Raketový výzkum byl vždy výkladní skříní sovětského a později ruského režimu. Ovšem nebylo to zadarmo. Tlak na vědce býval extrémní a například zakladatel moderní kosmonautiky Sergej Koroljov se stal terčem stalinských čistek a ve třicátých letech minulého století byl coby údajný člen kontrarevoluční organizace zatčen a odsouzen.

Nyní – sedm desítek let po smrti Stalina – se historie opakuje. Také současný pán Kremlu bezohledně tlačí na ruské vědce, zejména na ty, kteří se podílejí na vojenském výzkumu. Putinův režim obvinil z velezrady a uvěznil více než desítku raketových inženýrů. Jedná se hlavně o experty, kteří pracovali na vývoji hypersonických střel.

Facka pro ruskou propagandu

O nových raketách Putin tvrdil, že je nelze zasáhnout a jsou důkazem technické nadřazenosti ruského vojenského průmyslu nad zbytkem světa. Sestřelení raket Kinžal americkým protiraketovým systémem Patriot bylo proto pro ruskou propagandu pořádnou fackou.

Rakety totiž měly dosahovat rychlosti deset machů (desetinásobek rychlosti zvuku) a překonat i nejmodernější protivzdušnou obranu. Ukrajinská obsluha patriotů ovšem při jejich sestřelení letos v květnu potvrdila jen třetinovou rychlost, tedy zhruba 3,6 machu. Skutečnost, že hypersonické rakety nejsou až tak výjimečné, jak se zdálo na papíře, odnesli z velké části jejich tvůrci.

Zatím posledním zatčeným je fyzik Vladislav Galkin, který na vývoji hypersonických střel pracoval od roku 2016. Uvedla to šéfka okresního soudu v Novosibirsku pro web T-invariant.

Štvanice na vědce začala

Z předních ruských vědců, kteří se podílejí na vývoji hypersonických raket, je podle listu The Moscow Times stíháno minimálně šestnáct lidí ze sibiřského oddělení Ruské akademie věd a několik z nich bylo zatčeno. Odborníci z Institutu teoretické a aplikované mechaniky si na postup ruských orgánů stěžovali letos v květnu v otevřeném dopise. V něm varovali, že štvanice na odborníky vývoj hypersonických zbraní zásadně zpomalí.

Mezi zatčenými byli například Anatolij Maslov, Alexandr Šipljuk a Valerij Zvegincev. Důvodem k tomu byla oficiálně jejich publikační činnost v zahraničních časopisech nebo účast na vědeckých konferencích v cizině. Zvegincev je přitom zakladatelem celého hypersonického projektu na Akademii věd a hlavním vědeckým pracovníkem Institutu teoretické a aplikované mechaniky. 

Za obvinění z velezrady hrozí dotyčným dvanáct až dvacet let vězení. Pod trestný čin velezrady v Rusku spadá špionáž, vyzrazení státního tajemství cizímu státu nebo organizaci, případně další činnosti, jež hrozí podkopat bezpečnost Ruské federace. 

Splasknutí mýtu zvaného Kinžal

Západní odborníci k ruskému hypersonickému programu skepticky připomínají, že se nejedná o žádnou technologickou novinku, ale o pouhé vylepšení raket, které mají na Západě obdobu například v americké střele AIM-54 Phoenix. Ta byla do výzbroje zařazena už v sedmdesátých letech minulého století a roku 2004 – coby zastaralá – v americkém arzenálu dosloužila.

Americký think-tank Brookings Institution uvedl, že sestřelení kinžalů ukrajinskými obránci snad konečně vyvrátí Rusy do omrzení opakovaný mýtus o zázračných raketách. Jeho analytici připomínají, že rychlostí pěti machů (minimální rychlost, kdy je možné hovořit o hypersonických zbraních) už disponovaly nacistické rakety V-2 v roce 1944. Kinžal je podle nich pouze vylepšená balistická střela Iskander, která je nově odpalována z letadel. 

Osud ruských raketových konstruktérů

Vraťme se ale k již zmíněnému Koroljovovi, který již před druhou světovou válkou snil o tom, že se sovětský člověk podívá na Mars. Po válce stál u zrodu moderní kosmonautiky, ale také u vývoje sovětských mezikontinentálních balistických střel. Ze současné perspektivy není bez zajímavosti, že se narodil v ukrajinském Žytomyru, na který dnes dopadají ruské rakety… 

Raketoví konstruktéři (a vědci vůbec) to ale v Rusku měli odjakživa těžké, a tak ho na konci třicátých let poslal paranoidní Stalinův režim – coby kontrarevolucionáře – na deset let do gulagu. Velkou část trestu ovšem strávil v hlídané konstrukční kanceláři, v níž pracoval na vývoji leteckých a raketových motorů. Po válce ho nadřízení poslali do sovětské okupační zóny v Německu, aby studoval nacistický raketový program. Právě na něm nejen Sověti, ale i Američané postavili vývoj dalekonosných raket klíčových pro vojenské využití i dobývání vesmíru.