Osmasedmdesátiletá paní Hana z pražských Kolovrat je po smrti svého manžela již čtyři roky klientkou jednoho z pražských domovů pro seniory. Když ze svého starobního důchodu zaplatí za pobyt a stravu, příliš jí nezbude – jen kolem tří tisíc korun. To je asi o dva tisíce korun méně než před novelou vyhlášky, kterou v březnu letošního roku vydalo ministerstvo práce a sociálních věcí vedené Marianem Jurečkou (KDU-ČSL). V té resort zvýšil maximální částku, kterou mohou poskytovatelé sociální péče inkasovat od seniorů či handicapovaných.

Tři tisíce, které paní Haně zbydou, není mnoho. Ale podle platné legislativy je vše v pořádku. Vyhláška totiž stanoví ochranný prvek, podle něhož stačí, když klientovi po úhradě nákladů za ubytování a stravu v domovech sociální péče zůstane alespoň patnáct procent jeho příjmu. Částka kolem tří tisíc tomu průměrně odpovídá.

Nyní jde ministerstvo ve svých záměrech ale ještě dál – částka by se mohla navyšovat každý rok automaticky, a to v závislosti na růstu cen. Princip valorizace zohledňující inflaci Jurečka okopíroval od penzí či nově z platby za státní pojištěnce ve zdravotnictví.

Nepopulární, ale nutné

Sociální služby terénního typu, tedy typicky poskytované v domácnosti ­klienta, mohou po březnovém navýšení od svých klientů chtít maximálně 135 korun za hodinu péče. V případě pobytové sociální služby se platba dělí na částku za stravu a za pobyt. Za stravu aktuálně klienti zaplatí maximálně 205 korun na den, za ubytování 250 korun na den. To je zhruba o pětinu více než před novelou vyhlášky.

„Tyto zákonné maximální výše úhrad či limity úhrad klientů byly navýšeny po dlouhých osmi letech, kdy byly neměnné. Je přitom zjevné, že od roku 2014 došlo mnohokrát k valorizaci starobních důchodů a zároveň k růstu nákladů. Nicméně úhradová vyhláška nedovolovala poskytovatelům vybírat od klientů vyšší úhrady ani v případě, že klienti prostředky měli. Rostoucí ceny nákladů tak místo adekvátního podílu úhrad klientů hradily dotace ze státního rozpočtu a jiné veřejné zdroje,“ zdůvodňuje změnu Eva Davidová, mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí. A od ledna 2023 se mají platby opět zvýšit. O dvacet korun za pobyt, o dvacet korun za stravu na den. Za měsíc si tedy klienti připlatí o dalších asi 1200 korun více.

Podle Davidové k navyšování limitů úhrad předchozí vlády nesáhly proto, že by takové opatření bylo vnímáno jako nepopulární. „To je z politického hlediska pochopitelné, z ekonomického však ne,“ má jasno mluvčí. Týdeníkem Hrot oslovení ředitelé domovů pro seniory a domovů pro handicapované však svorně tvrdí, že ani po březnovém navýšení maximálních úhrad klientů tyto peníze nepokryjí reálné náklady na ubytování a stravu, a limit tak bude muset být brzy znovu navýšen.

„Aktuálně to měsíčně nevychází asi o tři tisíce na klienta. Seškrtali jsme ovoce a zeleninu, zrušili jednu svačinu. Přitom klienti nám říkají, že by klidně platili víc, aby měli vydatnější a pestřejší stravu, ale legálně to prostě nejde,“ říká ředitel jednoho z brněnských domovů pro seniory.

Vladimír Barák

Vláda pravděpodobně bere poznatky z terénu vážně. A protože koalice disponuje pohodlnou sněmovní většinou 108 hlasů a zároveň se neopírá o levicové strany, jako tomu bylo v případě předchozích kabinetů, rozhodla se reformovat financování sociálních služeb od podlahy. Maximální výše úhrad od klientů tak již do budoucna nemá být ad hoc rozhodnutím politiků, ale má se každoročně vyhodnocovat automaticky podle valorizačního vzorce. A levicový přístup, že dominantním plátcem péče má být stát, také pomalu bere za své.

„Smyslem valorizačního mechanismu bude odpolitizování samotného aktu navýšení limitů úhrad tím, že valorizační vzorec bude uveden ve vyhlášce, a bude tak reflektovat valorizaci například starobních důchodů. To zajistí větší ekonomickou stabilitu sociálních služeb, které budou moci od klientů vybírat úhrady adekvátní výši jejich disponibilních příjmů,“ vysvětluje Davidová. Valorizace by přitom měla vycházet z principu, který známe již v případě penzí a nově také ve zdravotnictví, kdy se od něj odvíjí platba za státní pojištěnce.

„Jde o takový valorizační mechanismus, který zohledňuje vývoj inflace v meziročním srovnání,“ přibližuje ministr Marian Jurečka s tím, že však nejde o jedinou plánovanou změnu. Reformovat prý bude chtít celý systém financování sociální péče.

Expert: Příliš složitý systém

Podle Ladislava Průši, předního českého experta na systém sociálních služeb a proděkana Fakulty veřejných politik Slezské univerzity v Opavě, je český přístup k financování sociální péče poměrně složitý. „Financování sociálních služeb u nás je vícezdrojové, poměry mezi jednotlivými zdroji však nejsou pevně dané a meziročně není stanovena žádná garance zajišťující dlouhodobou stabilitu financování,“ kritizuje aktuální poměry Průša.

Mimo vlastních úhrad klientů tvoří zdroje financování sociálních služeb také přímá dávka pro klienty – příspěvek na péči, dále obce, zdravotní pojišťovny, dotace Evropské unie a ve velké míře rovněž dotace ministerstva práce a sociálních věcí. „Navíc na poskytnutí dotace ze státního rozpočtu není právní nárok. Důsledkem této situace jsou prakticky každoročně se opakující diskuse o tom, kolik finančních prostředků je ještě nutno prostřednictvím dotací poskytovatelům sociálních služeb poskytnout a kdo tyto finanční prostředky uvolní,“ podotýká Průša.

Na podporu expertových tvrzení si lze připomenout například hašteření dvou ministryň předchozí vlády Andreje Babiše (ANO), konkrétně ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové (ČSSD) a šéfky státní kasy Aleny Schillerové (ANO). Zatímco první chtěla sociálním službám ve velkém přidávat právě prostřednictvím přímých dotací resortu, Schillerová kontrovala, že chce „zdůvodnit každou korunu“. Političky se nebyly schopny dohodnout a jedna druhou obviňovaly, že jsou rozhazovačné či asociální. To vedlo k tomu, že ještě v srpnu 2021 poskytovatelé sociálních služeb nevěděli, s jakými penězi mohou od ledna 2022 počítat. I takovým excesům chce Jurečka propříště učinit přítrž, a to komplexní novelou zákona o sociálních službách.

Vladimír Barák

Jak Hrotu prozradila mluvčí Davidová, kromě maximální výše úhrad chce ministerstvo podobně postupovat i v případě příspěvku na péči. Na ten mají nárok lidé, kteří z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebují pomoc jiné osoby při zvládání základních životních potřeb. Podle stupně nemohoucnosti, v dikci zákona závislosti, dostávají lidé dávku na nákup sociálních služeb. Aktuálně činí výše příspěvku od 800 korun do 19 200 korun.

I tato dávka by v budoucnu měla být navyšována automaticky s ohledem na inflaci. Podle ministerstva práce a sociálních věcí by valorizační mechanismus měl v případě příspěvku na péči i maximální výše úhrad vstoupit v platnost spolu s malou novelou zákona o sociálních službách 1. července 2023. „Systémová změna financování je naplánována až ve druhém kroku s účinností od 1. července 2024. Tuto komplexnější novelizaci chceme připravit nejpozději do září 2023,“ říká mluvčí Davidová.

Co by měla velká novela zákona konkrétně přinést, ještě není jasné. Ministr Jurečka chce o detailech nejdříve jednat s odbornými společnostmi, asociacemi a experty na danou problematiku. Přijít by ale chtěl s modelem víceletého financování, které by poskytovatelům sociálních služeb zaručilo dlouhodobou stabilitu. „Připravujeme také změny v oblasti kvality služeb a typologie služeb. Plánujeme rovněž změny v oblasti, která se týká pracovníků v sociální sféře,“ dodává mluvčí. Podle informací Hrotu se zatím diskutuje o změnách v získávání odborné způsobilosti sociálních pracovníků a také pracovníků zajišťujících přímou obslužnou péči o klienty, takzvaných pracovníků v sociálních službách.

S podporou expertů

Jaké konkrétní změny nakonec projdou připomínkami expertů, chce ministr Jurečka představit v první polovině příštího roku. Minimálně v případě navýšení přímých úhrad ze strany klientů však zatím může počítat s podporou odborníků.

„Při hodnocení významu úhrad klientů za poskytování ubytování a stravování v pobytových zařízeních sociálních služeb nelze opomenout jejich roli motivační. Obecně totiž platí, že toho, co si musíme zaplatit, si více vážíme a zodpovědněji s tím nakládáme. Tento princip se uplatňuje i v sociálních službách,“ konstatuje Ladislav Průša, který návrhy na parametrické i systémové změny ve financování v odborných textech publikuje již mnoho let.

Jedním z nich je, aby ministerstvo limity vůbec neurčovalo a nechalo to v gesci krajů. „Mohly by si to stanovit ve své kompetenci a realizovat tím vlastní sociálněpolitické záměry v této oblasti. Nadále by platila stanovená patnáctiprocentní ochrana příjmu klienta, která je postačující z hlediska potřeby krytí dalších nákladů klienta týkajících se zajištění péče o vlastní osobu,“ napsal Průša ve studii v časopise Fórum sociální politiky.

Vladimír Barák

Podle Jiřího Horeckého, prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, je nutné uvažovat o navyšování spoluúčasti klientů už kvůli tomu, že česká populace stárne, a pokud si mají sociální služby udržet požadovanou kvalitu, nelze se v budoucnu spoléhat jen na finance ze státního rozpočtu. „Jednáme o tom, že lidé se budou na nákladech částečně spolupodílet ze svých úspor nebo jim přispěje rodina,“ řekl již dříve Horecký s tím, že zásadní změnu by mohla přinést právě plánovaná velká revize zákona.

Ministerstvo práce zatím k této problematice zřídilo odbornou komisi. Ministr Jurečka také po dohodě s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) oznámil, že navýší již předem slíbené dotace ministerstva pro sektor sociálních služeb na rok 2023. Původně tam mělo jít 23 miliard korun, dohodnutých je nakonec přes 26 miliard. Výsledná částka ještě bude záviset na tom, jak se k návrhu státního rozpočtu postaví poslanci.