Muž s vypůjčeným telefonem v ruce se rozplakal. „Podvedli nás, lásko,“ řekl španělsky. „Ta ženská nám lhala. Celou dobu nám lhali.“ Beth Folcarelliová, ředitelka Střediska komunitních služeb na luxusním ostrově Martha’s Vineyard, nevěděla, jak zareagovat. Bylo 14. září a zhruba o hodinu dříve zaklepala na dveře její kanceláře skupina čítající desítky lidí, kteří mluvili jenom španělsky a zjevně nevěděli, co si počít.

Když ředitelka sehnala tlumočníka, vyšlo najevo, že ti lidé – bylo jich celkem 48 – dojeli na ostrov lodí z Floridy. Jak se dostali na Floridu? Jakási žena jménem Perla je sebrala na ulici v texaském San Antoniu, kam je pro změnu odvezla pohraniční hlídka, která je předtím zadržela na mexické hranici.

Massachusetts vás vítá!

Migranti byli z Venezuely a žádali v USA o politický azyl. Perla jim rozdala letáky a brožury s nápisy „Massachusetts vás vítá!“. Ať prý jdou všichni s ní, že je státní zaměstnankyní a dostane je do tři tisíce kilometrů vzdáleného státu, kde už na ně čekají příslušné instituce.

Hladoví, vyčerpaní a špinaví Vene­zuelané s nadšením kývli. O nějaké dva dny později zjistili zhruba to, co říkal plačící Pablo do telefonu manželce v Caracasu. Ta ženská jim lhala; celou dobu jim lhala. Že celkem vzato nedopadli nejhůř, protože lidé na Martha’s Vineyard se o ně postarali i bez institucionálního krytí (například nocleh dostali v bývalých kasárnách na základně Cape Cod), je jiná věc.

Proč to všechno? Protože floridský guvernér Ron DeSantis na sebe potřeboval upozornit – a nic vám nevynese víc bodů, než když dokážete pěkně vyřešit problémy s imigranty. Jak ovšem souvisí floridský guvernér s cestou Venezuelanů z Texasu do Massachusetts? To je dobrá otázka; nebo byla by dobrá v příčetnějších poměrech, než jaké vládnou politickému životu Spojených států roku 2022.

Daniel Deyl

Příběh se má tak: DeSantis je populární guvernér státu Florida. Dokonce tak populární, že začal pomýšlet výš, na prezidentskou kandidaturu. V cestě mu ovšem stojí Donald Trump, s nímž DeSantise pojí komplikovaný vztah. Aby DeSantis vystoupil z Trumpova stínu, musel přijít s něčím opravdu bezpříkladným; vedle Trumpa je těžké vyniknout. Ona bezpříkladnost musela navíc být takového druhu, aby nevypadala jako útok na Trumpa, na to je exprezident stále mužem příliš mocným.

DeSantis to nevymyslel zle. V červnu letošního roku nechal z floridského rozpočtu vyčlenit dvanáct milionů dolarů na „dopravu migrantů z území státu Florida“ jako součást řešení migrační krize. Shodou okolností však Florida byla tou dobou docela v klidu – což dokumentuje i graf, jenž vypovídá o tom, že imigraci považovalo za velký problém jen necelých deset procent Floriďanů.

DeSantis si proto řekl, že stejně dobře poslouží imigranti z nějakého jiného státu. Najal tedy Perlu Huertovou, která v srpnu odešla z armády (byla několikrát v Iráku a Afghánistánu, nejprve jako zdravotnice, později jako pracovnice vojenské rozvědky), a pověřil ji úkolem sehnat migranty jinde.

Reklama, jak se patří

Proč padla volba právě na texaské San Antonio, přesně nevíme. Buď jak buď, v první polovině září takto Huertová dala dohromady zmiňovanou skupinu 48 Venezuelanů, rozdala jim falešné materiály, které jim slibovaly ubytování a práci – a show mohla začít.

DeSantis si od celého podniku zřejmě sliboval, že odhalí pokrytectví liberálů ze severu východního pobřeží, kteří o přijímání migrantů nahlas mluví, aniž by na nich ležela tíha nutnosti konat. To nevyšlo, protože obyvatelé Martha’s Vineyard se zachovali jinak (možná i proto, že nezvaných příchozích bylo pouze necelých pět desítek, řekl by cynik). Ale jako reklama na DeSantisovu politickou vynalézavost to posloužilo i tak dobře – a to navzdory faktu, že DeSantis provedl akci bez vědomí úřadu texaského guvernéra, jinak ideologického souvěrce Grega Abbotta, což v Austinu nadzvedlo nejedno obočí.

Daniel Deyl

Příběh dobře ilustruje tři základní atributy politického života Rona DeSantise, jež ho k velké kariéře zrovna předurčují. Je to kovaný konzervativec, dobrý organizátor a zcela bezskrupulózní člověk. Kromě toho má výtečný životopis: bakalářský titul má z Yaleovy univerzity, kde byl kapitánem baseballového týmu. Na Harvard Law School pak získal titul doktora práv; jen co studia dokončil, nastoupil k vojenskému námořnictvu, kde sloužil napřed na základně v kubánském Guantánamu a později jako právní poradce týmů SEALs v irácké Fallúdži.

AI napojená na Fox News

Po návratu jej čekala cesta do politiky jaksi samozřejmě. Od roku 2012 sloužil šest let v Kongresu (mimo jiné tam založil skupinu kovaných pravičáků Freedom Caucus). V roce 2015 nejprve kandidoval na senátora, protože Marco Rubio, jenž ono křeslo držel do té doby, se věnoval prezidentské kandidatuře. Posledně jmenovaný však brzy přišel na to, že proti Trumpovi nemá šanci, a kandidovat (úspěšně) na svou starou funkci ještě stihl. DeSantis tušil, že by proti Rubiovi neuspěl, a kandidaturu stáhl.

Jeho chvíle přišla o tři roky později, kdy si vzal na mušku guvernérské křeslo. Zpočátku v souboji s demokratem Andrewem Gillumem citelně ztrácel. Tehdy vsadil všechno na televizi Fox News v naději, že hlasité ideologizování bude mít šanci uspět nad lokálními tématy. Časopis Vanity Fair o něm později napsal, že „zní, jako by mluvil přístroj umělé inteligence napojený na Fox News. V DeSantisově podání poctivé lidi na Floridě ohrožovala široká škála liberálních pohrom: velké technologické firmy, federální berňák, George Soros, Bidenova administrativa, korporátní média, ilegální přistěhovalci, Anthony Fauci, lidé usilující o ochromení policie, Walt Disney, Čína, komunismus, cancel culture, kritická rasová teorie, genderová ideologie a vůbec veškeré ‚woke‘ věci. Pouze Ron DeSantis byl dost odvážný, aby se těmto zlovolným silám postavil.“

Projednou pravda

I usmálo se na DeSantise štěstí: oblíbil si jej Donald Trump. Tehdy mu v guvernérské kampani významně pomohl. „Donald to říká o každém, ale v tomto případě je to pravda,“ cituje server Politico nejmenovaného Trumpova poradce.

Ještě jedna věc zahrála letos DeSantisovi do karet: hurikán Ian, nejničivější živelní pohroma na Floridě za posledních nejméně padesát let. Guvernér nechal ideologie, organizoval záchranářské práce a podle všech si vedl dobře. Jeho obliba, již před Ianem značná, ještě posílila a promítla se v letošních listopadových volbách do drtivého vítězství nad demokratickým soupeřem Charliem Cristem (zhruba 60 : 40). V den, kdy si většina ostatních republikánů vedla hůř, než se čekalo, to byl ojedinělý triumf. Z DeSantise rázem udělal favorita mezi předpokládanými uchazeči jeho strany o prezidentskou kandidaturu.

To samozřejmě nezůstalo bez Trumpovy odezvy. Exprezident, velmi rozmrzelý z neúspěchu kandidátů, jež sám podporoval, řekl: „Mohl bych vám o Ronovi povídat, a nebylo by to nic pěkného. Vím o něm víc než kdokoli jiný, snad s výjimkou jeho manželky.“

Zhrzený mentor

Minulý týden Trump oficiálně oznámil, že se bude o republikánskou kandidaturu znovu ucházet – a DeSantis byl první na ráně jeho nezanedbatelné vyřídilky. „Je to průměrný guvernér s výborným PR,“ řekl exprezident. DeSantisova odpověď na sebe nechala čekat jen desítky minut: „Zaměřili jsme se na výsledky, koneckonců, řekl bych lidem, ať se jdou podívat na výsledky z minulého úterý večer,“ řekl guvernér pro Sun-Sentinel s nevyřčeným, ale jasným vzkazem svému někdejšímu mentorovi, jenž coby garant výsledků selhal.

Můžeme se v každém případě těšit na unikátní souboj dvou politiků, kteří dokonale ovládají hru s médii. A pokud se jeden z nich za dva roky do Bílého domu skutečně dostane, budeme napjatí, jestli politickým proroctvím číslo jedna nebude nešťastný telefonát venezuelského Pabla: „Celou dobu nám lhali.“