Herna, kterou kdysi společnost Bonver Win provozovala v děčínské Kamenické ulici, je už sedm let po „smrti“. Přesto je aktuálně tou nejdůležitější hernou v Česku. Loni v prosinci se jejím zavřením, které roku 2013 nakázala děčínská obecně závazná vyhláška, zabýval Soudní dvůr Evropské unie a letos v únoru rozšířený senát českého Nejvyššího správního soudu. Jeho rozhodnutí vzápětí spustilo lavinu dalších (zatím) 31 rozsudků, které čekaly na to, jak modelový případ dopadne. „Je to jako smršť. Chodí nám kvanta usnesení o pokračování v řízení,“ říká advokát Vojtěch Faltus z advokátní kanceláře Eversheds Sutherland, který provozovatele herny zastupuje.

Všech 31 zmíněných rozsudků se týká rušení heren (kromě Bonver Winu je provozovaly firmy Admiral Global Betting, multigate a Net and Games), ale do budoucna zřejmě nezůstane jen u nich. Evropský rozsudek je totiž průlomový a znamená vpuštění evropského práva do míst, kde jsme na něj zatím nebývali zvyklí. V kostce jde o následující: Pokud stát omezil provozovateli nějaké služby (herny, obchody, restaurace…) jeho podnikání a tento provozovatel prokáže, že mezi jeho zákazníky byl v minulosti alespoň jeden klient z jiné země EU, budou se muset tuzemské soudy zabývat nejen tím, jestli zmíněný zásah neodporuje českému, ale nově také evropskému právu.

Jeden a dost

Děčínský případ (podrobně jsme ho popsali 8. února) se od ostatních nejdřív vůbec nelišil – obecně závazná vyhláška, zrušení povolení k provozování hazardních her ministerstvem financí a rozsudek Městského soudu v Praze, který to „posvětil“. Společnost Bonver Win ovšem namítala, že rušení jejích provozoven mělo mezinárodní rozměr, protože v nich – kromě Čechů – své peníze roztáčeli i cizinci z jiných zemí EU, což v případě děčínské herny dokládala čestným prohlášením jisté osoby, která tamní poměry dobře znala. Nejvyšší správní soud tuto argumentaci léta odmítal, ovšem jeden jeho senát dospěl k opačnému názoru, a tak se sporná věc ocitla před Soudním dvorem EU. Dodejme, že většině soudců Nejvyššího správního soudu tento obrat zrovna nevoněl, což soud vyjádřil slovy, že se nemůže ztotožnit s tím, aby „nahodilá návštěva byť jen jednoho jediného“ cizince měla tyto důsledky, a vcelku realisticky podotkl, že pak „v celé dnešní Evropě asi neexistuje provozovna v podstatě jakéhokoli typu, jejíž služby alespoň občas nevyužijí nějací cizozemští klienti“.

Jenže evropský soudní dvůr rozhodl tak, jak se čeští soudci obávali. Nejvyššímu správnímu soudu poté nezbylo než „vyšší rozhodnutí“ přijmout za své, zrušit rozsudek městského soudu o děčínské herně a věc mu znovu vrátit s tím, aby tentokrát vzal v potaz evropský rozměr případu. Znovu se zároveň rozběhly všechny ostatní pozastavené případy a 31 už jich Nejvyšší správní soud rozhodl. Více než polovinu (konkrétně 16) rozsudků městského soudu zrušil, ve zbylých případech měli provozovatelé herny smůlu, protože sice tvrdili, že k nim chodili cizinci, ale nepodepřeli to žádným důkazem.

Covid po evropsku

Všemi vrácenými případy se teď bude zabývat Městský soud v Praze. Jak to dopadne, není zatím jasné – majitelé heren budou muset prokázat, že jejich rušení bylo skutečně v rozporu s evropským právem. Faltus je podle svých slov „bytostně přesvědčen“, že to tak v případě regulace hazardu v České republice opravdu je. Nakolik se děčínský rozsudek prosadí v jiných oblastech, než je hazard, napovědí až příští měsíce a roky; každopádně platí, že tam, kde si jsou české a evropské zákony hodně podobné, bude jeho dopad minimální.

Pokud si ale ještě vzpomínáte na všechny ty zmatky s nouzovým stavem a krizovým zákonem, je vcelku jasné, kde by se evropské právo mohlo s úspěchem aplikovat. „Velký prostor vidím v případě sporů o náhradu škod způsobených protiepidemickými opatřeními vlády,“ říká Faltus.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.