Žáci prvního stupně základní školy vyučovaní podle Hejného metody mají celkově lepší výsledky v matematice než ostatní děti. S takovými závěry přišli vědci z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Podle odborníků tím padá častý argument, že je Hejného metoda neefektivní a děti ve výsledku nic nenaučí.

Hejného metodou se v současnosti učí již na více než 750 základních školách v Česku. Staví na tom, že děti nemají být konzumenty výkladu učitele, ale matematiku mají objevovat samy prostřednictvím učebnic a dalších výukových materiálů, třeba pracovních sešitů. Díky tomu, že jsou do značné míry odkázány samy na sebe, děti následně spolupracují a snaží se dojít k výsledku. Záměrně vynecháváme slovo správnému.

Sám tvůrce metody, profesor Milan Hejný, v minulosti totiž hned několikrát prohlásil, že podstatnější než důraz na správný výsledek je pro něj samotný proces poznávání matematiky. Učitel může být moderátorem celého snažení žáků, nakonec může přijít s odhalením správného postupu a výsledku. I to vedlo k časté kritice, že děti se vlastně nic naučit nemusejí, protože učitel na konci hodiny udělá vše za ně.

Vědci z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy tedy komparací zjišťovali, zda je pravdivé tvrzení podporovatelů Hejného metody, podle nichž tento alternativní přístup vede k lepšímu poro­zumění matematice a lepším postojům k této vědě, nebo zda mají pravdu její kritici.

K tomu vědci analyzovali výsledky šetření TIMSS (Trends in International Mathematics and Science Study), jež je mezinárodní srovnávací studií žáků, kterou se ve čtyřletých cyklech zjišťuje úroveň vědomostí a dovedností žáků v matematice a přírodních vědách. V šetření jsou takové otázky a úlohy, kterými se výzkumníci soustřeďují na znalosti, dovednosti a postoje dětí ve čtvrté a osmé třídě základní školy. Výzkumníci se zaměřili na data ze čtvrté třídy. Výuka Hejného metodou je totiž stále častější na prvním stupni ZŠ, byť se pořád více rozšiřuje i na stupeň druhý. „Závěry výzkumu lze shrnout tak, že žáci čtvrtých tříd základních škol, kde se učí podle Hejného metody, jsou v matematice v průměru lepší než ostatní děti,“ říká David Greger, vedoucí výzkumného týmu.

Jde to i bez učebnice

Zajímavostí je, že ne všichni žáci jsou Hejného metodou vyučováni tak, jak to zamýšlel její tvůrce. Výzkumníci zjistili, že mnozí učitelé využívají širokých možností rámcových vzdělávacích plánů, podle nichž se ve školách učí, a kombi­nují nejen metody, ale třeba také pomůcky. Na řadě škol učitelé například učí podle Hejného metody, ale nevyužívají přitom jeho učebnic a pracovních listů. Podle výzkumníků jde až o polovinu všech případů výuky podle Hejného.

I to však má vliv na konečný výsledek – tedy jak si děti poradí s matematickými úlohami a příklady. „Žáci vyučovaní Hejného metodou dosáhli v matematickém testu statisticky významně lepšího výsledku než žáci, kteří Hejného metodu nepoužívají. Bodový rozdíl ve prospěch žáků vyučovaných podle Hejného je o něco vyšší pro podskupinu, která má také Hejného učebnici, než pro podskupinu, která používá Hejného metodu bez učebnice. I ti však mají statisticky významně lepší výsledek než žáci, kteří Hejného metodu vůbec nepoužívají,“ píšou výzkumníci v závěrečné zprávě studie.

Žáci vzdělávaní v hlavním vzdělávacím proudu podle mainstreamových metod a učebnic dosáhli v matematickém testu v průměru na 496 bodů. Děti vyučované Hejného metodou s jeho učebnicí v průměru na 531 bodů, bez učebnice pak na 514 bodů. „Ukázalo se, že děti vyučované Hejného metodou lépe zvládají řešení náročnějších úloh, které vyžadují používání matematických znalostí a dovedností v novém kontextu a uvažování, aniž by však zaostávaly v prokazování znalostí,“ podrobněji vysvětluje Greger.

Nepotvrdilo se ale to, co propagátoři Hejného metody často zmiňují jako její velký klad. Tím, jak je výuka matematiky vstřícná a do popředí staví děti a jejich schopnosti si nějak s příklady poradit, mělo být samotné vzdělávání rovněž zábavnější. Děti se měly na hodiny více těšit, více si je užívat. Matematiku tedy neměly vnímat jako otravný předmět plný memorování vzorečků a složitých příkladů, ale naopak jako oblíbené hodiny. Jenže to se ve výzkumu nepotvrdilo.

„Neshledali jsme významné rozdíly ani v sebedůvěře žáků v matematice, ani v její oblibě,“ konstatují vědci. Lze to podle nich ale zdůvodnit věkem žáků, jejichž výsledky vzdělávání se analyzovaly. Ve čtvrté třídě se totiž děti ještě neučí velkou, pokročilejší matematiku. K tomu dochází spíše až na druhém stupni základní školy. Právě tam se pak začne situace výrazně měnit a čím dál více dětí si řekne, že matematiku nemají rády a nechtějí se jí více věnovat. „Analýzy ukázaly, že nezávisle na metodě výuky má ve čtvrtém ročníku základní školy velmi pozitivní vztah k matematice více než šedesát procent žáků, naopak velmi negativní vztah k matematice má již na prvním stupni přibližně pětina žáků, častěji dívky. Postoje žáků k matematice se pak výrazně zhoršují na druhém stupni. Bude tedy užitečné se při příštím šetření TIMSS zaměřit na žáky osmých ročníků a jejich oblibu matematiky,“ říká vedoucí výzkumného týmu David Greger.

Nehodí se vždy

Po přečtení výsledků studie by se na první pohled mohlo zdát, že pokud chceme, aby děti dosahovaly co nejlepších výsledků v matematice, měla by být Hejného metoda jasnou volbou. Je již značně rozšířená. Její tvůrci ji chtějí prosazovat nejen v základním, ale rovněž ve středním školství. K dispozici je ohromné množství učebnic a dalších pomůcek. A školením si prošly již stovky učitelů a učitelek, kteří Hejného ideá­ly uvádějí v praxi.

Na úspěch Hejného metody má jistě svůj vliv rovněž sympatická osoba jejího hlavního tvůrce a v neposlední řadě silný marketing. Obecně prospěšná společnost H-Mat, se kterou profesor Hejný spojil své jméno a je jejím zakladatelem, vydává nejen učebnice, ale rovněž všechny pracovní listy, metodické materiály pro učitele a další materiály.

Jenže před přehnaným optimismem z metody varují někteří kritici, podle kterých se nehodí pro všechny. Jedním z nich je přitom i jeden z dřívějších blízkých spolupracovníků Milana Hejného, přední český matematik a didaktik profesor František Kuřina. „Hejného metoda je jiná v tom, že se především snaží, aby dítě matematiku samo objevovalo. Kolega Hejný dokonce hlásá, že ji má objevovat celou samo. S tím zásadně nesouhlasím. Podle mě to prostě není možné. Dítě nemusí být naladěno na objevování, ale může být naladěno na jiné metody poznávání. S tím přitom Hejný vůbec nepracuje. Tato metoda tedy není určená a vhodná pro všechny děti, byť její tvůrce tvrdí opak,“ říká 89letý pedagog, který stále vyučuje na Univerzitě Hradec Králové, v rozhovoru pro Český rozhlas.

Tomu odpovídají i zkušenosti Jany Mazáčové, učitelky ze základní školy v Litoměřicích. „Já a mí kolegové vidíme naprosto evidentní rozdíly mezi matematickými dovednostmi těchto žáků ve chvíli, kdy přijdou na druhý stupeň. U těch opravdu nadaných dětí, tedy jednoho až dvou ve třídě, nejsou následky příliš znatelné, ale u ostatních žáků ano, hlavně u těch podprůměrných jsou až katastrofální,“ řekla již dříve Mazáčová.

Za experiment na dětech v minulosti metodu označil matematik Jiří Rákosník, bývalý ředitel Matematického ústavu Akademie věd ČR. „Indicie, že je něco špatně, nám přinášejí sami rodiče dětí, které se učí Hejného metodou. Žáci neumějí ani násobilku, vše jim dlouho trvá, nejsou schopni dojít ke správnému výsledku. Ředitelé škol, kteří tuto výuku ve svých institucích schválili, tak činí v dobré víře a s důvěrou v pana Hejného, ale pak přichází zklamání,“ řekl Rákosník.

Bývalý ministr školství Robert Plaga (ANO) v roce 2018 zadal Národnímu ústavu pro vzdělávání, aby analyzoval alternativní způsoby výuky. Měly se zkoumat například didaktické parametry výuky, silné a slabé stránky Hejného metody nebo její srozumitelnost a efektivita přístupu pro různé skupiny žáků. Šlo tedy o širší výzkum než v případě studie Univerzity Karlovy. Později byl ale ústav zrušen. 

750 základních škol v Česku využívá v současnosti Hejného metodu.