Od dob devizových příslibů člověk neměl větší radost, že se dostal k Jadranu, jako letos. Bodejť by ne, když jaro se neslo na vlnách neblahého věštění, že se za hranice nemusíme podívat až dva roky. Moje generace si pořád ještě dovede vybavit ten pocit, jak úřednici v předklonu strkáte okénkem žádost o výjezdní doložku. Poláci měli pro tyto korpulentní typy za přepážkou významově dokonalý, vše vystihující termín „biurwa“, vzniklý složeninou dvou slov. To první bylo „biuro“, tedy úřad, to druhé u západních Slovanů, ale pokud vím i u Maďarů, překladu nevyžaduje. Nakonec cesta k Jadranu připomínala nůž projíždějící máslem. A dá-li bůh a „biurwy“ přihlédnou k faktu, že počet nakažených turistů na takové Istrii je statisticky hluboko pod průměrem, bude i návrat bez komplikací. Mezitím se mohu dálkově připojit k redakčnímu systému a doporučit nejzajímavější kousky z tohoto čísla Hrotu.

Naše esej se tentokrát zabývá otázkou pohříchu závažnou, a to jak se za jednu generaci dopracujete k vysokému státnímu dluhu. Notoricky známý je hlavně příběh Řecka, na němž je pozoruhodné, že velmi rychlému zadlužování předsedal absolvent ekonomie na Harvardu, který potom stejný předmět učil na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Neboť takový byl předchozí život Andrease Papandrea, než se vrátil do Řecka, na desetiletí naprosto opanoval tamní levici a při premiérování si nějaké keynesiánské poučky o vyrovnání rozpočtu v rámci jednoho cyklu k tělu fakt nepřipouštěl. Plyne z toho naučení, že politik, který zadlužuje svou zemi, nemusí být nutně ekonomický analfabet. Stačí, aby byl cynik, kterému doopravdy chutná moc a udělá všechno pro to, aby si ji udržel.

V tomto čísle se obsáhle věnujeme i dalším závislostem, kterým neholdují jen politici. V drogovém byznysu se v Česku protočí 13 miliard korun ročně a nějaký koronavirus to soukolí nestihl ani zpomalit. Protože v této branži už plníme politické zadání současnosti -v konopí i metamfetaminech čili hezky česky perníku jsme plně soběstační.

Nevěřte zdánlivě atraktivním nabídkám vysokého výnosu, často je to velmi riskantní hra, kde lze snadno přijít o úspory. Věřitelé svého času velmi ambiciózní finanční skupiny Arca Investments, kteří si pořizovali „výhodně úročené“ směnky, mohou jen doufat, že Arca najde „bílého rytíře“. Ten celou skupinu nebo alespoň její podkladová aktiva, investice do jednotlivých projektů, refinancuje a zachrání ji před konkurzem a rozprodejem majetku pod tlakem. Toto bude jeden z nejsledovanějších pokusů o restrukturalizaci letošního podzimu.

A na závěr trocha vědy, opět s dávkou střízlivé skepse. Dlouho jsme nevěděli, odkud se vzala v Evropě syfilida, v české kulturní paměti navždy spojená s jednou ze životních rolí Petra Čepka coby progresivní paralýzou postiženého rakouského oficíra ve filmové adaptaci Petrolejových lamp. Dlouho panovalo přesvědčení, že jde o kolumbovský import z Nového světa. Pak se zdálo, že analýzy stop DNA bakterie Treponema pallidum, jež onemocnění způsobuje, v kosterních pozůstatcích několika jejích evropských obětí jsou staršího data. Zvláště ostatky jedné dívky z estonského Tartu, jež byly opakovaně datovány do období před rokem 1492. Dřevo z její rakve ovšem dataci plně nepotvrdilo, mohlo klidně pocházet ze začátku 17. století. Takže zase nic nevíme jistě.