „obyčejného“ benzinu je prý v plánu zaměřit se například na pokročilá biopaliva. Do roku 2030 jich chce Unipetrol vyrábět asi 0,2 milionu tun ročně. „Půjde o paliva vyrobená na principech cirkulární ekonomiky zpracováním odpadních plastů nebo odpadů organického původu,“ upřesňuje Kaidl.

Ještě větší význam bude mít ale vodík. Unipetrol ho vyrábí už nyní, v příštích desetiletích však má být dalším klíčovým produktem. I vodík se přitom má vyrábět bez emisní cestou, tedy s pomocí elektrické energie získané z obnovitelných zdrojů.

Provizorní řešení

Situace distributorů pohonných hmot bude v příštích letech ještě komplikovanější. Aktuálním trendem u čerpacích stanic je přidávání stojanů pro dobíjení elektromobilů. V e spolupráci s energetickými firmami „natahují dráty“ ke svým benzinkám všichni významní hráči na trhu.

„Podporu elektromobility realizujeme prostřednictvím spolupráce s významnými a zavedenými partnery, jako je Ionity či PRE, kteří dobíjecí stanice sami staví a provozují,“ vysvětluje marketingový ředitel společnosti OMV Michal Janda. Unipetrol na „elektrifikaci“ svých stanic Benzina spolupracuje třeba se společností ČEZ. „Nyní máme instalováno již 62 dobíjecích stojanů v 38 lokalitách,“ upřesňuje Pavel Kaidl. Řidiči mohou dobíjet vozy i v síti stanic EuroOil státního Čepra - do konce roku jich má být čtyřicet, dalších pět desítek přibude v dalších letech.

Sázka na to, že se v Česku i v letech následujících po bodu zlomu v roce 2030 podaří zachovat stejně hustou síť čerpacích stanic, jako je ta dnešní, a to jen díky výměně stojanů s hadicí za stojany s elektrickou zástrčkou, by ale zřejmě nebyla vítězná. V tuzemsku funguje na čtyři tisíce veřejných benzinek a je prakticky jisté, že některé do budoucna zaniknou. Anebo budou muset nabídnout další služby, aby výpadek tržeb z benzinu a nafty vykompenzovaly.

Na rozdíl od auta se spalovacím motorem, u nějž si nádrž doma nedoplníte, elektromobily budou z velké části jejich majitelé z řad lidí i firem nabíjet doma nebo ve firemních garážích. Kapacit u čerpacích stanic tak bude potřeba mnohem méně než dnes. Proti veřejným dobíjecím stanicím na místě dnešních benzinek hovoří i delší dobíjení baterie oproti čerpání benzinu. Konkurovat mohou snad jen rychlodobíjecí stanice. Ty však vyžadují vysokokapacitní přípojky, které se ale kvůli vysokým nákladům nevyplatí budovat všude. Ani provozovatelé benzinek zatím neplánují pokrýt expres nabíječkami celou svou síť. „Současné krátkodobé plány pokrývají rychlodobíjecími stanicemi přibližně čtvrtinu naší sítě. Po dohodě s našimi partnery jsme zvolili nejvýznamnější lokality,“ konstatuje Michal Janda. Unipetrol pak chce do konce desetiletí nabízet řidičům dobíjení baterií zhruba na 230 stanicích.

Benzinky jako huby. Nebo koloniály

Jednou z šancí, jak hustotu sítě zachovat, je pro majitele čerpacích stanic vylepšení technologií a zásadní zrychlení dobíjení. Jelikož ale zdaleka není jisté, zda takový pokrok v dohledné době nastane, hledají se i další možnosti.

Například Unipetrol chce vsadit na vlastní vyrobený vodík, který podobně jako benzin nemá alternativu v „domácím“ tankování. „Vodík brzy doplní současnou bateriovou elektromobilitu. První veřejné vodíkové plnicí stojany instalujeme na stávající čerpací stanice Benzina v Praze na Barrandově a Litvínově. Následovat budou stanice v Brně, Plzni, Ostravě a znovu v Praze v Mladoboleslavské ulici. Rozpracovány máme plány na další lokality,“ popisuje Pavel Kaidl. Do roku 2030 tak podle jeho slov budou moci majitelé aut poháněných elektřinou z vodíku tankovat zhruba na třicítce míst Benziny.

Otázku vodíku nicméně rozsoudí až budoucnost. V současnosti dominují trhu automobilky, které se vydaly cestou aut na baterku. Zachránit byznys pumpařů tak zřejmě bude muset doplňkový prodej. Ten ostatně tvoří stále větší podíl na tržbách už i v posledních letech.

„Občerstvení je nejrychleji rostoucím segmentem. Za posledních osm let vzrostl o více než 300 procent. Společně s doplňkovým prodejem se nyní podílí na maržích sítě Benzina 24 procenty. Očekáváme, že v roce 2030 to bude 35 procent,“ odhaduje Pavel Kaidl z Unipetrolu. „Státní“ benzinky Euro -Oil počítají podle vedoucího oddělení Alternativní energie společnosti Čepro Petra Luxe kromě občerstvení také třeba se službami jako podání a výdej balíků nebo možnost placení složenek.

Ještě dál jde s plány maďarský distributor MOL, který chce koncept benzinek doplnit také o další služby. Mají se z nich stát jakási centra mobility. Budoucnost vidí firma třeba ve sdílení aut - a právě v půjčovny vozů by se v příštích letech mohly proměnit i dnešní čerpací stanice MOL.

Příklady ze zahraničí ukazují, že cestou by mohlo být také rozšíření služeb, které řidiče rozptýlí během dobíjení baterie. Například v anglickém Essexu otevřela společnost Gridserve centrum, kde po dobu připojení auta k nabíječce může majitel využít kromě supermarketu také obchod s knihami, dětský koutek, sdílené kanceláře nebo fitcentrum.

Budoucnost čerpacích stanic je tedy zatím nejistá. Prozatím je jejich provozovatelé nehodlají rušit - Benzina i MOL naopak chtějí v příštích letech pobočkovou síť ještě rozšiřovat.

Obecně ale lze říci, že v největším ohrožení jsou ty benzinky, které fungují ve městech. Tam je nahradí veřejné dobíjecí stojany ve firmách nebo na parkovištích. Naopak největší šance na přežití a prosperitu mají pobočky u dálnic či rychlostních silnic. Doplnit „šťávu“ během delších cest bude s ohledem na krátký dojezd elektromobilů nutnost i v příštích letech.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.