Předvánoční ministerská pařba může lidoveckého šéfa Mariana Jurečku přijít hodně draho. Přesněji řečeno, už ho draho přišla: ztratil zbytek důvěryhodnosti a stal se přívažkem pro vlastní stranu i celou Fialovu vládu.

Řekněme si na rovinu, že nepřerušená party s ministrovou přítomností v době probíhajícího útoku byla mimořádně nešťastná, nevkusná a neetická. Ale demise? To asi ne, respektive rozhodně ne nutně.

Jiná věc je Jurečkův přístup k celé věci. Vicepremiér měl mimořádnou příležitost upřímně se omluvit a pokorně, leč důrazně říci, že pokračuje. Nebo měl možnost ukázat, jaký je charakter, převzít politickou odpovědnost a odstoupit.

Namísto jedné z dobrých variant zvolil třetí a nejhorší. Nejdříve dlouho mlžil, zapíral a měnil výpovědi. A následně to všechno korunoval lavírováním kolem své demise. Prohlásit, že zvažuje odstoupení, a otevřít tak prostor spekulacím, vyjadřování podpory ze strany své vlastní partaje i premiéra je nechlapské. A nepřijatelné.

Zesměšnil a znevěrohodnil tím nejen sebe, ale i KDU-ČSL a celou vládní koalici k tomu. Za to by si opravdu zasloužil skončit a odejít.

Věc má však i půvab nechtěného. Celé to pokračuje a Jurečka, KDU-ČSL, celá koalice, a především premiér Fiala stále mají šanci přetavit velký trabl v pozitivní a tolik potřebnou změnu. Premiér Fiala může spolu s dobrovolnou Jurečkovou demisí udělat několik změn ve své vládě.

Může prohodit některá ministerstva mezi stranami. Může vyměnit některé ministry. Může vyhlásit několik jasných, důležitých a kontrolovatelných priorit pro zbývající čas svého vládnutí. Může si ve Sněmovně znovu říci o důvěru. Může se obrátit na své voliče s apelem, aby dostal druhou šanci. Může svému vládnutí vlít krev do žil a dát mu novou dynamiku.

Otázkou tedy reálně není, jestli Jurečka podá demisi. Otázkou je, zda kromě Jurečkovy demise v následujících dnech a týdnech proběhne kýžený vládní „reshuffle“.

Chcete si tipnout?