V tomto čísle týdeníku Hrot máme hned několik článků na opravdu aktuální téma: Jak se firmy postižené lockdownem srovnávají s perspektivou, že tradiční distribuční kanály hned tak fungovat nezačnou. Černý scénář počítá s tím, že je úplně mine klíčová předvánoční sezona. Vláda by samozřejmě chtěla „otevřít“, ale jen málokdo si troufne vsadit na to, že epidemiologická čísla poklesnou natolik, aby se s příchodem adventních nedělí začalo typické vánoční zboží v kamenných obchodech prodávat v objemech, které by alespoň vzdáleně připomínaly minulé sezony.

Kdo byl už předtím zaměřen na e-commerce, tomu asi koronavirus zafoukal do plachet a našli jsme příklady firem, jejichž online prodeje během pár týdnů či měsíců poskočily o několik let dopředu. Další byli sice rozjetí jiným směrem, ale nebyli zadlužení a zareagovali včas, překopáním strategie, hledáním nových klientů. V této souvislosti je velmi zajímavý rozhovor s Michalem Mičkou, který měl velké plány s domácími oděvními značkami Pietro Filipi a Kara a teď se musí popasovat s velmi tvrdou restrukturalizací. Jenom na pandemii své problémy svést nemůže, ale uzavřené obchoďáky teď dost možná jeho byznys dorazí.

Čáry přes rozpočet mohou potkat i veleúspěšné firmy: fintechový gigant Ant Group měl hotovou největší primární emisi v dějinách, investoři byli natěšení na vstup „mravence“ na burzy v Šanghaji a v Hongkongu. Člověk by čekal, že čínské úřady si budou národního šampiona rozmazlovat, ale dopadlo to úplně opačně a v Hrotu se dočtete proč a jak.

Všichni jsme s napětím sledovali americké prezidentské volby a o zaslouženou porci informací na toto téma vás nepřipravíme ani v tomto čísle, včetně eseje a ohlédnutí do historie volebních podvodů za „velkou louží“.

Na jihu Pobaltí, mimo pozornost mezinárodních médií, proběhly litevské parlamentní volby. Náš spolupracovník, politolog Ladislav Mrklas, ale připomíná, proč jsou pro nás změny na tamním politickém orloji mimořádně zajímavé – je to totiž příběh litevského Babiše.

A samozřejmě jsme tentokrát nemohli pominout ani těžko uvěřitelný způsob, jakým se vládní koalice vypořádává s rozpočtem na příští rok. Nejen Rašín a Engliš, ale vlastně všichni zesnulí ministři financí, kteří měli v Letenské 15 něco odslouženo, se v hrobě neklidně obracejí…