Ministerstvo školství odstartovalo revizi rámcových vzdělávacích plánů, jimiž se řídí výuka v každé základní škole. V září 2024 by podle nich měla učit většina vzdělávacích institucí. Co přesně se budou děti učit, zatím nikdo neví. Resort ale zveřejnil hlavní směry reformy. Ta podle ministra školství Petra Gazdíka (STAN) povede k modernizaci školství a v důsledku k větší konkurenceschopnosti našich školáků. Někteří odborníci ale po prostudování dokumentu nechápavě kroutí hlavou.

„Revizi rámcových vzdělávacích programů základního vzdělávání považuji snad za úplně nejdůležitější úkol v roli ministra. Pokud máme změnit české školství, musíme změnit obsah vzdělávání. Toho, co se po našich žácích chce, je velké množství. My ale musíme najít to základní, začít to propojovat a hledat souvislosti. Musíme učit děti logicky myslet, vést je ke spolupráci. Změnit se musí i duch školy. Protože to, jak se ve škole cítíme, je to základní,“ řekl ministr Gazdík, když představoval dokument o více než devadesáti stranách, v němž navrhuje, jak by se děti měly učit nově a jinak. Zároveň požádal učitele, rodiče, odborné organizace, odborníky i širokou veřejnost, aby se k němu vyjádřili.

Co konkrétně se lze v dokumentu dočíst? Vyplývá z něj, že stát skutečně chce omezit množství faktů, které by se děti měly memorovat. „Přetížení kurikula je celosvětově deklarováno za zásadní problém školního vzdělávání. Vnímáno je to i v českém školství,“ zdůvodňuje to návrh reformy. Učitelé by tedy měli vést děti k tomu, aby se samy více zajímaly o svět kolem sebe. Samy chtěly informace vyhledávat v různých zdrojích, více se věnovaly tomu, co je zajímá a baví.

Větší manévrovací prostor pro školy

Výuka má dále směřovat nikoli tolik ke znalostnímu, ale spíše ke kompetenčnímu a gramotnostnímu pojetí. Za tím účelem dojde k aktualizaci vzdělávacích obsahů, tedy doplnění o nové poznatky vědy a výzkumu. Upřednostňována má být skupinová práce žáků na úkor frontální výuky. Omezen má být základ, co všechno mají umět děti po absolvování základní školy. Proto se nově obsah výuky rozdělí na jádrový a rozvíjející. Ten první je v podstatě nepodkročitelné minimum kladené na žáka. Rozvíjející obsah je pak určitá nadstavba, co dalšího by se děti mohly naučit, pokud o konkrétní vzdělávací oblast budou mít větší zájem.

Aby k tomu byl dostatečný časový prostor, přibude takzvaných disponibilních hodin. Jedná se o hodiny, u nichž stát předem nestanovuje, co v nich má být vyučováno, a nechává to v gesci jednotlivých ředitelů škol. Ministerstvo ale zároveň uklidňuje, že touto změnou nedojde k tomu, že by děti povinně seděly ve školách ještě více času. Disponibilní hodiny nebudou navíc k současnému rozvrhu, ale vzhledem k omezení rozsahu učiva nahradí některé dosud plošně požadované.

Směr je tedy jasný, konkrétních změn ale zatím dokument navrhuje jen velmi málo. Jednou z nich má být například upuštění od požadavku, aby se žáci na základní škole povinně učili dva cizí jazyky. Vyžadován bude jeden (angličtina, pokud je jinak výuka vedena v češtině), druhý má být pouze volitelný.

Další změnou je přidání jednoho uzlového bodu do výuky. Autoři uzlový bod definují jako okamžik, kdy „probíhá zjišťování, zda si žáci v souvislostech osvojili základní koncepty oborů a zda v daných oborech úspěšně rozšiřují jejich funkční sítě. Ověřováno by nemělo být pouhé osvojování si znalostí, ale míra pochopení vzájemných souvislostí a schopnost znalosti a dovednosti aplikovat.“ Dosud byly tyto uzlové body ve třetí, páté a deváté třídě. Nově přibude v sedmé třídě. „Předpokládá se testování v 5. a 9. ročníku jako závazné a testování ve 3. a 7. ročníku závazné pro ČJ (a literaturu), matematiku a cizí jazyk,“ píše se v dokumentu.

Nelítostná kritika

Z prvotních reakcí vyplývá, že odborná veřejnost se v hodnocení dokumentu rozdělila na dva zhruba stejně velké tábory. První skupina materiál chválí a podporuje. Jedná se zejména o spolky, jejichž zástupci seděli přímo v projektovém týmu reformního dokumentu. Jako příklad lze uvést uskupení Učitel naživo a Otevřeno. Ta sdružují zejména mladé a začínající učitele.

Všichni Hrotem oslovení odborníci považují diskusi o dalším směřování vzdělávání za důležitou. Po prostudování materiálu však říkají, že k dokonalosti má hodně daleko.

„Stále tu chybí především jednotící vize, jak skromně nepřímo uvedli i autoři dokumentu ve výčtu rizik. Vizi měl popsat Národní program vzdělávání, který za osmnáct let od přijetí školského zákona v roce 2004 žádný z ministrů nedokázal připravit a raději ho v novele zákona nakonec odstranili. Strategie 2030+ tou vizí opravdu není,“ říká Janek Wagner, viceprezident spolku Pedagogická komora, který sdružuje více než tři tisíce učitelů.

Podle Wagnera ve výčtu rizik expertní panel uvádí i ta, která se evidentně odstranit nepodaří. „A z jejich počtu můžeme predikovat i zásadní problémy nejen s přípravou revize, ale i její implementace. Autoři revize například uvádějí, že revidované rámcové vzdělávací programy mají být vytvořeny jako digitální nástroj. Zkušenost s resortními informačními systémy je ale zoufalá a situace v jiných resortech je rovněž bídná. Představa, že školy dostanou efektivní online nástroj pro tvorbu rámcových vzdělávacích plánů, je tak zcela iluzorní,“ má jasno odborník.

Cvičení projekťáků

Podle Jany Karvaiové, pedagožky prvního stupně základní školy, u učitelů vzbuzují obavy detaily, s nimiž ovšem materiál vůbec nepracuje. „Obecně lze s cíli revize souhlasit. Problematický je ale cíl rozdělení na jádrové a rozvíjející učivo. U toho jádrového totiž vůbec není jasné, kam až ta požadovaná úroveň znalosti a dovednosti žáka nakonec klesne,“ varuje učitelka a upozorňuje rovněž na to, že v určitých návrzích autoři podléhají vlastnímu pohledu na svět.

„Nesouhlasím s předem definovanými prioritami v oblasti společenskovědních oborů. Povede to k politizaci ve školství,“ říká Karvaiová. Pravdou je, že oblast společenskovědních oborů mezi ostatními v návrhu vyniká. Místo obecných frází je zde celkem konkrétně řečeno: „Pokud bude docházet k redukci obsahu společenskovědních předmětů, nesmí to být záminkou k posílení nacio­nalistické orientace kurikula na úkor zaměření na globální problémy současného světa, kterými jsou především klimatická změna, význam svobody a demokracie, spravedlivost, migrace, a na vytváření proevropských postojů.“ Podle Karvaiové by ale tyto priority měly být stejně jako v případě jiných předmětů zejména na uvážení učitele.

Velmi zklamaná je pak z představeného dokumentu Ředitelská akademie, která se zabývá zejména podporou ředitelů škol a jejich dalším vzděláváním. Podle ředitele organizace Václava Trojana je předložený dokument v podstatě zbytečný. „Znovu se začíná od cizelování definic, přidávání šipek do grafů, které nebude nikdo číst. Materiál, který dostává česká pedagogická veřejnost, neosloví a nezahřeje. To nejdůležitější tam chybí, pouze na patnácti řádcích je naprosto neadresně naznačena k implementaci revize, tedy právě ona cesta k srdcím učitelů,“ hodnotí Trojan. Ministerstvo se podle něj dívá na svět vzdělávání očima projektových rámců a prázdných slov.

Jak bylo řečeno v úvodu článku, ministr Gazdík dal materiál k diskusi. Nejedná se o definitivní verzi. „Je nesmírně důležité, aby se k dokumentu vyjádřilo co nejvíce pedagogických pracovníků, protože se jedná o materiál, který zásadním způsobem ovlivní způsob, jakým budeme v dalších letech v Česku vzdělávat naše děti,“ uvedl resort. Problematické však je, že k připomínkám dali úředníci expertům velmi málo času. Ačkoli reformu ministr školství uvedl slovy „největší změna za posledních dvacet let“, veřejnost dostala k jejímu prostudování a připomínkám jen měsíc – od 21. března do 21. dubna. Následně se resort rozhodne, zda a jaké připomínky do materiálu zapracuje. 

Harmonogram vzniku nových rámcových vzdělávacích programů

září 2021

Ustavení expertního panelu

září 2021 – duben 2022

Tvorba hlavních směrů budoucích rámcových vzdělávacích programů

2022–2023

Tvorba samotného rámcového vzdělávacího programu

2024

Příprava implementace

září 2024

Start implementace ve školách

Zdroj: MŠMT