Pražští hoteliéři nenašli v čínských turistech bůhvíjaké zalíbení, ale co se jim před covidem naopak velmi zamlouvalo, byl jejich vliv na obsazenost, a hlavně tržby. Také v luxusních obchodech v pražské Pařížské ulici by mohli povídat. Před covidem se na Ruzyni střídalo jedno letadlo z velkých čínských měst za druhým. Dnes jsme bez přímého spojení, stejně jako ze Spojených států.

V roce 2019, před covidem, vyjelo z Číny 155 milionů turistů, aby utratili více než 250 miliard dolarů. Pro více než 120 zemí představuje Čína hlavního odběratele surovin, subdodávek v rámci řetězce, dodavatele hotových výrobků a spotřebního zboží nebo nejvýznamnější zdroj příjmů z cestovního ruchu.

Ať se nám to líbí, nebo ne, karty jsou víceméně rozdány a s Čínou jako velkým hráčem budeme muset počítat ve všem. Včetně faktu, že tržní síla Číny je zpravidla dostatečně velká na to, aby ovlivňovala světovou cenu. Od pšenice a vepřových půlek přes zkapalněný zemní plyn, měděné ingoty, elektronické součástky až po prémiová německá auta nebo velkokapacitní dopravní letadla od Airbusu či Boeingu – všude je Čína buď jednička, dvojka, nebo nejhůř trojka. Pokud jde o odbyt módy a luxusních značek, donedávna představovala polovinu světového trhu.

Třicet bilionů korun odložené spotřeby

Číňané bezesporu mají za co utrácet – právě proto, že za covidu nemohli. Loňský rok, který skončil nečekaným zrušením téměř všech proticovidových opatření, byl z hlediska tržeb čínského maloobchodu prachmizerný, stouply totiž pouze o 0,2 procenta meziročně, tedy nejméně od roku 1968, kdy byl ještě Mao Ce-tung v plné síle. Disponibilní příjmy domácností pak stouply o 2,9 procenta, což bylo druhé nejnižší tempo od roku 1989.

Miroslav Zámečník

Podle ekonomů švýcarské banky UBS představují „čínské nadúspory“ naakumulované za lockdownů a s nimi související ekonomické nejistoty asi osm až deset bilionů jüanů, přepočteno kurzem 3,19 jde v českých korunách o astronomické číslo. Že čínské domácnosti peníze mají, to víme; co úplně přesně nevíme, je, za co budou utrácet. Hoteliéry a provozovatele butiků v Praze i všude jinde na světě proto zajímá, kdy a zda se na trhy vrátí čínská poptávka a s ní pokud možno i „revenge spending“. Doufají v naplnění zásady „odpíraného chleba největší krajíc“, což by znamenalo ohromný příliv poptávky po výjezdech do ciziny, neboť sofistikovaní Číňané (a je jich hodně) museli trpět zavřením hranic.

Předseda všeho

Otázka je, jak a kam se poptávka vrátí, neboť Čína za posledních pár let prošla změnami ve vnitřní i zahraniční politice a jiné jsou i klíčové osoby. Tedy kromě té úplně nejdůležitější: čínského prezidenta, šéfa komunistické strany, vrchního velitele armády, zkrátka „předsedy všeho“, jak se díky cílevědomému soustřeďování moci říká Si ťin-pchingovi. Na něj se nevztahuje ani věkový limit, ani omezení setrvání ve funkcích déle než dva mandáty. Zato přišel – nebo se jich spíš zbavil – o dvě pro ekonomiku klíčové postavy.

První je odcházející premiér Li Kche-čchiang, jenž vystudoval ekonomii a platil za kompetentního člověka velmi nakloněného ekonomickým reformám, jenž si ke všemu dobře uvědomuje neduhy čínské ekonomiky. Jakkoli si většinou představujeme vysokou míru investic jako něco pozitivního, Čína trpí „přeinvestovaností“ s klesajícím přínosem pro ekonomický růst a zhoršující se efektivností a návratností samotných investic.

Většina východoasijských ekonomik, počínaje Japonskem, zažila desítky let trvající období extrémně vysoké investiční aktivity, ale žádné to nevydrželo tak dlouho jako Číně. Premiér Li o otočení zdrojů růstu od investic k domácí spotřebě mluvil dlouho.

Expertem na nezdravé propojení investičně náročného modelu růstu se zvyšujícím se zadlužováním byl také vicepremiér Liou Che. Ten na Západě požíval největšího respektu mezi věrchuškou čínského ekonomického managementu, ostatně řadu let žil ve Spojených státech a má titul magistra (MPA) ze slavné Kennedy School of Government na Harvardu. Když bylo potřeba dojednat něco ekonomického s Američany, třeba uhasit obchodní spory a podepsat obchodní dohodu mezi Čínou a Spojenými státy, dostal to na starosti Liou Che. Přestože se proslýchalo, že „mu předseda naslouchá“, také on ve funkci končí.

Ani tandem Li a Liou nedokázal snížit závislost čínské ekonomiky na investiční aktivitě (viz graf). Právě ti dva také přitahovali čínské ekonomice opratě a Liou osobně dohlížel na to, jak „kupírovat křidélka“ technologickým gigantům v čele s Alibabou.

Silný příliv zvedá loďky

Nová garda, kterou má formálně odhlasovat probíhající zasedání téměř tří tisíc poslanců Všečínského shromáždění lidových zástupců (čínského parlamentu, který stvrzuje rozhodnutí přijatá jinde, tedy na stranickém sjezdu, jenž proběhl loni v říjnu), je složená z lidí loajálních osobně Siovi. Panuje značná nejistota, zda budou stejně kompetentní, jako jsou předsedovi zavázaní.

Novým premiérem bude někdejší šéf komunistické strany v Šanghaji Li Čchiang, starý Siův známý ještě z provincie Če-ťiang, kterého Si vytáhl na místo dvojky ve straně, a nyní tedy na post premiéra. Nejvíc zatím „proslul“ tím, jak nekompromisně prosazoval nulovou toleranci při covidové uzávěře v Šanghaji, v souladu s vůlí předsedy.

Zpráva Národní komise pro reformy a rozvoj pro sjezd minulý týden otevřeně popisovala, že zadluženost na lokální úrovni vyžaduje „okamžité řešení“ a že „obnovit růst na realitním trhu je těžký boj“. Obojí spolu hodně souvisí – finanční nerovnováha municipalit je spoluzaviněná právě prasklou realitní bublinou. Příjmy za pozemky poskytované developerům jako prodávané právo stavby a užívání na sedmdesát let (ekvivalent anglosaského „leaseholdu“, neboť soukromé vlastnictví pozemků v Číně neexistuje) totiž byly důležitým finančním zdrojem pro místní vlády. Tento propletenec je nepochybně největším současným domácím ekonomickým rizikem (dlouhodobě je jím čínská katastrofální demografie) a může ohrozit celé ekonomické oživení.

Miroslav Zámečník

Přitom letošní rozjezd poptávky domácností po slibných svátcích čínského nového lunárního roku (na přelomu ledna a února) zaostal za očekáváním. Hodilo by se povzbuzení poptávky, ale dostatečný balík dotací, který by motivoval spotřebitele k provětrání peněženek, by se negativně promítl do rozpočtového schodku. Druhá věc je, že podněty tohoto typu fakticky prohlubují nerovnost, protože dotujete poptávku bohatých v zemi, jejíž prezident chce nerovnosti podle všeho skutečně snížit.

Začarovaný dotační kruh se projevil na elektromobilech, jejichž prodejům do konce loňského roku pomáhaly finanční pobídky a jejich odnětí se v lednu promítlo do meziměsíčního poklesu prodejů o polovinu. Celoročně se očekává prodej osmi milionů kusů, včetně plug-in hybridů. Loni to bylo 5,6 milionu vozů včetně čtyř milionů plně elektrických aut.

Pokud jde o letošní růst čínské ekonomiky, očekává se zhruba pětiprocentní vzestup. Po loňských třech procentech, což byl nejslabší výkon za více než čtyřicet let, by to byl úspěch. Spotřeba se vzchopí, pokud nepřijdou negativní podněty a „lidé se nebudou muset bát utrácení“, jak nedávno ujišťoval Si Ťin-pching osobně.

Vyjít to může, v roce 2021 bylo čínské oživení spotřebitelské poptávky, podvázané uzávěrami v předchozím roce, hodně vysokých 12,5 procenta a HDP stoupl o více než osm procent. Letos bude hodně záležet nejen na ochotě pustit úspory, ale i na vývoji na trhu práce, kde po svátcích rostl počet příležitostí ve službách. Silný růst mezd by se zpětně promítl v celé ekonomice.

Jak říká staré přísloví, „silný příliv zvedá všechny loďky“.