Jsou silný a sehraný tým, přestože na první pohled jsou každý úplně jiný. Přemýšlivý matematik Vladimír Komár a jeho excentrická žena Věra mají jasně rozdělené role. Ona je mediální kometa s bezprostředním projevem, on se drží spíše stranou a emocemi na první pohled šetří. Rychle také pochopíte, kdo má v tomto rodinném byznysu na starost design kanceláří. I to je parketa Věry, kreativní duše kosmetické společnosti Dermacol. Avšak v pozadí tohoto růžovozlatavého spektáklu stojí hlavně její muž. Rodák ze slovenské Levoče patří mezi nejvýraznější tuzemské porevoluční byznysmeny a figuroval u řady mimořádně zajímavých obchodů. Přesto nadále, snad i díky svému rozvážnému stylu, zůstává mimo zorná pole miliardářských žebříčků.

Když v roce 2003 prodal skupině PPF svůj podíl v TV Nova, byl to konec jedné epizody. Definitivně se rozešel se svým spolužákem z matfyzu Jiřím Šmejcem, se kterým od 90. let kupovali podíly ve firmách a následně je přeprodávali. Šmejc se poté postavil po bok Petra Kellnera a Komár se vydal vlastní cestou. V rámci rozchodu mu zůstala řada firem – třeba Karlovarská Korunní či zmiňovaná značka kosmetiky původně z ateliérů na Barrandově Dermacol. Kromě toho vybudoval výzkumnou agenturu Mediaresearch, která například v Česku či Bulharsku zajišťovala měření televizní sledovanosti.

Korunní i Mediaresearch (dnes Nielsen Admosphere) před pár lety úspěšně prodal, aby se krátce nato do televizního byznysu vrátil, když dalšímu kamarádovi, miliardáři Ivanu Zachovi, pomohl vyplatit švédskou skupinu MTG z TV Prima. Podíl v Primě ale Zachovi po pár letech prodal a dnes se soustřeďuje zejména na kosmetickou značku Dermacol, distribuci luxusních vín Advivum a neméně luxusní vody Krondorf. K tomu nedávno přidal kulinářský byznys, když ovládl zkrachovalý e-shop Kulina a spojil jej s projektem Chefparade. Lockdown spojený s virovou krizí jeho gastronomicko-kosmetický byznys sice bolestivě zasáhl, ale vždy racionální Komár nepanikaří. „Nestěžuji si, protože na rozdíl od majitele jedné hospody my máme stále kde brát. Navíc Dermacol stavím jako byznys na generace, věřím, že se svět za pár let opět vrátí k normálu,“ říká smířlivě majitel Dermacolu, jehož obchodní model stojí zejména na exportu. Ten však loni klesl o polovinu a letošní rok podle něj ještě nebude o moc lepší.

Souhlasím s ní částečně. Snažím se na věci dívat ve větší šířce. Například hospody bych také neotevřel, přestože se mě to ekonomicky týká. Ale děti bych do škol vrátil. To už se musí brát jako trade-off. V této situaci totiž neexistuje stoprocentně dobré řešení. I Bill Gates by děti do škol vrátil. V jednom rozhovoru srovnává data o šíření v restauracích a ve školách. Školy dopadly o něco lépe, a tak je to něco za něco.

V případě covidu-19 se mi zdá, že ano. Pokud by úmrtnost byla 40 procent jako u eboly, samozřejmě by to bylo jinak. Efekt zavřených škol na šíření covidu dodnes nikdo solidně nevyčíslil. Třeba Francie školy nezavřela, a má dnes lepší čísla než my. Nejhorší na tom je, že už se o tom vlastně ani nediskutuje, jako by společnost vzdělání úplně odepsala. Nebo to přebije nějaká nesmyslná debata o lyžařských areálech. Ano, tak jim pomozme nějakou kompenzací, stejně tak hospodským. Solidarita musí být. Ale ta forma diskuse, to je neštěstí.

Nejvíc se mu blíží očkování. To je další věc, na které se s Věrou úplně neshodneme. Teď spekulovat nad tím, že se po něm někomu udělalo špatně, nebo dokonce umřel, je nesmysl. Ano, někdo asi umřel. Ale jaká je to pravděpodobnost? Buď systému důvěřujete, nebo se necháte vléct teorií o spiknutí farmaceutických firem. Nemyslím, že ve státní správě je něco tak dobře propracovaného jako systém kontroly a schvalování vakcín. Osobně budu raději věřit Pfizeru než české vládě.

Covid ukázal to, co si mnozí mysleli už dávno. Já osobně jsem nikdy neměl vysoké mínění o panu premiérovi z pohledu charakteru. Ostatně pracovala pro něj řada lidí, které znám osobně. Míra neefektivity je šílená. To, co vám komerční call centrum obvolá za den, vám nezvládne hygiena obvolat za týden. A není to o tom, že nemají lidi. Ti lidé zkrátka nejsou zvyklí pracovat. To vím z vlastní negativní zkušenosti. Dnes se celníkovi nedovoláte, protože je na home officu s plným platem. Stávající premiér za situaci ve státní správě sice není zodpovědný primárně, ale teď se ukazuje, že není schopen stav jakkoli zlepšit. Ten člověk zjevně nemá ani žádnou vizi, kam to vše posunout, natož aby věděl jak. V tomto ohledu mne pobavil váš rozhovor s panem Vohánkou (Martin Vohánka, majitel skupiny Eurowag – pozn. red.). Je to určitě hrozně sympatický a chytrý člověk, ale ve 45 letech mě překvapila ta naivita.

Člověk si musí připustit, že spousta z nás uspěla také proto, že jsme prostě měli štěstí. Většina miliardářů si toho není ani vědoma, myslí si, že jsou prostě tak dobří. Také souhlasím, že ve srovnání s jinými zeměmi tu máme nízké daně. Je určitě hloupost, že si nakoupíte byty, a když je pronajmete, zaplatíte z toho 15 procent, zatímco člověk, který maká jako šroub někde v továrně, dostane zhruba polovinu toho, co za něj firma zaplatí. To pokřivené je. Takže se pojďme bavit o tom, zda nesnížit zdanění práce. Ale prosím, nelijme do té černé díry další peníze. To není ta cesta. Efektivita nakládání s nimi je strašná, teď se to ukazuje jako nikdy. A pak, nejdůležitější je stabilita. Byznysmeni jsou zvyklí plánovat dlouhodobě. Bohužel na rozdíl od politiků. Takže pokud k tomu není zásadní důvod, na daňový systém bych nesahal.

Vyčkáváme. Naše proexportní plány covid poslal k ledu. Už rok je to průšvih. Naši partneři v ostatních zemích jsou předzásobení. Nemají teď potřebu od nás brát tolik zboží. Export loni klesl o půlku, celkové tržby klesly o čtvrtinu. Je to logické. Naše zákaznice dnes nechodí do divadla ani do práce. Novou rtěnku tak nepotřebují. Naší nejsilnější kategorií jsou make-upy, ty šly o třetinu dolů, rtěnky o polovinu. Dermacol je v Česku jednou z nejsilnějších kosmetických značek, která prodává velmi široké portfolio. Takže i když se neprodávají rtěnky a make-upy, narostli jsme třeba v pleťových krémech nebo sprchových gelech. Proto jsme celkově v Česku i přes pandemii loni vyrostli. Problém je, že náš export tvoří výlučně právě make-upy a rtěnky a na nich se pandemie projevila stejně negativně všude na světě.

Určitě nám to hodně pomáhá. Dezinfekční věci jsme vyráběli tak, jak se nám dařilo shánět obaly, pumpičky apod. To byl loni velký problém. Jsme dobří ve výrobě složitých emulzních hmot. Máme velké zákazníky z Německa, ale i z Austrálie. Dermacol z toho tvoří méně než 30 procent. Fabrika měla loni o deset milionů lepší zisk. Ale to zdaleka nekompenzuje propad Dermacolu. Ale nestěžuji si. Jsou firmy, které se nemají vůbec o co opřít. Peníze na to, abychom zaplatili lidi a platili včas složenky, máme.

Nemusím, respektive Dermacol by byl už ve ztrátě, takže bych teoreticky musel, ale zatím stačí dosypávat z fabriky. Oba byznysy jako celek si na sebe zatím vydělají.

Fabrika dosahuje obratu kolem půl miliardy, Dermacol už byl na 700 milionech, ale po poklesu to bude zhruba 550 milionů korun. Už jsem ho spíše viděl na miliardové metě, bohužel přišlo to, co přišlo. Ale není všem letům konec. Stavím to jako byznys na generace, takže nepanikařím.

Vzhledem k tomu, že naší cílovkou byly luxusní restaurace, jsou nyní tržby opravdu nula. Byznys stojí. Ale naštěstí se nám voda ani víno nezkazí, takže podobně jako v Dermacolu nezbývá než vyčkat na lepší časy.

Ano, výdejna funguje, ale náš distribuční model stál zejména na gastru. Dříve to bylo tak, že 70 až 80 procent tvořily dodávky pro restaurace, zbytek privátní zákazníci. Teď se počet zákazníků, kteří si kupují naše luxusní vína domů, násobně zvýšil. Lidé zkrátka pijí doma. Navíc jsou to přesně ti lidé, kteří si v pátek vyrazí do své oblíbené restaurace a utratí tam deset tisíc. Teď máme běžně objednávky i za 200 tisíc korun, kdy si lidé doplňují domácí vinotéku. Díky tomu se objem dovážených vín snížil jen nepatrně, ale i tak to zatím musím dotovat. Ale není to nic zásadního.

Ano. Je to v mnoha případech neprofesionální byznys. Někdo přiveze nějaké víno z Francie a prodává ho tu přátelům. My jsme dělali retail, máme zkušenosti. Konkurence se tu spíše plácá, prostor pro konsolidaci tu je. Čekáme na únavu materiálu. Někteří už padají, nebudeme zbytečně kupovat další distributory, to většinou nemá cenu. Počkáme si, až zajímavá francouzská vinařství budou hledat nového partnera. A chtěli bychom ke špičkovým francouzským vínům přidat i špičková italská.

Ano, je to tak, že distribuci luxusní vody za vás žádný distributor nevybuduje. Ti prodávají jen to, co se už chce kupovat. Novinkou si nechtějí komplikovat život. Navíc my prodáváme vodu za 65 korun bez DPH, k tomu si musíte koupit lahev za 30 korun a zálohovat si ji. Nás tedy všichni milují. Ale to není vymyšlená cena. Benchmark je francouzská voda Chateldon, kterou vám nabídnou v těch nejlepších restauracích v Burgundsku. Tam vám žádný Evian dávat nebudou. To je běžný průmyslový produkt, který koupíte v Carrefouru. Když tyto restaurace chtějí vodu prodávat za deset eur, musí mít po ruce něco exkluzivnějšího. A když už vaši obchodníci jezdí po restauracích prodávat vodu, tak ať mají zajímavější portfolio. A kdo si koupí vodu za 65 korun? No přece ten, který si zároveň koupí lahev vína za dva tisíce. Tak to bylo myšleno a za poslední dva roky jsme ušli pořádný kus cesty. Bohužel teď musíme čekat nejspíš na dobu po očkování.

I to byla vesměs náhoda, která souvisela s vínem. Advivum je totiž také distributor rakouské značky skla Riedel. A Kulina byla naším největším zákazníkem. Když zkrachovala, zůstali jsme tam viset za 400 tisíc korun. Konkurz trval docela dlouho, a tak jsem se podíval, co je to vlastně za byznys, a docela se mi to zalíbilo.

To nevím, myslím, že nakonec nabídku nedávali. Koupil jsem značku, obchod a zásoby. Cena byla dobrá, do 20 milionů. Ale jen kvůli tomu bych do toho nešel. Mezitím jsem se ale domluvil s kamarádem Marcelem Vargaeštokem, který má školy vaření Chefparade a obchod Chefshop.cz a Chefshop.sk. Věděl jsem, že on také řeší, co dál. A tak jsem se ho zeptal, co by tomu řekl, kdybych koupil Kulinu a dali jsme to dohromady. Souhlasil. Teď tedy máme společnou firmu s tržbami přes 100 milionů, kde já mám 72 procent a Marcel 28.

To určitě ano. Ale výsledky za rok 2020 nehodnotím. Koukám na cash a té nebylo potřeba zdaleka tolik, kolik jsem měl připraveno. Poslední kvartál jsme byli už dokonce v zisku. Teď řešíme spíše problémy s dodávkami. Člověk by myslel, že když si objednáte kuchyňského robota za 30 tisíc, importéři vám utrhají ruce. Ale realita je taková, že na něj čekáte pět měsíců. Takže budeme muset asi držet větší skladové zásoby.

Na začátku to byla příležitost. Ale teď vidíme, že to má velký potenciál. Podívejte se na Notino, které uspělo na řádově obtížnějším trhu, kde se prosazuje hlavně cenou a svou velikostí. Ale třeba na luxusní nože tu vlastně neexistuje distribuce. Věřím, že i pro výrobce to bude unikátní příležitost, jak se dostat k lidem.

Určitě. Maďarsko už tam bylo, takže tam určitě budeme posilovat. Jsme také v Polsku, ale to je hodně obtížné. Teď chystáme Rumunsko, tam je velký prostor. V Česku je 41 tisíc e-shopů, Rumunů je dvakrát tolik a e-shopů je tam přes pět tisíc. Takže to dává smysl. Beru to jako byznys na roky.

Nevím. Naše vína jsou přiměřeně drahá. Z tohoto pohledu zapadají k luxusním kuchyňským spotřebičům. Ale nevím, jestli by si je někdo na Kulině kupoval. Je to, jako byste v obchodech s oblečením chtěl prodávat kosmetiku. Také si řeknete, že zákazník je stejný, sortiment má mnoho společného, prodavačky se to naučí. Ale ani tak to nefunguje.

Celkem to bude určitě přes sto milionů. Z toho nejvíc právě do Kuliny. Ale zároveň právě tam vidím, že její byznys dokážeme rychle zvětšovat a současně být ziskoví. Už na letošek máme plán zvýšit obrat na 170 milionů. S těmi dalšími zeměmi věřím, že do několika let budeme na půlmiliardě.

Našli jsme nový model. Původní nákupní aliance, která se firmám snažila ušetřit náklady na všem od kancelářských potřeb přes volání po energie, se více zaměřila na palivové karty. A začalo to být zajímavé. Myslím, že firmy i v této krizi pochopily, že jim nabízíme více než jen věrnostní program. Naše produkty jsou velmi zajímavé pro malé a střední firmy. Ze zkušenosti společnost, která provozuje pět až deset aut, podle počtu najetých kilometrů díky nám ušetří ročně přes 100 tisíc korun. Jen je někdy těžké to lidem ve firmách vysvětlit. Tím více třeba ve státní správě. Mnoho lidí si tím nechce přidělávat práci, přestože ekonomický přínos je nezpochybnitelný. I tak nám tržby rostou, už jsme přes 1,5 miliardy tržeb a zisk nám loni vzrostl o 50 procent na 25 milionů korun.

To ano. Neměl jsem v televizi nějaké dlouhodobé ambice. Zato Ivan má. Vedlo se nám spolu dobře, takže se rychle dařilo splácet to, co se půjčilo, a když se televize mohla zase docela výhodně zadlužit, odešel jsem.

Zpětně se to asi tak dá říct. Před více než čtyřmi lety ale nebylo jasné, jak se bude Primě dařit, že nekonečná Ordinace konečně začne umírat a Primě se povede Slunečná a v důsledku toho se významně přiblíží podíly na sledovanosti obou nejsilnějších televizních skupin. Navíc slovo pomoc může mít řadu významů. Já svůj podíl prodal s pěkným ziskem, takže ta pomoc nebyla úplně nezištná.

Didier je velmi schopný. Díky němu je v Bulharsku kvalitní měření sledovanosti, což při znalosti té země není rozhodně samozřejmost. V těch mafiánských podmínkách to pro mne byl velký spojenec, opravdu jsme si rozuměli. Hlavně to není jen korporátní manažer a bývalý bankéř, on je byznysmen západního střihu, který na Balkáně vybudoval opravdu silná média. V Bulharsku vytvořil nejen silnou televizi, ale hlavně něco jako bulharský Seznam. Obrovsky silného digitálního a internetového hráče, to se s pozicí české Novy vůbec nedá srovnávat. Byznysově to teď bude mít Ivan zase o něco těžší. Ale bude to dobré, na obou stranách jsou schopní lidé. Setrvačnost je velká, obě skupiny jsou velmi ziskové, takže nemyslím, že někdo bude chtít přemrštěně investovat s cílem eliminovat soupeře. Spíš to půjde pomalu, metodou pokus omyl.

Média mě samozřejmě stále zajímají a troufám si tvrdit, že jim docela rozumím, znám v nich hodně lidí. Takže pokud se něco zajímavého vyskytne, klidně se do toho pustím. Ale teď si nedovedu představit, co by to mohlo být. Návrat do klasické televize už to ale asi nebude.

Vladimír Komár (48)

• Narodil se ve slovenské Levoči.

• Vystudoval košické matematické gymnázium a následně Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze.

• V roce 1994 spolu se spolužáky Jiřím Šmejcem a Janem Gernerem založil obchodníka s cennými papíry Middle Europe Finance (později MEF Holding).

• Právě MEF se postavil po bok Vladimíra Železného a financoval druhý rozjezd TV Nova po rozkolu s americkou CME.

• Pod společnost Alphaduct, která je dodnes střechou rodinného holdingu, později zavěsil například Karlovarskou Korunní, Dermacol či nákupní alianci Axigon.

• Vybudoval a řadu let spoluvlastnil také společnost Mediaresearch, která v Česku, ale i v dalších zemích zajišťovala měření televizní sledovanosti.

• Chvíli držel také podíl v TV Prima, zatímco Korunní i Mediaresearch před čtyřmi lety prodal. Místo toho ovládl e-shop Kulina.cz a distributora vín Advivum.

• S manželkou Věrou má tři dcery, hodně času tráví ve Francii.