Cedulky se zákazem krmení nutrií na Střeleckém ostrově v centru Prahy nelze přehlédnout. I tak se ale na břehu sklání skupinka mladých lidí, k níž právě připlavali tři tito hlodavci, a dává jim něco ze svých zásob jídla. Nutrie patří už roky k vítaným atrakcím metropole nejen mezi dětmi, ale i mnoha dospělými. Zákaz nezákaz, vždycky se najde někdo, kdo jim dá něco na zub.

Nutrie nemají v Praze, ale ani jinde v Česku co pohledávat. Jejich původním domovem je Jižní Amerika. Ale postupně se rozšířily do různých koutů světa včetně Evropy a České republiky. Patří mezi takzvané invazní druhy. Vedle toho, že vytlačují původní druhy živočichů a narušují břehy budováním nor, přenášejí také různé druhy nemocí. Lidé je přitom považují za neškodné tvory, přikrmují je a tím problém ještě eskalují.

„Sledujeme, že na řekách a vodních plochách v zastavěných oblastech je hustota populace mnohdy větší než ve volné krajině,“ uvedl před časem Ondřej Mikulka z Mendelovy univerzity v Brně. Nutrie se rozmnožuje několikrát za rok, přičemž v jednom vrhu je čtyři až šest mláďat. Praha a další města se snaží počty těchto zvířat redukovat, někde je střílejí myslivci, jinde je odchytová služba loví do klecí. I tak je populace nutrií v české krajině stále velmi početná.

Nejde však jen o nutrie, ale také o další invazní živočichy a rostliny. Škody, které nejen v Česku, ale po celém světě způsobí, jsou skutečně vysoké. Na 86 odborníků ze 49 zemí více než čtyři roky hodnotilo dopady, příčiny a možnosti redukcí těchto invazí druhů a z hlediska ekonomických dopadů na přírodu a obyvatelstvo došli k neuvěřitelné částce 423 miliard dolarů ročně, tedy téměř deset bilionů korun. Od roku 1970 přitom podle Mezivládního panelu OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES) celosvětové ekonomické náklady spojené s invazními druhy vzrostly v každém desetiletí nejméně čtyřikrát.

A nejsou to pouze peníze, které je nutné utratit za likvidaci škodlivých druhů, ale vznikají i další škody. Například na šíření letních smrtících požárů na Havaji se podle vědců výraznou měrou podílely hořlavé trávy, které člověk úmyslně přivezl z Afriky jako pastvu pro dobytek. Invazní druhy komárů zase šíří nemoci, jako jsou horečka dengue, malárie, virus zika či západonilská horečka. Mezi další dopady patří škody na zemědělských plodinách, ale například i rybářské revíry zahlcené invazními vodními rostlinami.

„Invazní druhy ovlivňují nejen přírodu, ale také lidi a způsobují podstatné ztráty,“ konstatoval Aníbal Pauchard z chilského Institutu ekologie a biodiverzity, který se podílel na koordinaci zprávy IPBES. Invazní druhy tak představují velkou globální hrozbu pro přírodu, ekonomiku, potravinovou bezpečnost i lidské zdraví.

Sehrály například klíčovou roli v šedesáti procentech zdokumentovaných případů vymírání původních rostlin a živočichů. Nejde však jen o vymírání. Dokument konstatuje, že 85 procent invazí má negativní dopad na původní živočichy a rostliny. Příkladem jsou třeba bobr kanadský nebo ústřice velká, kteří ovlivňují fungování celých ekosystémů tím, že přeměňují prostředí, které „napadnou“. V téměř osmdesáti procentech případů působí invazní druhy škody lidem – poškozují zdroje obživy a mají negativní dopad na kvalitu života.

Hyacint, krysa či pajasan

Mezivládní zpráva, která byla zveřejněna v září, konstatovala, že kvůli cestování, mezinárodní dopravě a dalším projevům lidské činnosti zdomácnělo po celém světě více než 37 tisíc nepůvodních druhů, z nichž je něco přes 3,5 tisíce invazních. Podle vědců je toto číslo spíše podhodnocené, protože z mnoha regio­nů chybějí přesné informace. Každopádně platí, že invazních druhů přibývá.

Celosvětově nejrozšířenější invazní rostlinou je vodní hyacint, suchozemský keř libora proměnlivá (lantala), mezi živočichy pak krysa obecná. V České republice patří mezi nejrozšířenější invazní rostliny netýkavka malokvětá, celík kanadský nebo trnovník akát. Další druhy, jako je třeba pajasan žláznatý, se však rychle šíří a v krajině přibývají.

37 tisíc nepůvodních druhů zdomácnělo po celém světě, přes 3,5 tisíce z nich je invazních.

Spoluautor dokumentu Petr Pyšek z Botanického ústavu Akademie věd ČR pokládá hodnoticí zprávu mezivládního panelu OSN za zcela zásadní. „Umožní rozhodovacím orgánům po celém světě porozumět současnému stavu a trendům v šíření invazních nepůvodních druhů, příčinám jejich výskytu a dopadům na ekosystémy. Tyto informace mohou státy využít k politickému řešení problémů, jež invazní druhy představují,“ uvedl Pyšek.

Zdůraznil, že dosavadní opatření jsou nedostatečná. „Osmdesát procent zemí světa má ve svých národních plánech v oblasti biologické rozmanitosti stanoveny cíle týkající se invazních druhů, ale pouze sedmnáct procent zemí má národní zákony nebo předpisy, které tuto problematiku konkrétně řeší,“ poznamenal Pyšek. Dodal, že to zvyšuje riziko šíření invazních druhů nejen pro danou zemi, ale i pro sousední státy.

Shutterstock.com

„Pro naprostou většinu druhů a situací existují cílená opatření, která skutečně fungují. Jejich vhodnost a účinnost závisí na místních podmínkách,“ uvedl další ze spoluautorů mezivládní zprávy Jan Pergl z Botanického ústavu. Dodal, že nejúčinnějším způsobem, jak zamezit šíření, je prevence. „Jde zejména o prevenci na několika úrovních, kontrolou dovozu na hranicích se podařilo omezit například šíření invazní kněžice mramorované v Austrálii. U druhů, které se již do země dostaly, je důležité věnovat pozornost prevenci dalšího šíření, správným metodám likvidace, ale také zvyšování odolnosti ekosystémů vůči invazním druhům,“ uvedl Pergl.

Například v Karlovarském kraji se před časem uskutečnil tříletý projekt na likvidaci bolševníku velkolepého, přičemž každoroční náklady činily zhruba 25 milionů korun. „Tento tříletý projekt v silně zamořené oblasti západní části České republiky ukázal, že je možné snížit rozšíření bolševníku přibližně na dvacet procent včetně pastvin a oblastí, kde není povoleno použití herbicidu,“ konstatuje se v letošní zprávě ministerstva životního prostředí Zásady regulace bolševníku velkolepého, na níž se podílel také Jan Pergl z Botanického ústavu.

Ačkoli souhrnná čísla o ekonomických nákladech spojených s invazivními druhy v České republice neexistují, konkrétní případy z různých regionů ukazují alespoň řádově, o jak velké peníze jde. Například v národním parku a chráněné krajinné oblasti Šumava jsou nejrozšířenějšími invazními druhy lupina mnoholistá a netýkavka žláznatá. Správa národního parku na omezování jejich výskytu dává každoročně necelé tři miliony korun. „Těmito prostředky financujeme dodavatelské služby, část ploch s invazními druhy redukují zemědělci v rámci své běžné péče a část ploch redukuje správa parku sama svépomocí nebo s pomocí dobrovolníků či akcí pro veřejnost,“ sdělil mluvčí parku Jan Dvořák.

Plán proti biologické invazi

V České republice je evidováno více než 1,5 tisíce nepůvodních rostlin, okolo osmdesáti obratlovců a sedmi set bezobratlých. „Zdaleka všechny druhy sice nejsou invazní, ale přesto to jsou varovná čísla,“ poznamenal Petr Pyšek z Botanického ústavu. Experti ale oceňují, že se Česko snaží invazní druhy tlumit. Vláda například před prázdninami schválila šestiletý Akční plán proti šířícím se invazním nepůvodním druhům. Počítá třeba s účinnějšími kontrolami na hranicích, větší informovaností obyvatel, zapojením veřejnosti do mapování invazních druhů nebo dotačními programy na jejich likvidaci.

„Některé biologické invaze jsou velmi výrazné, například šíření bolševníku velkolepého v západních Čechách. Ten způsobuje popálení kůže a zásadně negativně mění složení rostlinných společenstev. Jeho výrazná podoba umožňuje dobré mapování výskytu včetně zapojení veřejnosti, která je tak v Karlovarském kraji lépe informovaná a intenzivně s ochranou přírody spolupracuje. Tak naučil veřejnost, že se lze zapojit do monitoringu a případné likvidace. Jiné invaze postupují méně nápadně, plíživě, jako třeba u severoamerických raků, kteří přenosem račího moru likvidují naše původní druhy raků,“ uvedl Jan Pergl z Botanického ústavu.

Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) připomněl, že záměrné šíření nepůvodních invazních druhů sice zakazuje evropská i česká legislativa, ale šíření mnoha z nich se děje samovolně nebo neúmyslně – například dálkovou dopravou. „Akční plán nám mimo jiné pomůže lépe se připravit na šíření invazních druhů, které se v České republice ještě nevyskytují, jako je například sršeň asijská. Ta je reálnou hrozbou nejen pro přírodu, ale i pro včelaře a zdraví lidí,“ uvedl Hladík.

Opatření míří také na soukromé chovatele a vybrané nepůvodní druhy, které se už nadále nesmějí rozmnožovat. Chovatelé navíc museli své želvy, nutrie, raky, mývaly nebo hady zaregistrovat u Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Termín pro poslední skupinu vypršel na konci srpna, přičemž nejčastěji registrovaným zvířetem byla s 2455 kusy želva nádherná.

„Klíčové je, aby majitelé živočichy z unijního seznamu nerozmnožovali, aktivně bránili jejich únikům a v žádném případě je nevypouštěli do přírody. Z uniklých jedinců invazních druhů mohou být poměrně rychle životaschopné populace, které ohrožují naše původní druhy a společenstva. Například u raka mramorovaného stačí jediná samice k tomu, aby vznikla rozsáhlá populace raků a ta přenosem račího moru decimovala naše raky říční a kamenáče,“ uvedl Jan Šíma z ministerstva životního prostředí.

Vědci, kteří se podíleli na mezivládní zprávě, ovšem upozornili, že i v budoucnu lze očekávat celosvětový nárůst invazních nepůvodních druhů. Přispívá k tomu podle nich zrychlující se globální ekonomika, intenzivnější využívání půdy a moří, ale také změna klimatu. 

(Ne)invazní druhy

Ne všechny nepůvodní druhy jsou rovněž invazní. Podle vědců jsou invazní jen ty, které v území, do něhož byly člověkem zavlečeny, zdomácněly, rozšířily se a mají negativní dopady na přírodu a mnohdy i na člověka. Za invazní se považuje přibližně šest procent rostlin, dvaadvacet procent bezobratlých, čtrnáct procent obratlovců a jedenáct procent mikrobů z celkového počtu nepůvodních druhů v dané skupině. Velkému riziku jsou vystaveni zejména lidé na přírodě nejvíce závislí, jako původní obyvatelé a místní komunity. Na územích spravovaných původními obyvateli se vyskytuje více než 2,3 tisíce invazních druhů.