Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Jak se za těch třicet let role Německa změnila?

Kde Německo dnes stojí a kam míří, se ptám sám sebe. Pokud někdo nemá vnitřní kompas, když neví, kde stojí a kam chce jít, lze usuzovat, že nemá ani potřebné kvality, ani potřebný zájem, aby mohl utvářet běh událostí.

Vy jste měl obojí?

Nechci sám sebe známkovat. Ponechám hodnocení úspěchů své vlády na dějinách. Ale až budou lidé psát o období, které jsem strávil ve vládě, byl bych rád, kdyby napsali, že jsem svým dílem pomohl Němcům znovuobjevit zlatou střední cestu.

Nakolik bylo obtížné najít právě v Německu takovou střední cestu mezi národní a evropskou identitou?

Sjednocení Německa a sjednocení Evropy jsou dvě strany jediné mince. Německo je naše vlast, Evropa naše budoucnost. Ani v dějinách toho není mnoho, nač bychom mohli být hrdí. A my Němci potřebujeme Evropu více než ostatní. Německo má nejdelší hranici i nejvíce sousedů a podle počtu obyvatel i ekonomické síly je v Evropě jedničkou.

My Středo- a Východoevropané Angele Merkelové vyčítáme, že je příliš povolná vůči Moskvě. Souhlasíte?

Rusko je nejdůležitějším východním sousedem Německa a tak to také zůstane.

Myslíte si, že je Armin Laschet coby nástupce Merkelové v čele křesťanské demokracie příliš podceňován?

Po třicet let se mi dařilo velmi dobře právě díky tomu, že jsem byl podceňovaný.

Jak jste tedy dokázal vládnout šestnáct let, stejně jako Merkelová?

V zastupitelské demokracii lze dosáhnout úspěchu jedině tak, že spojíte svoji politickou existenci s nějakým konkrétním projektem. Někdo si musí sednout a říct to nahlas. Pak se najednou najde hodně lidí, kteří řeknou: „Když tohle selže, končím i já.“

Byl jste tedy ochoten riskovat více než dnešní vůdci?

Pokud chce spolkový kancléř něco prosadit, musí být mužem noci. A pokud je zároveň chytrý, musí vědět, kdy nazrál čas. V jednom případě - ve věci eura -jsem se choval jako diktátor...

Kdy?

Stran přijetí společné měny. Euro je synonymem Evropy. Žádné dvě země se společnou měnou proti sobě nikdy neválčily. Ale referendum bych byl prohrál a prohrál bych je v poměru tři ku sedmi.

Nebylo by tedy lepší být diktaturou než zastupitelskou demokracií?

Ne. My lidé v sobě máme propast. A čím víc moci člověk má, tím je nebezpečí větší.

Nakolik hrálo ve vašem úspěchu roli štěstí?

Když jsem byl zvolen do čela německé vlády, měl jsem to štěstí, že mým partnerem byl právě Frangois Mitterrand. Spojoval nás nejen vzájemný respekt coby dvou politiků, ale také hluboké sympatie jako dvou lidských bytostí. Bylo tehdy po světě pět, možná šest politických vůdců, kteří jeden druhému důvěřovali a byli ochotni dát věci do pohybu.

Počítáte k nim Michaila Gorbačova?

Gorbačovova velikost byla v tom, že ukončil komunismus - trochu proti své vůli, pravda, ale fakticky vzato ho ukončil. Bez násilí, bez krveprolití. Kromě toho bych se marně snažil najít u něho něco jako reálný odkaz.

Je podle vás Evropská unie v lepším stavu, než byla za vašich dob?

Evropa, mírně řečeno, na tom od přelomu tisíciletí není dobře. Je to důsledek kolektivních i individuálních omylů a finanční krize, která přišla s takovou silou, že to stačilo ohrozit zásadní evropskou myšlenku.

Co konkrétně to způsobilo?

Zaprvé, předčasné přijetí Řecka do eurozóny a prolomení a následné všeobecné oslabení paktu stability. Kde schází vůle, žádná pravidla ani zákony nepomohou.

A co je vaše největší minus?

Mám rád všechno, po čem člověk tloustne.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.