Historie osidlování Banátu českými rodinami spadá až do počátku 19. století, kdy byla nejjižnější hornatá část této oblasti mezi Dunajem a Nerou ještě liduprázdnou divočinou. V níže položených místech a údolích obou řek bylo roztroušeno několik srbských a rumunských vesnic. V tomto regionu působil boháč jménem Magyarly, který obchodoval se dřevem. Od vlády získal ohromné lesní pozemky za minimální cenu, vykácené dřevo draze prodával a uvolněnou půdu odevzdával nazpátek vládě.

Jenže Magyarly potřeboval další pracovní sílu, a tak poslal do Čech několik dobře placených agentů, aby do Banátu pod příslibem slušných výdělků, dřeva na stavbu domů nebo vlastních polí nalákali nové lidi. V roce 1823 se z Plzeňska a Klatovska vydali na dlouhou cestu první Češi. Byli to většinou chudí dělníci z hor, dřevaři, truhláři, tesaři nebo kováři. Na povozech, ale i pěšky se do daleké země vypravily obvykle celé rodiny včetně dětí a starců. Cesta trvala více než dva měsíce a někteří ji nepřežili.

První dvě skupiny přistěhovalců tvořilo 52 rodin. Příchozí se usadili v dlouhém údolí podél malého potůčku. A brzy se přesvědčili o tom, jak moc se lišily sliby od reality. Než například mohli začít hospodařit na svých polích, museli nejprve vykácet les, dřevo odvézt majiteli, vyvrátit pařezy a až potom obdělávat půdu. Další skupina přistěhovalců této první vlny dorazila v roce 1825. Usadila se nedaleko prvních dvou skupin.

První kolonie žila v osadě pojmenované Svatá Alžběta, druhá ve Svaté Heleně. Názvy údajně dostaly po jménech dvou dcer dřevařského podnikatele Magyarlyho. První vesnice Alžběta (nebo též Lizabeta) ovšem nedlouho po svém založení, v roce 1847, zanikla, když se tamní obyvatelé kvůli nedostatku vody přestěhovali do nedaleké Svaté Heleny, která stojí dodnes.

Po první přistěhovalecké vlně následovaly ještě další dvě. Nejprve v druhé polovině dvacátých let a následně v šedesátých letech 19. století. Vznikly další české vesnice, jako například Gerník, Rovensko či Eibenthal neboli Tisové údolí. Zatímco před mnoha roky se Češi stěhovali do Rumunska, v posledních letech se zase mnozí vrátili do země svých předků. Odešli především mladí lidé, přičemž někteří dnes žijí také na Plzeňsku, odkud před dvěma sty lety odešla první migrační vlna. Podle posledních údajů ministerstva zahraničí žije v současnosti v Banátu něco přes dva tisíce etnických Čechů, v každé z vesnic tvoří 90 až 99 procent stálé populace.