Čeští občané mohou v zahraničí volit jen ve dvou ze šesti různých typů voleb. Od roku 2002 jde o sněmovní klání, k němuž se v roce 2013 přidaly historicky první přímé prezidentské volby. Hlasování v zahraničí tak - pokud tedy počítáme dvoukolové vybírání prezidenta - ovlivnilo výsledky českých voleb zatím devětkrát.

Asi nepřekvapí, že počet hlasů odevzdaných na ambasádách či konzulátech všech kontinentů je malý. Postupně však narůstá. V roce 2002 svého volebního práva využily necelé čtyři tisíce voličů dlících v zahraničí. O osm let později tak učinil více než dvojnásobek a v roce 2017 již přes 10 tisíc voličů. Rekordní účasti provázely prezidentské volby v roce 2018, kdy šlo v prvním kole o 12 tisíc, a ve druhém dokonce o 17 tisíc voličů. Velká většina hlasů je odevzdávána na evropském kontinentu. Následuje Amerika s Asií. V počtu odevzdaných hlasů jasně vede okrsek Londýn (960) před Bruselem (687), Paříží, Bratislavou, Mnichovem, Vídní a Bernem, které v průměru přesahují 300 aktivních voličů. Mimo Evropu se v průměru nejvíce hlasovalo v New Yorku a na vojenské základně v afghánském Lógaru.

V poměru k celkovému počtu účastnících se voličů, kterých je ve sněmovních i prezidentských volbách více než pět milionů, jde po celou dobu o pouhé zlomky. O zlomky jde i v poměru k počtu oprávněných voličů žijících v zahraničí, kterých může být podle odhadů více než 250 tisíc. Nicméně i zlomky mohou mít svůj význam, a to zvláště při shodě různých náhod.

Důležitým faktorem pro váhu zahraničních hlasů je systém jejich započítávání. V prezidentské volbě je Česko jedním volebním obvodem, a hlasy ze zahraničí tak mají sílu čistě symbolickou. Odchylku by mohla přinést snad jen opravdu masivní změna v počtu zúčastněných.

Profimedia.cz

Ve sněmovních volbách je to však jinak. Tam se hlasy krajanů připočítávají k jednomu ze 14 krajů a o tomto kraji rozhoduje los, přičemž se o tom ví dost brzy na to, aby strany mohly zareagovat a sestavit vhodné kandidátní listiny. V minulosti se dvakrát jednalo o Jihočeský (2006 a 2010) a Středočeský kraj (2013 a 2017), jednou o kraj Jihomoravský (2002).

Ve třech případech z pěti tedy šlo o jeden ze čtyř nejlidnatějších krajů. Započítání hlasů ze zahraničí může za tohoto systému přinést dva efekty - zvýšení počtu křesel v kraji, v němž jsou započítány, a posun v poměru mandátů v kraji, potažmo na celostátní úrovni.

První efekt vyplývá ze skutečnosti, že počet mandátů v krajích není dán předem, nýbrž se určuje až na základě skutečné volební účasti. Každý hlas navíc se počítá. Posuny v počtech mandátů v důsledku hlasů ze zahraničí tak nejsou jen pustou teorií. Potvrzují to ostatně výsledky voleb z let 2006 a 2010, kdy kvůli takto odevzdaným hlasům vzrostl počet mandátů pro Jihočeský kraj z 12 na 13. A kraj rybníků, řek, lesů, hradů a zámků svého času potvrdil i reálnost druhého efektu. Právě zde byly síly ve volbách v roce 2006 dorovnány na konečnou plichtu. Vládní ODS, KDU-ČSL a Zelení získali stejných 100 mandátů jako opoziční ČSSD s KSČM. Až do připočtení posledních hlasů z ciziny mohl tehdy Jiří Paroubek vykřikovat svá slova o tom, že bez něj si pravice ani neumyje ruce, neboť s komunisty kontroloval „stojedničku“. Nakonec ale pouhých 334 hlasů z ciziny rozhodlo o tom, že mandát získala ODS, a nikoli ČSSD.

Kdo v cizině vyhraje

Tabulka zjednodušeně ukazuje, jak volili krajané. Je evidentní, že převahu mezi nimi měla vždy pravice a centristická a liberální uskupení. V roce 2002 u nich zvítězila koalice KDU-ČSL a Unie svobody. O čtyři roky později drtivě triumfovala ODS, jež dokonce získala více než 50 procent hlasů. Od roku 2010 vítězí TOP 09, jakkoli se její náskok neustále zmenšuje. Mezi krajany si vždy výborně vedli kosmopolitní Zelení a vcelku solidně i křesťanští demokraté. Až do voleb v roce 2006 se dobře drželi sociální demokraté. Naopak komunisté měli logicky mezi Čechy žijícími v cizině podporu mizivou. Speciální kapitolou je pak ANO, které v letech 2013 a 2017 nezískalo ani polovinu domácí podpory. V posledních volbách skvělého výsledku dosáhli Piráti, kteří byli největšími soupeři TOP 09 a skončili celkově druzí.

Právě volební výsledky z roku 2017 mohou leccos napovědět o šancích jednotlivých stran a koalic v letošních volbách. Prosté součty z roku 2017 by jen potvrdily těsný souboj opozičních koalic o prvenství. Největší podporu by mezi krajany získala koalice Spolu, tvořená ODS, „Topkou“ a lidovci, s asi 45 procenty. Následovala by ji koalice Pirátů a STAN s necelými 27 procenty hlasů. Třetí by skončilo ANO se 7,5 a čtvrtí by byli Zelení se 6,5 procenta.

Ladislav Mrklas

Ovšem při využití koeficientů vycházejících ze současných volebních modelů by situace vypadala poněkud jinak. V první řadě by se odehrála ještě větší pomyslná bitva obou opozičních koalic, které by celkem dosáhly skoro na 90 procent všech hlasů ze zahraničí! Šanci na vítězství by měly obě. Naproti tomu ANO by asi padlo pod pět procent a stejně by si vedli i Zelení. Ve hvězdách jsou výsledky všech ostatních stran včetně nové Přísahy.

Bartoš, Krejza, Brabec, Foldyna

Hlasování v zahraničí se ovšem kromě celostátního rozměru odehraje na půdorysu volebního klání v Ústeckém kraji. Krajané budou vybírat z kandidátek podaných v tomto kraji. Zde má pirátsko-starostovská koalice zjevný náskok, neboť v jejím čele stojí přímo volební lídr a kandidát na premiéra Ivan Bartoš, jehož liberální, kosmopolitní a multikulturní názory jsou široce známé a aspoň na část krajanů mohou platit. Podobný je i profil kandidátů na dalších místech, kde figurují ústecký zastupitel, právník a ekolog Lukáš Blažej a starosta vinařských Malých Žernosek Petr Liška ze STAN. Koalici Spolu v Ústeckém kraji vede stávající občanskodemokratický poslanec a místostarosta Litoměřic Karel Krejza, jenž se svou známostí s Bartošem rozhodně nemůže měřit. Následují jej ředitel ústeckého dopravního podniku Libor Turak z ODS a báňský inženýr a radní z Loun Michal Kučera (TOP 09).

ANO postavilo do čela kandidátky svého dosud nejsilnějšího kraje, ve kterém jako v jednom z mála udrželo post hejtmana, známou osobnost - ministra životního prostředí a dříve jednoho z nejvlivnějších mužů strany Richarda Brabce. Jasno o kandidátech ještě nemají sociální demokraté ani komunisté, tedy dvě strany, které ještě donedávna Ústeckému kraji dominovaly. Rozklad ČSSD podtrhuje fakt, že v čele krajské kandidátky Okamurovy SPD může stanout někdejší vlivný sociální demokrat a opravdový politický jestřáb Jaroslav Foldyna.

Naředí, či nenaředí

V roce 2017 v Ústeckém kraji jasně zvítězilo ANO s 37,5 procenta, následované SPD s 12,6 procenta. Obě strany si tak v tomto regionu dohromady připsaly více než polovinu hlasů! Následovala KSČM s 9,9 procenta a ODS s 9,5 procenta. Přes pět procent získali ještě Piráti a ČSSD. Ostatní strany v kraji, který charakterizuje řada nelichotivých sociálních, ekonomických a patologických prvenství, spíše paběrkovaly.

Ústecký kraj má nyní jen 13 poslanců, což je v přepočtu na obyvatele velmi málo. Tradičně za to může jedna z nejnižších volebních účastí v celé zemi. V roce 2017 z nich ANO získalo plných sedm. Dva mandáty připadly SPD, po jednom získali komunisté, občanští demokraté, Piráti a sociální demokraté. Kdyby v roce 2017 kandidovaly současné koalice a měly stejný výsledek, s mandáty by to významně pohnulo. Spolu by skončilo na druhém a Piráti se STAN na čtvrtém místě. Obě koalice by tak měly o mandát více, a to na úkor vítězného ANO. Z absolutní majority by se rázem stala prostá většina.

Více než 10 tisíc hlasů krajanů by Ústeckému kraji mohlo letos přihrát jeden mandát navíc. Nový volební systém sice zavedl jiné přepočítávání hlasů, ale i tak by tato zdánlivě malá odchylka mohla mít význam. Ukazuje to přepočet hlasů květnových volebních modelů agentur Kantar a Ipsos. Bez hlasů ze zahraničí by ANO získalo čtyři až pět mandátů, Piráti a STAN tři, Spolu a SPD po dvou, KSČM jeden a Přísaha žádný nebo jeden mandát. S hlasy odevzdanými v zahraničí může dojít k velkému rozstřelu o poslední mandát mezi oběma opozičními koalicemi a případně i ANO a Přísahou.

Na krajské úrovni takřka jistě dojde k určitému rozředění síly ANO, SPD a KSČM. Zmíněný jeden mandát ale může mít cenu zlata i na celostátní úrovni, neboť rozšíří, či naopak zúží vějíř potenciálních většinových koalic. Sledovat volby v kraji na severu se tak rozhodně vyplatí.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.