Nový kanadský premiér Mark Carney řekl Trumpovi jasné ne
Wikimedia Commons / Policy Exchange / Paul McKinnon / Shutterstock.com, koláž Hrot24
„Nech si ty kecy, Donalde.“ Jak se USA mnohokrát pokoušely spolknout Kanadu a proč se to nikdy nepovedlo
Útoky Donalda Trumpa na kanadskou suverenitu vyvolávají odpor politiků i obyčejných lidí. Myšlenka na připojení Kanady k USA ale rozhodně není nová a táhne se celou společnou historií obou zemí.
editorka
„Kanada nikdy a v žádné podobě nebude součástí Spojených států,“ prohlásil bezprostředně po svém zvolení lídrem liberální strany nový kanadský premiér Mark Carney. Jeho vzkaz byl reakcí na opakovaná prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, že by se Kanada měla stát 51. státem USA.
Trumpovy úvahy o připojení Kanady, stejně jako cla na dovoz kanadského zboží do Spojených států, vyvolaly v Kanaďanech nebývalou vlnu vlastenectví a odporu vůči všemu americkému.
Lidé začali rušit cesty do USA, obchodníci stahovat americké zboží z regálů a vzniklo množství mobilních aplikací, které pomáhají zákazníkům identifikovat, co je kanadské a co americké, podle čárových kódů.
Kanaďané kvůli clům stahují z regálů americký alkohol. USA se děsí, že se k bojkotu přidá i Mexiko
Myšlenka na Kanadu coby součást Spojených států ale rozhodně nenapadla Trumpa jako prvního. Už od svého založení Spojené státy pravidelně prováděly pokusy svého severního souseda získat – ať už diplomaticky, vojensky, nebo zevnitř prostřednictvím politických hnutí, píše na serveru The Conversation Kristofer Allerfeldt, profesor historie z britské Univerzity v Exeteru.
Ještě předtím, než USA vůbec vznikly, psalo se v předchůdci americké ústavy, tzv. Článcích konfederace, že „Kanada (...) bude přijata do této unie a bude mít právo na všechny její výhody“.
Když otcové zakladatelé v roce 1787 podepsali ústavu USA, tvořila Kanadu především provincie Quebec. Převážná většina jejích obyvatel byla katolická a francouzsky hovořící. Představa začlenění do nového národa, vzniknuvšího pod vedením puritánských obyvatel Nové Anglie, pro ně tedy nebyla nikterak lákavá.
Kanaďanům se zajídal i koloniální dohled z Londýna, ale britský parlament jim alespoň zákonem o Quebecu z roku 1774 zaručil práva na svobodné praktikování katolicismu, používání francouzského jazyka, a dokonce i uplatňování francouzského občanského práva.
Prví pokus o americkou invazi do Kanady proběhl už v roce 1775 války za nezávislost. Špatné plánování a tuhý odpor Britů a místních osadníků však americké síly rychle porazily. Další větší akce přišla v roce 1812, kdy USA zahájily koordinovaný útok ve třech směrech s cílem získat Kanadu jako vyjednávací trumf proti Britům. I tentokrát to skončilo neúspěchem.
Během americké občanské války (1861–1865) se vedly diskuse o násilné anexi Kanady kvůli britské podpoře Konfederace, zůstalo ale jen u řečí. Až v roce 1866 překročila řeku Niagaru skupina 1500 amerických Irů, aby se pokusila Kanadu obsadit a využít ji jako vyjednávací nástroj v boji za irskou nezávislost. Britské a kanadské síly však opět rychle zasáhly a nájezdníky zahnaly zpět za hranice.
Ačkoli se Spojené státy myšlenky na připojení Kanady nevzdaly ani ve 20. století, další plány na násilný vpád už zůstaly jen na papíře. V meziválečné době, v roce 1927, americké ministerstvo války vypracovalo model hypotetického konfliktu s Británií. Počítal s invazí do Kanady a zničením Nového Skotska pomocí jedovatého plynu a s přerušením britských ponorkových kabelů do Halifaxu.
K této válce naštěstí nikdy nedošlo a plány na invazi byly odloženy. Až do prosince 2024, kdy Trump poprvé zmínil anexi na schůzce s tehdejším kanadským premiérem Justinem Trudeauem. Tehdy to ještě všichni považovali za pouhý vtip.
Po celou historii však existuje jisté procento Kanaďanů, kteří by se viděli raději Američany. Už ve 40. letech 19. století se o připojení k USA snažili republikánští konzervativci v tehdejší provincii Horní Kanada (dnes jižní část Ontaria).
V následující dekádě se o anexi zasazovali američtí přistěhovalci v Quebecu, aby se zbavili francouzsko-kanadské nadvlády. Někteří obyvatelé Britské Kolumbie podepisovali petice za připojení k USA ještě předtím, než se v roce 1871 stala kanadskou provincií.
Ve 20. století se o splynutí s USA zasazovala regionální hnutí jako Strana ekonomické unie v Newfoundlandu, Unionest Party v Saskatchewanu či Parti 51 v Quebecu, a to zejména z ekonomických důvodů. Žádnému se ale nikdy nepodařilo získat širší podporu.
Průzkum agentury Ipsos z ledna 2025 ukázal, že 80 procent dotázaných Kanaďanů „by nikdy nehlasovalo pro to, aby se Kanada stala součástí USA“.
Podle jiného dotazníku kanadské společnosti Abacus Data by dokonce mnohem více Kanaďanů bylo pro vstup do Evropské unie než do USA. A podle Institutu Anguse Reida nemají valný zájem o připojení Kanady ani sami Američané.
Současnou náladu v kanadské společnosti tedy asi nejlépe vystihuje výrok předsedy Nové demokratické strany Jagmeeta Singha, který Trumpovi stroze vzkázal: „Nech si ty kecy, Donalde. Žádný Kanaďan se k tobě připojit nechce.“
