Pokud Donald Trump zvítězí v amerických prezidentských volbách, jeho plány na uvalení šedesátiprocentního cla na dovážené čínské zboží by mohly představovat vážné riziko zpomalení ekonomického růstu říše středu. Tak to alespoň tvrdí investiční banka Goldman Sachs. Jiní experti ale obavy mírní. 

Peking se rozhodl, že se ze svých ekonomických problémů může dostat posilováním exportu. Ten by měl nahradit výpadek domácí čínské poptávky. Na rozdíl od doby před zhruba 25 lety, kdy Čína úspěšně tlačila růst vývozem, se však nyní zdá, že svět není ochoten spolupracovat.

„Slýcháme zmínky o clech, a to nejen v USA, ale i mezi dalšími významnými obchodními partnery Číny. Pro Čínu tedy vývoz nebude moci být dlouhodobým motorem růstu,“ řekla americké televizi CNBC Hui Shan, hlavní ekonomka pro Čínu v bance Goldman Sachs.

Vývoz sílí

Největším obchodním partnerem Číny v žebříčku jednotlivých zemí jsou Spojené státy, zatímco Evropskou unii, dříve největšího regionálního partnera, předstihla jihovýchodní Asie. Trump coby prezident v roce 2018 zvýšil cla na čínské zboží. Příspěvek vývozu zboží k růstu reálného HDP Číny za druhé čtvrtletí letošního roku byl podle americké banky Citi nejvyšší od prvního čtvrtletí roku 2022, kdy protipandemická opatření tamní ekonomickou aktivitu razantně omezila. 

Snaha Pekingu o rozvoj výroby špičkové kvality zatím nedokázala plně kompenzovat propad, jenž má původ v nemovitostní krizi a především nedostatečné domácí spotřebě. Američtí představitelé (například ministryně financí Janet Yellenová) však již mezitím žehrají na to, že politika Číny zaměřená na zvýšení průmyslové kapacity a technologické soběstačnosti vedla v USA ke ztrátám pracovních míst. 

Číňané jsou v té věci pochopitelně rezervovaní. Minulý týden se nechal slyšet J.D. Vance, čerstvě jmenovaný Trumpův viceprezidentský kandidát, že „Čína je pro USA největším problémem“. Mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí Lin Ťien na to reagoval velmi uměřeně. „Vždy jsme proti tomu, aby se Čína stala tématem amerických voleb,“ řekl novinářům. 

Citelné dopady 

Čínská ekonomika zaznamenala ve druhém letošním kvartálu slabý meziroční růst 4,7 procenta. Zaostala tak za očekáváním ekonomů i přáním politiků. To vyvolalo volání po dalších stimulačních opatřeních, jichž bude zapotřebí, pokud má druhá největší ekonomika světa dosáhnout alespoň pětiprocentního růstu. 

Podle Hui Shan z banky Goldman Sachs cla v roce 2018 čínský vývoz do USA nijak výrazně neomezila. Vzájemný obchod obou zemí je však dlouhodobě zpomalen. „Čínští politici se musí zamyslet nad domácí poptávkou a zaměřit se na něco, co je pro výhled růstu trvalejší a udržitelnější,“ řekla analytička americké televizi CNBC. „Pokud budou zavedena šedesátiprocentní cla, bude to hodně – a myslíme si, že makroekonomické důsledky budou dost citelné,“ dodala.

Čínský export do USA v první polovině roku vzrostl pouze o 1,5 procenta. Celkový čínský vývoz denominovaný v amerických dolarech přitom za prvních šesti měsících letošního roku vzrostl o 3,6 procenta.

Ne všichni analytici se však domnívají, že případné Trumpovo prezidentství Číně uškodí. „Investice do výroby a infrastruktury mohou v Číně zůstat silné a vývoz by si měl ve třetím čtvrtletí udržet slušný meziroční růst, přičemž v druhé polovině roku by navíc mohlo dojít k předzásobení objednávek právě kvůli obavám z vyšších cel,“ uvedla Tchao Wangová, vedoucí ekonomického oddělení pro Asii v investiční bance UBS. 

Uvedla, že čínské úřady se pravděpodobně budou v příštích měsících zdráhat zavést výraznější stimulační opatření, aby ušetřily politický kapitál pro případ většího oslabení ekonomiky.

Realitní závislost (a kocovina) 

Vývozní výkonnost Číny byla výjimečná až do nástupu pandemie v letech 2020 a 2021. V roce 2023 pak byl její vykázaný přebytek obchodní bilance ve výši 823 miliard dolarů více než dvojnásobný oproti předcovidovému období. Mezitím dovoz zůstal utlumený, protože Čína nahradila mnoho zahraničního zboží domácí výrobou. 

Vývoz je obvykle považován za ekonomický přínos, protože rostoucí zahraniční poptávka podporuje rychlejší růst příjmu na hlavu. V posledních desetiletích tento vzorec jednoznačně platil jak pro Čínu, tak další asijské ekonomiky.

V posledních zhruba dvou desetiletích se Čína spoléhala na sektor nemovitostí, jehož růst táhl domácí poptávku. Domácí spotřeba však zůstala nízká, představovala přibližně 35 procent HDP, což je zhruba polovina průměru vyspělých zemí. Realitní boom se poté proměnil v bublinu se známými důsledky – předlužením developerů na straně jedné a rozsáhlou nadměrnou výstavbou na straně druhé.

Lečba šokem? 

Propad prodeje bytů následně snížil hodnotu nemovitostí (a tím i čisté jmění domácností). To krutě zasáhlo spotřebitelskou důvěru; lidé při nejisté budoucnosti jen neradi utrácejí. 

Místní čínské vlády si mezitím vytvořily na realitním sektoru svého druhu závislost, protože si navykly generovat značnou část svých příjmů prodejem pozemků. Když zájem o ně zmizel, mají tyto vlády problém splácet své dluhy. V některých případech to vede i k omezení základních služeb obyvatelům, což jejich důvěru nijak nevylepšuje. 

Velký obchodní přebytek Číny tedy není známkou obnovené síly a modernizované průmyslové kapacity. Naopak, obrovský podíl Číny na světovém vývozu přímo vyplývá z neschopnosti vlády zvýšit domácí spotřebu. Pokud se tento problém nevyřeší, ochromí to vzestup Číny na úroveň vyspělých zemí, píší ekonomové Alicia García-Herrerová a Alessio Terzi pro Project Syndicate.

Čím déle se bude spoléhat na vývoz, tím horší bude kocovina. Pokud Trumpův příchod ochromí vývoz, může to zafungovat jako léčba šokem, byť nechtěným. Paradoxně to může být právě tím, co čínská ekonomika ve skutečnosti potřebuje. Kdo to naopak nepotřebuje vůbec, je současné čínské vedení.