Epilepsie je onemocnění mozku, konkrétně jeho neuronů. Zdravý neuron má mechanismy, které střídají podráždění a útlum. Po útlumu následuje nějaký čas, kdy k dalšímu podráždění nedojde. Díky tomu má neuron možnost se zregenerovat. Epileptický neuron má ale tuto rovnováhu narušenou. Je schopen v salvách velmi rychle pálit akční potenciály. Pokud je takových neuronů ve skupině více, a navíc se sesynchronizují, dohromady spustí bouři.

„Najednou v uspořádaném chaosu mozku dojde k mohutnému synchronnímu výboji, který postihne buď určitou oblast mozku, nebo současně větší oblast mozku oboustranně. Podle toho, jak a kde výboj vzniká, pak vypadá epileptický záchvat,“ říká Jana Zárubová, přední česká epileptoložka působící v síti klinik Medicon a v Centru pro epilepsie Neurologické kliniky 2. LF UK a FN Motol.

Jak takový záchvat vypadá? Pokud k výboji dojde jen v jedné hemisféře, například v oblasti pro citlivost, záchvat se může projevit třeba jako brnění ruky, které se šíří až k rameni, dál na trup či do nohy. Pokud mozek nestačí říct „dost“, z nějakého důvodu jeho nápravné mechanismy selžou, výboj se může rozšířit do obou mozkových hemisfér a přechází do velkého epileptického záchvatu, který má většina lidí s epilepsií spojený: jedná se o bezvědomí, pád, oboustranné křeče, třes, zvýšené slinění, pokousání a pomočení. 

Lékaři se stále setkávají s tím, že lidé, kteří jsou svědky epileptického záchvatu u jiného člověka, situaci špatně vyhodnotí. Někdo takového člověka dokonce jen překročí s tím, že jde buď o drogově závislého, který má „absťák“, nebo třeba o opilce.

„Pomoc člověku s epileptickým záchvatem přitom není složitá. Hlavní je zachovat klid a zároveň nedělat aktivně více, než je nutné. Základem by mělo být podložení hlavy něčím měkkým, co máte po ruce. Uvolnit oděv kolem krku, lehce zaklonit hlavu a předsunout dolní čelist. Tím docílíte průchodnosti dýchacích cest, což je hlavní. Počkejte, než přejdou křeče. A jakmile přejdou, pacienta přetočte na bok do stabilizované polohy. Pak sledujte, kdy se pacient začne probírat, a jakmile bude při vědomí, slovně kontrolujte, jak se vrací k normálu. Pacienta informujte, co se stalo. Základní pomoc vám po telefonu může radit operátor krizové linky 155, který také vyhodnotí, jestli na místo poslat sanitku,“ říká lékařka. 

Svědek by měl rovněž sledovat čas, jak dlouho záchvat trvá, a jaký má průběh. „To může být pro lékaře velmi důležité – informace, kam se stáčely oči, jak se projevovaly křeče, zda bylo napětí symetrické, nebo jestli se týkalo jen jedné poloviny těla,“ radí Zárubová s tím, že určitě neplatí doporučení, která mají někteří v paměti z minulosti. „Rozhodně nedávejte člověku se záchvatem nic do pusy. Nerozevírejte mu ústa násilím. Rozhodně nevkládejte klacky mezi zuby. Záchvat musí sám odeznít,“ zdůrazňuje lékařka.

Kromě takto výrazných záchvatů však člověk může mít i skrytou variantu, kterou on ani druhá osoba nezaznamená. „Může jít o krátkodobé výboje, v řádu vteřin. Takový výboj bychom zaznamenali pouze na EEG. Sám nemocný ani člověk, který je v té chvíli s ním, by to nemuseli poznat. Ten záchvat byste mohl mít i teď přede mnou, počítat mi tu číselnou řadu… A já bych jej nepoznala, vy byste dokonce nevynechal jediné číslo. Zdánlivě byste tedy mohl fungovat, jako byste žádnou epilepsii neměl. Dnes již víme, že i tyto na první pohled neškodné výboje mozek do určité míry poškozují,“ říká Zárubová.

Proto je nutné epilepsii odhalit co nejdříve a včas zahájit léčbu, díky níž již zpravidla člověk může žít kvalitně a bez výraznějších projevů nemoci. Lidem s epilepsií pomáhá sdružení EpiStop. Lékařka Jana Zárubová je jeho místopředsedkyní.