Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Jaderné energii je dosud upíráno místo v boji proti klimatickým změnám, zaznělo minulý týden na glasgowském summitu o počasí. Rubrika Tardis si šla o jaderné energii pohovořit s člověkem, který o jejím všemožném poten­ciálu věděl leccos jako jeden z prvních na světě, americkým fyzikem J. Robertem Oppenheimerem.

Zeptáme-li se například, jestli elektron zůstává na stejném místě, musíme odpovědět, že ne. Zeptáme-li se, jestli se časem tato pozice mění, musíme odpovědět, že ne. Zeptáme-li se, jestli je elektron v klidu, musíme odpovědět, že ne. Zeptáme-li se, jestli je v pohybu, musíme také odpovědět, že ne.

Teorie moderních technologií nám ukazuje, že není nic praktičtějšího než teorie.

Že to funguje.

Jistěže ne. Věděli jsme, že svět už nikdy nebude jako dříve. Někdo se zasmál, někdo začal plakat, většina lidí mlčela. Já jsem si vzpomněl na verš z Bhagavadgíty, v němž na sebe Višnu vezme podobu s mnoha pažemi a říká: Stal jsem se Smrtí, ničitelem světů. Řekl bych, že jsme si tak připadali – každý po svém – všichni.

My fyzikové pociťujeme zvláštně intimní odpovědnost za to, že jsme navrhovali, podporovali a nakonec do značné míry uskutečnili výrobu jaderné zbraně. Nemůžeme ani opomenout, že použití těchto zbraní nemilosrdně zdramatizovalo nelidskost a zlo moderní války. V jistém hrubém slova smyslu, jejž nezaplaší žádná vulgarita, humor nebo nadsázka, poznali fyzikové hřích; a to je vědomí, jehož se nikdy nebudou moci zbavit.

Když se podíváte na podstatu věci, uvidíte, že jsme tu práci odvedli, protože to byla organická nutnost. Jste-li vědec, nemůžete takovou věc zastavit. Když jste vědec, věříte, že je správné přijít na to, jak svět funguje; že je správné zjistit, jaká je skutečnost; že je správné předat lidstvu co nejvíce pák na ovládání světa podle jeho hodnot.

Svobodě poznávání nesmí stát nic v cestě. Dogma nemá ve vědě místo. A někdy je třeba na strach neodpovídat tím, že si zdůvodníte jeho příčiny. Někdy je tou správnou odpovědí odvaha.

Je zcela nepochybné, že se celý svět řítí do pekla. Jediná naděje, že se tak nestane, spočívá v tom, že mu v tom nebudeme chtít bránit.

Tajemné? V přírodě nic tajemného není. Jediné, s čím se dělají tajnosti, jsou lidské myšlenky a úmysly. A přitom víme, že za tajnůstkaření se platí korupcí. Víme, že chyba držená v tajnosti zůstane neodhalena a bude škodit.

Dnes je to nejen tak, že naši králové neznají matematiku. Neznají ji ani naši filozofové, a abychom zašli ještě dál, neznají ji ani naši matematici. A přitom by naše univerzity neměl opustit jediný student, aniž by věděl, jak málo toho sám ví.

Optimista si myslí, že toto je ten nejlepší ze všech myslitelných světů. Pesimista se obává, že je to pravda.