Tam za tím kopcem bydlím a tam na ten jezdím s dětmi na kole, no není tu krásně? ukazuje z okna své rozlehlé kanceláře Radomír Lapčík, zakladatel a spolumajitel Trinity Bank. Rozhovor se uskutečnil ve zlínské centrále firmy. „Můžu být v Dubaji, na Kypru, ale moje srdce je pořád tady, na Zlínsku,“ tvrdí.

Celý můj život je protknut Baťou. A u Baťů se spořilo. Také můj děda byl baťovec a velmi spořivý. Formoval nás způsobem, že když chci něčeho dosáhnout, musím pracovat a spořit. Už odmala jsem byl spořivý.

Takhle ne. Od útlého dětství jsem chodil na brigády, třeba pro České dráhy hlídal obilí u trati, aby nehořelo. Většinu prázdnin jsem strávil s dědou, sbíral papír, železo a podobně. Samozřejmě se za komunistů moc nemluvilo o bankovnictví. Studoval jsem techniku, což mě naučilo matematice, která se hodí i teď. Můj otec podnikal už na konci revoluce, prodával satelitní zařízení, což bylo super, že se lidem otevřel pohled na Západ.

Na vysoké škole jste mladý, máte vize, jen ještě nevíte, jak je naplnit. U mě to bylo o tom, že jsem chtěl pomáhat lidem spořit a starat se o ně. A jsme zpátky u Bati, pro něj bylo podnikání služba, stejně tak pro mě. Bankovnictví je navíc velká výzva, v žádném jiném byznyse nemáte takovou důvěru klientů. Bankéř má jen svoji hlavu a jméno.

Měl jsem deset tisíc korun a za ně koupil starý počítač IBM. Máme ho dodnes na památku schovaný. S baťovským přístupem „z kapek moře, z haléřů miliony“ jsme pětadvacet let soustavně pracovali. Tvrdím, že základ úspěchu je vzorec pro složené úrokování. Růst je potom exponenciální křivka. Například kniha Warrena Buffetta se jmenuje Sněhová koule. Sněhová koule právě proto, že nabalování sněhu je exponenciální stejně jako graf pro ten vzorec. Takže pokud si aktuální sumu odmocníte pětadvaceti lety, není to už tak velké číslo.

Druhým rokem máme bankovní licenci a je vidět, že růst může být daleko vyšší. Například za jeden měsíc jsme získali vklady ve výši takřka deseti miliard korun. Využili jsme situace, že ČNB zvýšila úrokovou sazbu na 2,25, a proto jsme pro klienty mohli zajistit na vkladech zajímavou sazbu 2,08 procenta. Naším cílem není nabrat stovky tisíc klientů, ale především nabízet kvalitní služby privátního bankovnictví, případně se rozrůstat teritoriálně.

Aktuálně analyzuji situaci v bankovním sektoru ve Švýcarsku. Už na vysoké škole byl můj sen mít švýcarskou privátní banku. Chodí mi na stůl nabídky, analyzujeme situaci. V rámci toho, jak ekonomika vplouvá do krize, se rozhoduji, kdy bude nejlepší čas ji koupit. Současně prověřujeme i situaci v USA, protože americké banky přestávají poskytovat dolarové obchody a platby pro obrovské množství bank, dokonce i pro celé státy. Proto zkoumáme, zda při nákupu malé banky v USA budeme schopni pro jiné banky poskytovat dolarové platby.

Menší banka na stovky milionů korun.

Ve Švýcarsku je situace podobná jako v EU, tedy hluboce záporné sazby, které banky přenášejí na klienty. Takže základní idea bankovnictví, jak se říká s nadsázkou, dám ti tři procenta, půjčím to za šest a v šest jsem na golfu, už nefunguje. I švýcarské banky hledají nové modely a zbavují se klientů. Pokud banku ve Švýcarsku koupím, tak ji chci využít na globální asset management, ne na úvěrování. Cílem je starat se celosvětově o velké klienty. Samozřejmě pokud zároveň uvažuji o pořízení banky v USA, tak musíme mít velmi vysoký AML standard (opatření proti praní špinavých peněz – pozn. red.). Pak bude velkou výzvou to všechno skloubit.

Těžko by se hledal v ČNB zastánce záporných sazeb. Domníváme se, že maximálně je sníží k nule.

Především bych byl velmi opatrný, krize teprve přichází. Ještě nezačalo ve velkém propouštění, významná část veřejnosti má odložené splátky a teprve se ukáže, kdo je skutečně ohrožený. V české a globální ekonomice se krizové scénáře postupně sbíhají. Třeba aerolinek zatím zkrachovalo málo, stejně tak cestovek, skončí i některé hotely. Byl bych velmi opatrný. Pro obyvatelstvo budou nejvhodnější investicí byty, nemovitosti. I když si nemyslím, že by jejich hodnota nějak výrazně poklesla. Ale zdůrazňuji, investovat až po krizi nebo na konci krize.

Ano, sedíme. V únoru jsem zavelel, blíží se krize. Úkolem číslo jedna bylo navýšit kapitál, teď jsme top 3 v ČR, máme kapitálovou přiměřenost 22,68 procenta. K tomu máme nachystané další dva kapitálové zdroje. Staromódně sedíme na likviditě v řádu mnoha miliard korun, zredukovali jsme náklady, zvýšili efektivitu a analyzovali portfolio. To jsou nutné protikrizové kroky u každé banky. Také hledáme v Praze novou centrálu. Loni v létě jsme prodali nemovitosti na pražském Senovážném náměstí a čekáme na vhodnou investici. Nemovitostní trh byl přehřátý. Například na Václavském náměstí nebylo takřka nic k prodeji, teď již volá několik majitelů, že by se chtěli sejít.

U předražených prémiových nemovitostí v centru Prahy očekávám korekci. Jejich výnos i hodnota primárně závisejí na pronájmu prostor v přízemí. Mnoho obchodů v centru, například ty v Pařížské, na Václaváku, dostane na frak. Některé mezinárodní řetězce je dokonce uzavřou. Výnosy těchto obchodů z turistů půjdou na desetiny, zejména pokud na podzim a v zimě pandemie zesílí. A pokud byla nemovitost pořízena na úvěr, tak se v takovém případě, při poklesu nájmů, může zvýšit tlak od banky a někteří majitelé budou muset takové nemovitosti prodat. U prémiových nemovitostí tak dojde k redukci jejich cen v řádu dvacet až třicet procent, víc ne.

Chceme se centralizovat do jedné budovy. Praha tvoří polovinu našeho byznysu. Stále ale zůstáváme zlínskou bankou. A vracím se oklikou k Baťovi. V jeho zlínském muzeu je velká mapa, když si před ni stoupnete, je to fascinující. Baťa nevyvážel jen továrny, ale i města. Poslal mladé kluky, kteří prošli jeho školou, řekl jim, založte v Kanadě továrnu a město.

Šlo by. Spíš jsem přemýšlel, jak pomoci společnosti. Napadlo mě založit města v chudých oblastech Afriky, třeba v Jižním Súdánu. IKEA dělá lehce smontovatelný domek, z nich lze postavit menší město. Myšlenkou je, že v USA by se pak vydražil název tohoto nového města a za získané peníze by se postavilo další město.

Ano, je to jeden z mnoha nápadů. Teď pomáhám na Zlínsku, protože jsem tady doma, ale určitě by to šlo. Co udělal Baťa? Vybral jeden standardní domek a neuvěřitelně zvedl úroveň života obyvatel. Moje babička chodila zamlada bosky a během pár let bydlela v domku, který měl americký standard. Jde o to mít vizi, svět je plný kapitálu. Určitě lze stavět prefabrikovaná města.

Pomáháme postiženým dětem v regionu. Sociální systém nezachytí všechny, které zasáhla současná situace. Péče o postižené děti je nákladná, potřebujete platit spousty pomůcek, připlácet na zdravotní péči, ne všichni rodiče to zvládnou. Věnoval jsem na program pomoci postiženým dětem deset milionů korun. To pomůže více než tisíci postižených dětí. Už po třech měsících jsme podpořili 300 dětí. Pomoc občanům Zlínského kraje jsem zvolil proto, že jsem z regionu, a vnímám to jako poděkování. Také si říkám, že by se toho mohli chytit i další podnikatelé z různých regionů, kteří jsou i finančně úspěšnější než já. Hodně by to pomohlo.

Jako zlínský patriot se podílím na vybudování Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Podporuji kvalitu studia, například projektem Nadaní studenti. Univerzita má pro region velký význam.

Díky krizi je vidět, že se celá ekonomika musí posunout na tvorbu vyšší přidané hodnoty. Můžeme studovat třeba švýcarskou ekonomiku nebo Kalifornii, jak fungují a reagují na krizi. Podprahově už přeměna probíhá, máme spousty šikovných lidí. Je třeba fantastické, jaká komunita IT firem vznikla v Brně. Řada velkých technologických nadnárodních společností má Brno vyznačené na mapě. Budu rád, když se něco podobného podaří ve Zlíně, Pardubicích a dalších městech. Jedinou možností je soustavně zvyšovat vyšší přidanou hodnotu. Jednou se přepnout a oprostit od strojírenství, což je teď neperspektivní cesta EU.

Teď se dostáváme k velkému problému Evropské unie. Polovina států je z hlediska HDP předlužená a strukturálně neperspektivní. V současném světě vítězí, ve zkratce řečeno, Kalifornie. Myšleno firmy založené na online, jako je Facebook, Google, Apple a Amazon. Mají vysokou přidanou hodnotu a zejména jsou schopny oslovit globální trhy s miliardami zákazníků. Přidávají se k nim čínské a další asijské firmy. Aspoň víme, které obory podnikání jsou perspektivní. Na rozdíl od autoprůmyslu. Spousta automobilek v Evropě není schopna vytvářet žádnou přidanou hodnotu, být trvale v zisku. To je velký strukturální problém EU.

Podívejte se do amerického Detroitu, tamní silná trojka kralovala světu, teď se potácí nebo je v úpadku. USA byly světovými lídry v automobilismu, teď jsou jejich hospodářskou silou moderní obory. Třeba Tesla Elona Muska. Ten je pro nás velkým učitelem marketingu, který jej navíc dokáže přetavit do hodnoty akcií. Také je to velký učitel vizionářství. Samozřejmě řeší problémy s kvalitou vozů, ale zatím všechno dokázal ubojovat. Evropské korporace si podle mě ani neuvědomují, že největší hodnota Tesly je v softwaru a datech. Pokud bude Musk dost chytrý, tak díky tomu, že sbírá z provozu nejvíce dat, bude exponenciálně ujíždět konkurenci. Konkurence tolik aut nemá, a nemůže proto vyhodnocovat dostatečný objem informací. Proto může být Musk ve vývoji autonomních vozidel o generaci napřed. Ani obdivovaný Volkswagen naprosto nezvládl vývoj autonomního auta. Padají tam kvůli tomu hlavy, ale to je typicky korporátní řešení. Už není umění vyklepat plech na blatník, ale zprovoznit software. To je i největší problém EU, jak takový vývoj vůbec začít následovat.

Můj názor je, že EU už neexistuje. Můžete existovat, pokud máte iniciativu, pokud něco aktivně vedete. Jenže hlavní motory Unie, Francie s Německem, nezvládají své problémy. O Francii lze mluvit už jako o státu v existenčních problémech.

Třeba i proto, že jeden z nedávno zveřejněných průzkumů ukázal, že některé tamní regiony uvažují o odtržení od Francie. V Německu se zase třeba rozmohla zábava útočit na policii. Tím, že nezvládají řešit své vlastní problémy, už nemohou mít ani energii na řešení problémů EU. Lídrem jste tehdy, když máte iniciativu. Když je nečekaný problém, někdo iniciativní vstane a řekne, vyřešíme to tak a tak. To je lídr a ostatní ho následují. Absence leadershipu se v EU omlouvá tím, že Evropská unie nemá mandát řešit zdravotní agendu jednotlivých států. Selhání Unie při vypuknutí pandemie si všichni pamatujeme. Stejně tak Unie neumí řešit problémy s nelegální migrací. Proto se dá říct, že EU neexistuje, neboť absentuje zásadní iniciativa a silný leadership, jaký byl v minulosti. Samozřejmě, stále EU vybírá cla, rozděluje dotace, aparát pracuje. Jenže, vezměte si třeba Sovětský svaz. Jakmile přestal zvládat své lokální problémy, tak se rozpadl. To teď hrozí EU.

Samozřejmě jsem, České republice velmi pomohla, Schengen je dokonalá věc, stejně tak volný trh. Jenže hodnotově i ekonomicky je EU vyčerpaná. V případě Francie dochází k systémovým útokům na určité skupiny obyvatelstva. V místech, kde si gangy vyřizují své účty, nevládne policie, je zřejmé, že stát nezvládá řešení této situace. Francie je těžce zasažená.

Ano, nástupem militantních skupin, které nekorelují s hodnotami evropské civilizace. A podobně si to pokazilo Německo, které ještě před deseti lety mělo fantasticky vyladěnou ekonomiku a donedávna přebytkový rozpočet. Agresivní skupiny, často migranti, likvidují zevnitř systémy reprezentující stát. Například útočí na policii. Vedení státu je pak zaměstnáno řešením svých národních problémů a nemá prostor na leadership v EU. I proto podle mě EU přestává existovat. Teď to bylo vidět i na jednáních o novém zadlužení Evropské unie. Vyhrávají ti agresivní. Když přišel nizozemský premiér s něčím rozumným, tak státy, které by měly nejvíc mlčet, jako Itálie a Španělsko, přeřvaly všechny rozumné argumenty. Vlastně to už pak je anarchistická společnost. EU je vyčerpaná a selhává. Polovina států, která je z hlediska HDP předlužená, trvale deficitní, přebírá díky své agresivitě vládu, přehlasovávají těch pár rozumných, jako bylo třeba Rakousko a Nizozemsko. Prostě vítězí agresivita.

Teď se vydají, jak já tomu říkám, poslední dluhy. Ukojí se aktuální potřeby a pak už navyšování dluhů bude problém. I Evropská centrální banka má plnou bilanci dluhopisů jižního křídla. Problém pro jižní státy je i v tom, že nedochází k přirozenému plování kurzu eura. Je jasné, že jižní státy potřebují devalvační měnu. Italové si zvolí politika, který slíbí navýšení mezd o tisíc lir. Ve finále budou mít díky inflaci liry nižší příjem, tak si zvolí politika, co jim přidá deset tisíc lir. Tak zase může způsobit příliš velkou devalvaci liry, proto si snad zvolí někoho opatrnějšího. A tak politici jižních států stále přidávají a občané jsou spokojeni. Euro je však tvrdá měna, což vede k velkému napětí v ekonomice.

Pokud nepřijde silný lídr nebo lídři s novými myšlenkami, tak nevidím řešení. Protože jinak opět přijdou nejzadluženější státy, začnou křičet, že chtějí víc peněz, a budou vyhrožovat odchodem z Unie. Pokud nepřijde silný lídr nebo vnější ohrožení, nejsem moc optimista. Společnost si žila velmi blahobytně a chybí sjednocující prvky, protože neexistuje žádné reálné ohrožení.

Přesně tak.

Mám pocit, že lídři nevěděli co dál, co říci, tak vybrali ekologii. Hodně ekologie si mohou dovolit pouze bohatší ekonomiky. Unie, která vyprodukuje jen osm procent celosvětových emisí, tak jen brutálně poškozuje svoji páteřní ekonomiku. Navíc se přísnými emisními normami pro autoprůmysl trefila přímo do vlastního srdce. Aktuálně hrozí mnohamiliardové pokuty všem výrobcům v EU. V době, kdy všichni bojují o svou existenci. Přechodem na elektromobilitu Němci zahazují svoji jedinečnou výhodu – že umějí udělat fantastické motory. Tuto konkurenční výhodu rovnou pohřbíte. Vyrobit elektromobil je podstatně jednodušší, dáte elektromotory a pár součástek. Otevřete dveře Číňanům, kteří na rozdíl od špičkových motorů umějí elektromobily lépe.

Určitě se najdou v historii lidstva dobře udělané strukturální změny ekonomiky. Často cestuji a mám díky tomu na ČR globální pohled. Z hlediska evropských problémů s militantními skupinami je v ČR situace výborná. Česko je bezpečná země, což je pozitivní signál pro mezinárodní kapitál. Máme spousty chytrých a kreativních lidí a na tom lze stavět. Možností jsou třeba mezinárodní školy. Já bych ani omylem neposlal, kvůli bezpečnosti, své děti do školy do Londýna, už vůbec ne do Francie. Celé mezinárodní školství se z Francie bude přesouvat, bohatí lidé již hledají, kam poslat děti do škol. Proč by je nemohli poslat do Čech, které jsou bezpečné? Vrátím se ještě k Baťovi, který se ocitl uprostřed brutální hospodářské krize, a nikdo neviděl řešení. Baťa zlevnil zboží na půlku, platy snížil o polovinu a díky tomu se rozjel. Chce to jen přemýšlet nad řešeními. Velkou výhodou je koruna. Euro může skončit velkým průšvihem a najednou budeme rádi, že se připneme s korunou k marce. Když začalo euro, tak se zjistilo, že Bundesbank má záložní plán na emisi marek. Možná tam už teď mají nastartovaná auta s markami.

Ano. A určitě tím, že tam nikdy nebyla motivace dělat miliardy, jsou pro mě prioritou vztahy s klienty.

Nedělám to pro peníze. Určitě jsem nikdy nepočítal hodnotu svých firem a majetku. Pro mě je podnikání o úspěchu a spokojenosti tří skupin: klientů, týmu a majitele. Peníze ke štěstí nestačí. Jak říkal jeden londýnský fotbalista, v pondělí si koupil ferrari a v pátek už ho nebavilo. Štěstí musí vycházet zevnitř, ne nakupováním materiálních věcí a luxusního zboží. Musíte mít hlubší hodnoty. Opět jsme zpět u Bati, podle kterého je podnikání služba klientům. Je to hrdost, že máme odbornost a znalosti, a díky tomu pomáháme klientům k úspěchu.

Je to zmíněná služba pro společnost. Chovat se slušně k lidem. Pomáhat druhým. Být pokorný. Někteří miliardáři přijdou o část majetku a jsou nešťastní, protože se neustále ženou za dalším a dalším bohatstvím. Bez pokory nemůžete být nikdy šťastní, protože se ženete nesmyslně jen dál a dál.

Radomír Lapčík (51)

• Je absolventem obchodního práva na Nottingham Trent University (UK), kde získal titul Master of Laws, předtím vystudoval Vysoké učení technické v Brně. V doktorandském studium pokračoval na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

• V roce 1996 založil Moravský Peněžní Ústav – spořitelní družstvo. • V letech 1996–2018 vykonával pozici generálního ředitele a předsedy představenstva.

• V roce 1999 založil společnost Správa Aktiv a Bankovní Poradenství, která v roce 2004 získala devizovou licenci od ČNB. V roce 2011 byla část společnosti transformována na SAB Finance.

• O deset let později se Moravský Peněžní Ústav transformoval na MPU banku, která byla stejný rok přejmenována na Trinity Bank. Lapčík vykonává funkci předsedy dozorčí rady.

• Je zakladatelem nadačního fondu Credo, který se zaměřuje na podporu rodin s postiženými dětmi a podporu rodiny a manželství.

• Je ženatý, má čtyři děti.