Český daňový systém je přiměřený. Daňové zákony jsou sice mnohdy dlouhé a obtížně srozumitelné, ale v mnoha jiných vyspělých státech jsou ještě složitější, říká prezidentka Komory daňových poradců Petra Pospíšilová
koláž Hrot24, Shutterstock.com
Podnikání v Česku
Rozhovor
Finančák vás vidí. Daně je potřeba platit správně, státu unikne jen máloco, varuje šéfka daňových poradců
Až budete vyplňovat daňové přiznání, myslete na to, že finančním úřadům v současné době téměř nic neutajíte. Dokazují to i echa, jimiž daňová správa v posledních měsících poměrně přátelsky žádá poplatníky, kteří například využili slev, jichž využívat neměli, o jejich vrácení. „Je dobře, že se správa snaží s lidmi takto komunikovat,“ říká pro Hrot24 prezidentka Komory daňových poradců Petra Pospíšilová. „Jinak by mohli získat dojem, že se na ně nikdo nedívá a nevidí je.“
redaktor
Je to totiž naopak. Finanční úřady toho o nás vzhledem k propojení systémů a různým hlášením vědí opravdu hodně. A pokud se současné vládě Petra Fialy podaří ještě do nadcházejících podzimních voleb prosadit zavedení takzvaného jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele, uvidí skoro všechno.
„Kontroly a hlídání rizikovosti jednotlivých poplatníků tak budou pro daňovou správu daleko snazší,“ upozorňuje Petra Pospíšilová, která je zároveň šéfkou daňového oddělení poradenské společnosti BDO.
České daně jsou poměrně složité. Jak si ale stojí v porovnání se zahraničím?
Daně jsou složité všude. Neznám žádný jednoduchý daňový systém. Protože když se ho legislativci pokouší zjednodušit, vede to někdy k tomu, že může být v některých konkrétních situacích extrémně tvrdý nebo nesrozumitelný a nepochopitelný. Nefunguje pak intuitivně. Když se pak legislativci zase snaží tyto problémy vyřešit, daňový systém se dál komplikuje a jeho závady se stejně ne vždy podaří odstranit.
Daně nikdo neplatí rád, ale na druhou stranu jsme všichni rádi, když máme opravené chodníky i silnice a když u nás funguje zdravotnictví, školství a ulice jsou bezpečné.
Stěžovat si na složitost českého daňového systému nepochybně můžeme, protože složitý je. Neznamená to ale, že bychom se mohli ve světě inspirovat něčím lepším. Je to tak zkrátka všude.
Celkově je český daňový systém přiměřený. Daňové zákony jsou sice mnohdy dlouhé a obtížně srozumitelné, ale v mnoha jiných vyspělých státech jsou ještě složitější a ještě komplikovanější.
Proč nemohou být daňové zákony jednodušší? Jsou skutečně tak složité proto, aby odrážely komplexitu života a podnikání?
V tom máte pravdu. Je také potřeba si uvědomit, že daně jsou čistě politická záležitost. S tím je potřeba žít a přijmout to jako neměnnou věc. O financování státu budou vždycky rozhodovat politici a vzájemně se o to budou přít. Tím se daňový systém také komplikuje.
Jak je to s výší daní v porovnání třeba s dalšími zeměmi v Evropské unii?
Pokud se podíváme čistě na daně, česká daňová zátěž není nijak extrémní. I velké podniky se zkušeností ze zahraničí říkají, že český daňový systém je celkem přiměřený a funguje poměrně dobře. Daňová správa je podle nich komunikativní, lze ji oslovit a řešit s ní problémy.
Faktem je, že většině vlád chybí nějaká komplexnější daňová politika.
Firmy si ale naopak stěžují na celkové náklady práce. Do daňového zatížení práce se u nás totiž běžně zahrnují i platby sociálního a zdravotního pojištění. Na rozdíl od daně z příjmů jsou tyto částky u mzdových nákladů v České republice ve srovnání se zahraničím velmi vysoké. Proto je podle OECD daňové zatížení práce v České republice jedno z nejvyšších. Nejde tak ani o daň z příjmu, ale spíše o zdravotní a zejména sociální pojištění.
To, že bychom se mohli dočkat lepších podmínek asi není příliš reálné…
Je to obtížné. Stát je třeba určitým způsobem financovat, zasahovat do těchto parametrů je nesmírně těžké. Umím si představit, že stát uleví občanům a firmám v daňovém zatížení práce, peníze ale pak bude muset hledat jinde. To už bude složitější otázka. Status quo je v případě zdravotního a sociálního pojištění nastavený po léta. Málokdo se do něj odváží sáhnout.
Jak celkově hodnotíte počínání současné vlády v daňové oblasti?
Nemám pocit, že by současná vláda v daňové oblasti předvedla nějaký zářný nebo zajímavý výkon, ale ve srovnání se svými předchůdci asi ani nijak výrazně neselhala. Tato vláda dostala do vínku poměrně těžkou a krizovou dobu, kdy se nakonec nemohla vyhnout zvyšování daní, pokud měl rozpočet dostat alespoň nějakou přiměřenou podobu.
Faktem je, že většině vlád chybí nějaká komplexnější daňová politika. Když se podíváte do programových prohlášení vlád, najdete tam v oblasti daní většinou nějaké jednotlivé dílčí návrhy nebo pouze obecná konstatování o nezvyšování daní. Z tohoto pohledu je pak těžké posoudit, zda některá opatření dávají v celkovém kontextu smysl.
Problémem formulářů není ani tak to, že je jejich struktura velmi detailní, ale spíše jazyk, kterými daňová správa dříve popsala jednotlivé kolonky.
Pokud si mám vybrat nějaký příklad z poslední doby, zmíním třeba osvobození příjmů fyzických osob z prodeje kryptoaktiv. Státní rozpočet nepochybně potřebuje nějaké zdroje příjmů a dává pochopitelně větší smysl vybrat daně tam, kde jsou určité, spíš vyšší, příjmy, majetek nebo bohatství obecně.
Nevím, jestli jsou investoři do kryptoaktiv právě ta nejpotřebnější skupina pro daňové úlevy, není vůbec jasné, jakou politiku tímto opatřením stát sleduje… Obecně pak platí, že zdanění majetku je v České republice ve srovnání se zahraničním spíše nízké. Je tedy otázkou, zda dává smysl ho dále snižovat.
Bydlení ve velkých městech ještě zdraží. Za hlemýždí výstavbu můžeme poděkovat zkostnatělým úřadům, říká expert
Zafungovala podle vás windfall tax?
Windfall tax v České republice mířila zjednodušeně řečeno na dvě odvětví – energetiku a bankovní sektor. Zatímco v energetice stát na dani z neočekávaných zisků nakonec vybral přibližně 75 miliard korun (za roky 2023 a 2024), čímž z velké míry pokryl náklady na kompenzace zvýšených cen energií pro obyvatelstvo, v oblasti bankovního sektoru byl výběr této daně zcela marginální částkou. Podle dostupných zdrojů něco málo přes jednu miliardu korun.
Stát přitom očekával od bankovního sektoru přibližně 33 miliard korun. Tady je zjevné, že původní očekávání se od skutečné ziskovosti bankovního sektoru velmi liší. Na skutečnost, že očekávání výběru u bankovního sektoru jsou nerealistická, upozorňovali analytici už při jejím zavádění v roce 2022, mě osobně takové výsledky nepřekvapily.
Zmiňovala jste daňovou správu. Jak hodnotíte aktuální komunikační novinku finančních úřadů, takzvané daňové echo, kterým upozorňují lidi na určitý, patrně nevědomý, prohřešek a vybízejí k jeho nápravě?
Je dobře, že se daňová správa snaží s lidmi takto komunikovat. Jinak by mohli získat dojem, že se na ně nikdo nedívá, nevidí je a může jim tak projít jakákoliv chybka či opomenutí. Pokud už daňová správa takovéto indicie získá – protože ne vždy musí mít ve svém požadavku na doplatek daně pravdu – je to správná cesta. Lze tak edukovat lidi ve smyslu, že je potřeba platit daně, platit je správně a ne si zahrávat s určitými úlitbami a spoléhat na to, že na to nikdo nepřijde.
Jsou systémy už tak provázané, že je všechno vidět?
Do velké míry ano. Nyní se připravuje nová legislativní úprava jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele. Díky němu bude mít daňová správa detailní informace také o příjmech ze zaměstnání, které má nyní spíše v agregované podobě a ne vždy v pohledu na jednotlivého poplatníka. Kontroly a hlídání rizikovosti jednotlivých poplatníků tak budou pro daňovou správu daleko snazší.
Je to tedy signál, že je opravdu potřeba daně platit správně a v odpovídající výši, i když to může být bolestivé?
Daně nikdo neplatí rád, ale na druhou stranu jsme všichni rádi, když máme opravené chodníky a silnice a když u nás funguje zdravotnictví a školství, ulice jsou bezpečné a stát celkově funguje. Tohle vše se z našich daní financuje a jistě bychom to hodně postrádali.
Blíží se termín podání daňového přiznání. Může být do budoucna jednodušší? Už nějakou dobu se v tomto ohledu argumentuje třeba pobaltskými zeměmi.
Daňové přiznání může být jednodušší a myslím, že daňová správa na tom i intenzivně pracuje. Problémem formulářů není ani tak to, že je jejich struktura velmi detailní, ale spíše jazyk, kterým daňová správa dříve popsala jednotlivé kolonky. Když v tom člověk není zběhlý, orientuje se mu v tom těžko.
To, že je tam hodně položek, vychází z nastavení daňového systému a jen těžko lze daňovou správu vinit z toho, že tato data chtějí. Velmi dobře ale funguje portál Moje daně, na němž je vidět, že se daňová správa skutečně snaží, aby se vzájemná komunikace zjednodušila a byla srozumitelnější a hladší.
Pozor je třeba si naopak dávat na využívání velkých jazykových modelů, jako je ChatGPT a další podobné nástroje. Nabízejí báječné výsledky, nejsou to ale zdroje informací nebo edukace.
Prostor pro zlepšení je tu ale pořád velký. Pokud se však podaří projekt jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele a bude účinný od příštího roku, tak si myslím, že v určitém časovém horizontu by ke zlepšení mělo dojít. Určitě ne ale za rok nebo za dva, spíše třeba v roce 2028 nebo 2029.
Jak vnímáte nástup umělé inteligence do daní a do vedení účetnictví?
Nástroje umělé inteligence mají potenciál zjednodušit hodně administrativních a technických věcí. Třeba převod dokladů a údajů z papírové do elektronické verze. Tohle funguje velice dobře, stejně jako správa většího objemu dat.
Pozor je třeba si naopak dávat na využívání velkých jazykových modelů, jako je ChatGPT a další podobné nástroje. Nabízejí báječné výsledky, nejsou to ale zdroje informací nebo edukace. Je třeba se vždy dívat na to, co vlastně poskytují a z jakých zdrojů vycházejí. Pomohou při formulacích názorů nebo stanovisek, je ale vždy potřeba ověřit informace, které z nich pramení. Pořád to jsou spíše velké jazykové modely než cokoliv jiného. Nebojím se tak, že by v našich službách nahradily lidský faktor. Člověk, který bude ověřovat, že je jejich odpověď pravdivá, bude vždy potřeba.
Kde vidíte další možnost zjednodušení českého daňového systému?
Stále máme prostor k upravení zdanění právnických osob tak, aby byla situace pro podniky a společnosti v České republice jednodušší. Bylo by vhodné akceptovat mezinárodní účetní standardy pro účely základu daně, což by zejména větším podnikům velmi pomohlo. Ne z hlediska daňového plánování, ale z hlediska administrace daní a dosahování smysluplných výsledků. Protože mezi českými a mezinárodními účetními standardy bývají velké rozdíly, které nejsou úplně odůvodněné.
Některé nástroje pak vypadají na první pohled zajímavě, třeba úlevy spojené s investičními pobídkami nebo při výzkumu a vývoji. Na ně napojená legislativa je ale tak komplikovaná, že si až říkám, zda bylo účelem onu pobídku skutečně reálně poskytnout. Podmínky, které je nutné splnit, jsou velmi složité. Přísná jsou také související soudní rozhodnutí. Technicky je to postavené tak, že to vlastně ani nejde udělat správně.
Můžeme se bavit rovněž o změnách v odepisování majetku. Tam už postupně došlo k tolika změnám, že je ta situace úplně nepřehledná. Krokem správným směrem by bylo přijetí zcela nového řádu, který by ty předešlé odsunul do zapomnění.
Petra Pospíšilová
Prezidentka Komory daňových poradců
Viceprezidentka Evropské konfederace daňových poradců
Vedoucí partnerka daňového oddělení poradenské společnosti BDO
Dříve působila jako daňová ředitelka skupiny ČSOB
Má rovněž zkušenosti z ministerstva financí, kde vedla odbor nepřímých daní
Jako daňová poradkyně v minulosti pracovala pro advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík
Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze