Nejpozději v polovině července začalo být každému jasné, o čem ten Green Deal a dekarbonizace ekonomiky, která má zabránit globálnímu oteplování, vlastně bude. Jasně, že lidi pocítili růst cen emisních povolenek placených průmyslem, energetikou a velkými teplárnami, ale bylo to promíchané s vpádem ruských vojsk na Ukrajinu i skokovým nárůstem cen energií, takže „viníků“ bylo víc. Dodnes existují stránky českého předsednictví v Radě EU, takže se každý může podívat, jak to v hektickém půlroce mezi červencem a prosincem 2022 bylo.

Ani ne po dvou letech ta samá vláda, která mezi pětici nejvýznamnějších úspěchů českého předsednictví zařadila „schválení všech klimatických částí balíčku Fit for 55“, zjišťuje, že když přijde na lámání chleba, bude někdejší úspěch politicky nesmírně bolet.

Dokud se šermuje biliony a stamiliardami na potřebných investicích a dotacích, politici mohou zapáleně hovořit podle preferencí: od velebení toho, jak je Evropa úplně vpředu a ukazuje zbytku světa cestu, jak zachránit planetu, až po druhý extrém, který příčinnou souvislost mezi činností člověka a globálním oteplováním odmítá.

V Česku byl první typ vzácný, dnes takřka vymizel s tím, jak kdysi skeptický, avšak neagresivní průměrný občan přechází od hospodských řečí do stadia rostoucí na...nosti.

Evropská unie svůj podíl na globálních emisích klimatických plynů snížila ze 17,1 procenta v roce 1990 do roku 2022 na 7,43 procenta hlavně díky ústupu od uhlí, ale také díky podstatně pomalejšímu ekonomickému růstu než u ostatních velkých emitentů. Ve stejném období podíl Česka klesl z 0,72 procenta na 0,26 a nepochybně bude v klesání pokračovat.

Hrot 24, Pavel Svatoš

Kupříkladu pád Liberty Ostrava bude znamenat podstatné snížení emisí. A nebude to proto, že by se podařilo najít investora, který by šel v téhle lokaci do investičně velmi náročného projektu na výrobu „zelené oceli“. To je a byla chiméra. Je mimochodem důležité připomenout, že na průmyslových emisích činil v roce 2021 podíl hutnictví železa 25,6 procenta a průmysl jako takový se podílel na celkových emisích rovněž čtvrtinou.

Emise v energetice také klesají, loni o vysokých 16 procent. Děje se to tak, jak se snižuje podíl uhelných elektráren na celkové produkci. Velkou změnu s výrazným poklesem emisí, rovněž danou ústupem od uhlí, čeká centralizované zásobování teplem.

To všechno lze zvládnout, i když za cenu ohromných výdajů. Jinačí politický hlavolam je doprava. A hlavně budovy, včetně obytných. Jejich podíl na emisích je v Česku zhruba čtvrtinový, ale významná část se týká bezprostředně obyvatelstva. Od roku 2027 by tedy měly být zatíženy novým okruhem emisních povolenek (EU ETS 2). Ty by měly dopadnout na každého člověka, který topí doma individuálně a jezdí autem – a to nikoli jen tak z plezíru na výlety, ale potřebuje vůz pro základní věci. Od dojížďky do zaměstnání až po dopravu dětí do škol.

Malý spouštěč, velké protesty

Jenže velké plány občas spustí pořádnou nespokojenost. Stačí škrtnout sirkou – a politici hasí požár, jaký by si nejraději odpustili. Je dobré připomenout, že francouzské Hnutí žlutých vest původně začalo počátkem listopadu 2018 nijak zvlášť drakonickým navýšením daní z pohonných hmot, které bylo prezidentem Macronem vysvětlováno jako cesta, jak napomoci snížení emisí klimatických plynů.

Kdo byl ve Francii, musel si všimnout, že to není kultura založená na autu jako statusovém symbolu jako někde v Bavorsku. Zároveň je to kultura založená na hlasitých protestech. Zvlášť na venkově, ale zdaleka nejen tam, jezdí lidé v levných, často starých autech s nějakým tím šrámem a pohlížejí na ně jako na pouhý dopravní prostředek. Jenže zdražit jim osobní mobilitu bylo něco, co je nahnalo do barikád na kruhových objezdech – a nakonec i do masových protestů.

Bojovat proti globálnímu oteplování a projevovat přitom malý cit pro nálady obyčejného daňového poplatníka vyvolává odpor. A tak vládní záměr na zvýšení daní u benzínu i motorové nafty tehdy ve Francii nepřežil ani měsíc. Evropská komise pod soustředěným tlakem protestujících zemědělců na začátku letošního roku odolávala ani ne tři měsíce.

A jak je to u nás? Česká vláda nyní po pár článcích v médiích a útocích opozice raději tři dokumenty – Státní energetickou koncepci, Politiku ochrany klimatu a Národní klimaticko-energetický plán – stáhla. Zbytek je český politický kolorit a co bude dál, to se uvidí.

Stejně jako v divadelních dramatech i v politice záleží na správném načasování a na reakci publika. A dvojnásob to platí, když chcete lézt kvůli klimatickým závazkům lidem do peněženek, aniž by dotčení chápali potřebu, proč to mají podstoupit, a přijali břemeno jako nutné a férově sdílené.

Kompenzovat dopady příjmově slabým je sice možné, má na to jít polovina výnosu z aukcí povolenek a zbytek na aktivní opatření typu podpory energetických úspor, systém je ale úmyslně nastaven tak, aby existoval tlak na ceny prostřednictvím limitované nabídky povolenek pod úrovní emisí. Žádné nebudou přidělovány zadarmo. A korekce v podobě připuštění dodatečné injekce povolenek budou prováděny jednou ročně.

Nikde není psáno, že takhle ambiciózně navržený systém vydrží náraz na politickou realitu. Zvláště jakmile cena povolenek začne neúnosně stoupat a veřejnost se doopravdy naštve.

Inscenace se žlutými vestami na francouzských kruhových objezdech a vykydaným hnojem před budovou Evropského parlamentu zafungovala a jistě bude reprízována. O tom nebudiž nejmenší pochyby.