Když se řekne archeolog, většina lidí si asi představí v díře klečícího muže, který štětečkem oprašuje právě nalezený předmět. Archeologa Jana Koláře ale potkáte spíše u počítače. „Zabývám se vztahem člověka a životního prostředí v minulosti, ale místo tradičních nástrojů – štětečku a rýčku – využívám analýzu velkého množství dat, tedy výsledků pečlivé práce stovek archeologů a archeoložek.“

Tým Jana Koláře se v posledních letech zaměřil na dlouhodobé vzorce chování, populační trendy a struktury, které se projevují ve velkém prostoru. „Když stanovíme výzkumnou hypotézu – třeba že nárůst populace v pravěku znamenal odlesnění krajiny, zasedneme k databázím a v obrovském množství záznamů hledáme a analyzujeme data, která máme k dispozici a která lze vhodně kombinovat a tvořit z nich nejrůznější modely,“ popisuje kvantitativní archeolog.

Od pravěku do středověku

V nejnovější studii čeští vědci analyzovali demografický vývoj na území Česka od pravěku do počátků středověku. „Zajímalo nás, zda ty nejrůznější historické vzestupy a poklesy populace probíhaly na celém území stejně,“ objasňuje výzkumný záměr Kolář.

Významnými „vypravěči minulosti“ byla i pylová zrna. „Analýzou fosilních pylových záznamů dokážeme velmi dobře rekonstruovat vegetaci daného časového období a s tím související demografický vývoj populace.“ V unikátních modelech tým archeologů, paleoekologů i vegetačních ekologů využíval velké datasety čítající desítky tisíc archeologických lokalit a pylových vzorků.

„Celý náš výzkum byl možný jen díky mnoha letům systematických výzkumů českých archeologů a archeoložek a také díky tomu, že v Česku již od devadesátých let rozvíjíme digitální archeologické databáze,“ znovu zdůrazňuje Jan Kolář, kterého nejvíce překvapilo, že i na poměrně malém území Česka docházelo k velkým rozdílům. „Nejen že různé regiony Česka mají odlišnou sídelní historii, ale třeba i to, že lidé žijící ve stejné době odlišně obhospodařovali lesy v okolí svých vesnic.“

Pavla Hubálková

Data napříklada potvrdila, že na území dnešního Česka jsou dvě dlouhodobě a konstantně hustě osídlené zóny – nížinné oblasti jižní Moravy a středních a severozápadních Čech v povodí Labe a Vltavy. Pak ale vědci zmapovali i místa s různými demografickými výkyvy či mnohem pozdějším začátkem osídlení.

„Ve výsledku kombinujeme nejrůznější informace, hledáme souvislosti, třeba že změna klimatu zapříčinila, že lidé začali mnohem více pěstovat ječmen, který byl odolnější, přinesl stabilnější úrodu a umožnil jim přežít,“ popisuje Kolář. V úvahu ale musí brát i společenské změny, třeba osídlení jižních Čech prvními zemědělci v neolitu bylo poměrně nízké, ale začátkem doby bronzové dochází k výraznému nárůstu. „V článku popisujeme dva faktory – že se přestala těžit měď v Karpatech a naopak se začala rozvíjet těžba ve východních Alpách. Díky tomu pravděpodobně jižní Čechy získaly mnohem větší důležitost a bylo výhodné se tam nastěhovat.“

Studie také potvrzuje, že ve stejném časovém období v různých lokalitách žili lidé se stejnou kulturou, ale různým přístupem k životu i okolnímu prostředí. „Koexistovali vedle sebe lovci a sběrači i první zemědělci. Někdy máme pocit, že se tyto přelomové změny děly najednou a všude, ale data ukazují, že přechod byl často velmi pozvolný a šetrný ke krajině – že ne vždy přišli zemědělci a vypálili kus lesa a zaseli obilí, často to byli spíše takoví zahrádkáři, kteří využívali ráz dané lokality.“

Předpovídat budoucnost

Co čeká archeologii v dalších letech? „Tradičních štětečků se nezbaví ani v budoucnu – s rozvojem civilizace a s tím, jak se staví, stále dochází k objevům nových archeologických lokalit. Pokračovat bude i rozvoj digitalizace či využívání moderních technologií,“ míní Jan Kolář a jako příklad uvádí strojové učení, které již dnes například odhaluje potenciálně zajímavé lokality či pomáhá při analýzách. Stále významněji promlouvá i DNA, protože technologický pokrok a nové metody posouvají hranice času – z jak starých vzorků lze získat a „přečíst“ genetickou informaci lidí, ale i jiných organismů.

„Z hlediska zaměření archeologie směřuje k tomu, aby se dokázala kvalifikovaně vyjadřovat o lidské budoucnosti – například využívat historická data o populaci, srovnávat je s klimatickými modely, sledovat dopad lidské činnosti na klima a predikovat další vývoj,“ říká archeolog Jan Kolář, který od loňského července působí na University College London, kde se zabývá vývojem populací v celoevropském měřítku. 

Hlavní populační výkyvy na území dnešního Česka

9700 př. n. l. konec poslední doby ledové a počátek výrazného nárůstu počtu lidí na Zemi

5400 př. n. l. počátek neolitu na území Česka, kdy lidé začínají pěstovat rostliny a chovat zvířata, což umožnilo několikanásobný nárůst populace

4000 př. n. l. klimatický výkyv, kdy se podnebí stává vlhčím a méně předvídatelným, řada lidí nepřežila či některé komunity přesídlily do jiných částí Evropy

3000 př. n. l. počátek společenských změn vedoucích k době bronzové – v rámci celé Evropy dochází k migraci (přesunu obyvatel z východu na západ)

1500 př. n. l. populační rozvoj doby bronzové

500 n. l. středověká demografická expanze

Češi na špici

„České digitální archeologické archivy a databáze patří mezi nejlepší na světě,“ hodnotí Jan Kolář. „Je to dáno tím, že archeologie na našem území má velkou tradici, přes 200 let, a především se hned od devadesátých let začalo s digitalizací. Měli jsme štěstí, že jsme tu měli osvícené archeology, kteří si uvědomovali důležitost kvantitativní archeologie a v digitalizaci viděli budoucnost.“ V kontextu světa je archeologicky dobře prozkoumána celá Evropa, v řadě zemí jsou ale informace stále uloženy v papírových archivech.

Pylová zrna jako vypravěči příběhů minulosti

Zůstalo pole polem, či zarostlo? I takové detaily se dají vyčíst z analýzy pylových zrn, která jsou dnes uložena v sedimentech jezer či rašelinišť. „Z vrtů pak lze vrstvu po vrstvě rekonstruovat druhové složení rostlin dané oblasti i to, jak se měnilo v čase,“ vysvětluje archeolog Jan Kolář.

Autorka je stálou spolupracovnicí redakce, působí na Univerzitě Karlově