Léto téměř bez tropických dní a naopak dostatek deště. Letošní sezona přichystala chmelařům skoro ideální podmínky a výsledkem je nejlepší úroda za desítky let. Zároveň ale pěstitelé Žateckého poloraného červeňáku utrpěli škody kvůli krupobití nebo vichřicím. Ty se přitom mají kvůli změnám klimatu stát nedílnou součástí počasí v Česku. Obstojí Žatecký poloraný červeňák?

Žatecký poloraný červeňák, pořád ta samá odrůda, se v Česku pěstuje tisíc let. Za tu dobu se musel s něčím vyrovnat a dokáže se přizpůsobit měnícím se podmínkám. Vidíme to i na trendech – průměrná teplota je dnes vyšší než před padesáti lety, což pro chmel není optimální. Z pohledu výsledků jsou stále lepší a horší roky, ale výnosy v průměru pořád rostou.

Samozřejmě tomu jdou také naproti. Kvůli suchu se například zavádí zavlažování chmelnic. Rovněž se snažíme o rostlině zjistit víc informací. Už dnes máme v chmelařských oblastech meteo­stanice, kde sledujeme teploty a vlhkost vzduchu i půdy. V tomto směru se připravují i další projekty, které mají informace zpřesnit.

Dlouhodobě se pěstování červeňáku koncentruje do centra žatecké oblasti. Před několika sty lety se chmel pěstoval třeba na Klatovsku, ještě před padesáti lety byly chmelnice i na severním Plzeňsku. Postupně se ale stěhují za nejlepšími podmínkami. A i v rámci těchto oblastí se staví na vhodnějších místech, třeba u řek a potoků, kde mají dostatek spodní vody.

Pro nás je to naprosto stěžejní otázka, protože chmel bez ochrany v podstatě nelze vypěstovat. Používáme pesticidy, fungicidy… Chmel má v oblibě řada škůdců: nejdřív nastupuje dřepčík, pak lalokonosec, potom přicházejí mšice a svilušky. Kromě toho trpí taky houbovými chorobami, jako jsou padlí nebo plíseň chmelová. A vedle toho můžu jmenovat hned několik minoritních škůdců.

Chmel je v rámci Evropy i světa minoritní plodina a registrovaných přípravků, které se smějí používat, je už nyní málo. Pro řadu škůdců nebo chorob neexistuje ani volba, jsou třeba jen jedna nebo dvě účinné látky. Jakákoli redukce dolů by pro nás proto byla velký problém. Každý rok nám několik přípravků vypadne a nic je nenahradí.

Používáme jen to, co je nezbytně třeba. Pracujeme s projekčními modely, takže se přípravky neaplikují preventivně, ale cíleně, když nastane riziko poškození rostlin škůdci a chorobami. Třeba u mšic sledujeme nálety a postřik doporučujeme až po dosažení určité kritické hranice, kdy už hrozí vážné poškození. Totéž platí pro další škůdce. Jinak řečeno, používáme přípravku nejméně, jak je to možné.

Ne že by nebylo možné ho vypěstovat. Máme u nás asi čtyři pěstitele, kteří produkují organický chmel. Mají ale celkem asi jen deset hektarů chmelnic.

Jednak mají daleko větší meziroční výkyvy v objemu i kvalitě sklizně, jednak je výnos v průměru asi poloviční. A navíc nemusí být vůbec žádný. Lehký tlak škůdců nebo nemocí je možné ošetřit alternativními přípravky. Pokud je ale napadení větší, zničí celou úrodu.

Každý rok v únoru vydáváme pro chmelaře novou metodiku, do níž shrnujeme všechny novinky. Obsahuje návody, co se může používat a jak dlouho to ještě bude trvat. Upozorňujeme nicméně nejen na evropskou regulaci, ale také na požadavky v Japonsku nebo ve Spojených státech, což jsou největší exportní trhy.

Snažíme se o harmonizaci a ve většině případů rozdíly velké nejsou. Ale v některých případech jsou odchylky i o řád. Samozřejmě my musíme sledovat dolní hranici. Když je některá látka zakázaná třeba jen v USA nebo v Japonsku, nepoužíváme ji nikde. Jsou to velké trhy a nemůžeme si dovolit, aby došlo k nějaké chybě. Pěstitel dostane metodiku, podepíše smlouvu a přesně nám napíše, jak chmel ošetřoval. Pak ještě každý chmel analyzujeme, abychom si to ověřili. U většiny parametrů jsme hluboko pod limitem.

Jednáme na různých úrovních včetně Evropské komise. Největšími pěstiteli chmele v Evropě jsme my a Německo, což také pomáhá.

Ano. Navíc němečtí europoslanci například mají zastoupení ve vedení komisí, kde se to řeší. Na druhou stranu je v Německu poměrně silná zelená politika, což zas působí opačně. Do těchto aktivit se ale zapojují i další země – Slovinsko, Polsko, Francie. Zajímá to taky Američany kvůli importu chmele. Takže existuje silná mezinárodní skupina, která o tom jedná i s Evropskou komisí. Nemůžeme to podcenit, protože bez přípravků na ošetření chmele se prostě neobejdeme, je to životně důležité.

Oba roky byly hodně specifické. Pracovní sílu potřebujeme na jarní práce i na konci léta a začátku podzimu na sklizeň. Například během první vlny loni byly zavřené hranice, takže nemohli přijet zahraniční pracovníci, kteří tu normálně jsou. Na druhou stranu ve stejnou dobu zavřely továrny nebo restaurace, dalo se to vyřešit s lidmi, kteří najednou neměli původní práci. Nejvíc lidí bylo k dispozici z automobilek, hodně agenturních pracovníků a v dostatečném počtu. Pak se sice otevřely hranice, ale zase byly jiné problémy – třeba podstatná část zahraničních pracovníků na dvou farmách kvůli covidu skončila na několik týdnů v karanténě. To se projevilo na nákladech, stejně jako povinné testování.

Na jaře na rozdíl od loňska jel průmysl naplno, takže dělníci z továren k dispozici už nebyli. Mohli ale přijet lidé ze zahraničí. Zkomplikovalo se to ale zase kvůli chladnému jaru, práce na chmelnicích začaly o dva týdny později. Jenže nasmlouvaní lidé třeba z Bulharska tady byli už od začátku dubna, a tak se jim musela hledat náhradní práce, aby tady zůstali do poloviny května, kdy byli potřeba.

Letošní sklizeň byla neobvykle dlouhá, takovou snad nikdo nepamatuje, končilo se až na začátku října. Ke konci už byl s lidmi problém. Studenti se vrátili do škol a pro lidi, kteří si kvůli chmelům třeba berou volno, byly čtyři týdny sklizně moc. Byl problém sehnat například traktoristy.

Je to individuální podle podniků, ale čistá hodinová mzda se pohybuje mezi 120 a 150 korunami. Když to vynásobíte desetihodinovou směnou, nejsou to úplně špatné peníze. Samozřejmě je to ale práce, která je každý den, bez ohledu na počasí nebo víkendy.

Překvapivě s tím nebyly až tak velké problémy, jen letos při sklizni. První týden pršelo a bylo chladno. Jelikož se pracuje i za špatného počasí, někteří lidé nezvyklí na práci pod širým nebem brzy zjistili, že to není práce pro ně, a vzdali to. 

Zdeněk Rosa (45)

• V letech 1994 až 1997 studoval obchod a finance ve Velké Británii.

• V Česku pokračoval ve studiu na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.

• Mezi roky 1997 a 2002 zároveň působil v obchodním oddělení Chmelařství, družstva Žatec.

• Od roku 2002 do roku 2009 byl tajemníkem Svazu pěstitelů chmele.

• Od června 2009 do dneška je předsedou představenstva Chmelařství a dceřiné obchodní firmy Bohemia Hop.