Menachem Gida měl nepříjemnou předtuchu. Byl součástí týmu dobrovolníků, kteří pomocí satelitů v jižním Izraeli pečlivě sledovali komunikační sítě a arabská média v Gaze. Izraelské armádě ze svého pozorování předávali kusé a „syrové“, nevyhodnocené informace. Jejich vztah k oficiálním ozbrojeným složkám země je jen napůl formální; vojáci s takto amatérsky dodávanými tipy a zprávami mohou naložit, jak se jim zlíbí. Ne vždycky se rozhodnou správně.

Letos v létě Gida a spol. vojáky opakovaně varovali, že bojovníci Hamásu provádějí v blízkosti hranic promyšlené válečné hry. V tu klíčovou chvíli je však armádní profesionálové podcenili. „Nejste důležití, nepotřebujeme vás,“ měl Gidovi říci důstojník, který varování přebíral, píše list Financial Times.

Gida nebyl sám, kdo přípravy Hamásu na útok zaregistroval. Bývalý důstojník vojenské rozvědky Michael Milshtein se svěřil svým bývalým kolegům – v soukromí i prostřednictvím novinových článků – s podezřením, že izraelský přístup k Hamásu nefunguje.

Nikdo mu nevěnoval pozornost. „Viselo to ve vzduchu,“ nechal se slyšet Milshtein, mimochodem žádný outsider. Dříve působil coby vládní poradce pro palestinské záležitosti v Gaze a na Západním břehu. „Hamás se připravoval na válečné tažení.“

Ignorovali i vlastní varování

V případě Milshteina i Gidy profesionály do jisté míry omlouvá, že šlo o lidi zvenčí. Jak však postupně vychází najevo, vojenské špičky ignorovaly dokonce i varování vlastního zpravodajského sboru, který monitoruje hranici s Gazou. 

Jedna z jeho příslušnic Noa Melmanová sdělila svým nadřízeným na začátku tohoto roku, že bojovníci Hamásu si sestrojili maketu plotu či zdi, která dělí Pásmo Gazy od vlastního izraelského území, a znovu a znovu ji během cvičných útoků vyhazují do povětří. „Všichni to brali, jako by to bylo normální, jako by to byla rutina,“ řekla Melmanová později v rozhovoru pro izraelskou televizi Kan 11.

Výsledek podle toho vypadal. Jiná „tatzpitaniyot“ – jak se hebrejsky nazývají příslušníci tohoto výzvědného sboru – Yael Rotenbergová v době útoku spala. Z vojáků, kteří byli ráno v obytných prostorách, jako jediná přežila. Kromě ní na základně přežil jediný člověk, její kolegyně Maya Desiatniková. Všechny ostatní, několik desítek lidí, teroristé z Hamásu pozabíjeli nebo unesli. „Je to k vzteku,“ řekla Rotenbergová o selhání rozvědky. „Viděli jsme, co se děje, řekli jsme jim o tom, ale nakonec jsme to byli my sami, kdo byl zavražděn.“

Ozbrojenci Hamásu trénovali u hraničního plotu nepřetržitě, potvrdila televizi Desiatniková. Nejprve to bylo jednou týdně, pak jednou denně a nakonec téměř neustále. Izraelští průzkumníci přitom shromažďovali a odesílali nadřízeným důkazy o obsahu výcviku, například o výuce řízení tanku nebo přechodu do Izraele tunelem. Aktivita na hranici gradovala a Desiatniková a její kolegové si uvědomovali, že „je jen otázkou času“, kdy se něco stane, píše list Times of Israel.

Daniel Deyl

Nikdo nás nebral vážně

„Seděli jsme tam a během každé směny jsme viděli zásobovací konvoje. Viděli jsme výcvik, lidi, jak střílejí a postupují vpřed, jak nacvičují přebírání tanku,“ řekla Desiatniková. „Viděli jsme hlídky podél hranic, lidi s kamerami a dalekohledy. Dělo se to 300 metrů od plotu. Docházelo k mnoha výtržnostem, lidé chodili k plotu a odpalovali nehorázné množství výbušnin.“ 

Rotenbergová, Melmanová, Desiatniková a další jejich kolegyně uvádějí, že informace předávaly ostošest, ale nikdo je nebral vážně. „Viděla jsem, co se děje, všechno jsem zapsala do počítače a předala to dál. Nevím, co se s tím stalo, vlastně nevíme, co s těmi informacemi dělají,“ řekla. 

Zato víme, že 7. října Hamás rozpoutal útok ještě horší, než byly nejchmurnější předtuchy Gidy, Milshteina, Melmanové a spol. Kolem půl sedmé ráno vyřadilo pod záštitou mohutné raketové palby více než 1500 bojovníků Hamásu z provozu izraelské pohraniční komunikace pomocí dronů naložených výbušninami, buldozery prolomilo bezpečnostní bariéry a na motocyklech a paraglidech vpadlo na izraelské území.

Arogance a sebeuspokojení

Synchronizovaný útok podlomil důvěru Izraele v jeho vojenské a zpravodajské služby. Země „trpěla přílišnou sebedůvěrou, která vedla k aroganci a ta přerostla v sebeuspokojení“, popsal selhání bývalý premiér Ehud Olmert. „Hamás nám udělal to, co obvykle předvádíme my jim: překvapení, chytrost, myšlení mimo běžný rámec.“

„Už v noci, kdy útok přišel, jsme cítili, že se něco děje, ale interpretace byla taková, že šlo jen o běžné vojenské cvičení Hamásu,“ řekl pro Financial Times další z vysokých izraelských představitelů. „Naše zpravodajství udělalo zásadní chyby.“ Izraelské bezpečnostní služby podcenily schopnost Hamásu uskutečnit tak rozsáhlou operaci, jež vyžadovala přísné operační zabezpečení, disciplinované plánování a detailní znalost izraelského terénu. 

Nikoho nenapadlo, že by Hamás mohl takové věci umět. Jednotka 8200 pro signální zpravodajství (SIGINT) také přestala odposlouchávat přenosné vysílačky bojovníků Hamásu, protože to její vedení podle deníku The New York Times považovalo za plýtvání silami.

Změna paradigmatu

„Retrospektiva je úžasná věc, ale zdá se, že za izraelským selháním bylo selhání představivosti, stejně jako v případě 11. září,“ uvedl ve Financial Times sir Alex Younger, bývalý šéf britské zpravodajské služby MI6. „Vždy hrozí nebezpečí, že si spletete to, co chcete, s tím, co skutečně je,“ řekl Younger s tím, že Izrael nepovažoval Hamás za vážné riziko. Hamás mezitím hnal dezinformace skrz kanály, o nichž věděl, že je izraelská rozvědka monitoruje. Jeho skutečné útočné plány přitom měla v rukou pouze malá skupina vůdců.

Poučení, které si izraelští bezpečnostní činitelé vzali z toho, že útok nepředvídali, má smrtící důsledky. Jejich závěrem je, že Izrael se již nemůže spoléhat na zpravodajské služby, které by ho včas varovaly před útoky z Gazy, ani na vojenskou sílu země, která by od nich agresory odradila. Místo toho musí předejít potenciálním hrozbám jejich přímou eliminací.

„Jediné řešení je: nespoléhat se už na zpravodajské služby,“ řekl pro Financial Times vysoký izraelský představitel, jenž nechtěl být jmenován. „Odstrašování už nestačí. Je to nové paradigma.“ Jestli bude úspěšnější než to staré, uvidíme velmi rychle.