Kdysi nad stoly v restauraci karlovarského hotelu Thermal visely nádherné kapkovité lampy z foukaného skla. Jejich autorem byl umělecký sklář René Roubíček, který se rovněž podílel na dodnes opěvovaném českém pavilonu na Expu 1958 v Bruselu. Sezení v restauraci bylo vizuálně rozděleno do samostatných ostrůvků, což hostům i ve větším prostoru dávalo pocit soukromí. Unikátní byly třeba i příbory nebo skleničky – speciálně vybrané právě pro karlovarský hotel.

Současnost? Kapkovité lampy kamsi zmizely, nahradila je svítidla zabudovaná ve stropě. A ostrovní prostor byl rozpuštěn do jednolité haly. Podobnou proměnou prošly i další části hotelu – recepce nebo chodby. Tam, kde dříve byla světlá podlaha a tmavý strop, je to přesně naopak. Originální na míru vybavené pokoje jsou také dávno pryč. Vystřídala je „moderna“. Vybavení, které může být v jakémkoli průměrném hotelu.

Thermal právě prochází komplexní modernizací za více než půl miliardy korun a postupně se začíná otevírat veřejnosti, aby byl na konci srpna připraven na další ročník posunutého mezinárodního filmového festivalu.

Profimedia.cz

Když si rekonstruovanou stavbu, kterou vlastní stát, přijela na sklonku června prohlédnout ministryně financí Alena Schillerová (za ANO), byla navzdory zásadním změnám v hotelu nadmíru spokojená: „Turisté i místní se opravdu mají na co těšit. Thermal se stane kulturním a lázeňským centrem, které bude dělat České republice to nejlepší jméno. Modernizované pokoje přímo lákají k pobytu, k tomu fantastické výhledy na město a zcela unikátní bazénový komplex s teplou vřídelní vodou, který nemá v České republice obdoby. Myslím, že reprezentativnější sídlo by mezinárodní filmový festival hledal opravdu těžko,“ pronesla Schillerová se svým „babičkovským“ úsměvem.

A její tiskové oddělení nezapomnělo dodat, že hotel přistupuje k „modernizaci interiéru i exteriéru s respektem k brutalistní architektuře tvůrců“, přičemž snahou je „i ve spolupráci s památkovým ústavem zachovat unikátní vzhled hotelu, který patří k nejzajímavějším architektonickým památkám druhé poloviny 20. století“.

Zajímavé je, že tento pohled nesdílí spoluautorka projektu, dvaadevadesátiletá architektka Věra Machoninová. A mnozí další architekti hovoří o destrukci původního komplexního díla. „Když vejdu dovnitř, nepoznám, kde jsem. Takový pokoj by mohl být úplně kdekoli,“ popsal před časem svůj dojem z návštěvy hotelových prostor architekt Adam Gebrian.

Inspirace v cizině

Projekt hotelu Thermal pochází z přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Manželé Machoninovi, mimo jiné též autoři pražského obchodního domu Kotva, s ním vyhráli v soutěži, do níž dorazilo jedenačtyřicet návrhů. Už od počátku se počítalo s tím, že hotel bude současně sloužit filmovému festivalu. Vybíralo se z několika míst, nakonec padla volba na prostor u říčky Teplé mezi lázeňskou a obchodní částí Karlových Varů. Kvůli tomu se na konci šedesátých let muselo zbourat několik zanedbaných domů a také škola. Samotná výstavba začala v lednu 1968, dokončena byla v polovině roku 1977.

Ještě před zahájením ovšem jeli manželé Machoninovi na zkušenou do zahraničí. „Po vyhrané soutěži jsme si vynutili, že než začneme pracovat na podrobnějším projektu, musíme vidět nejvýznamnější objekty kin v Anglii a ve Francii,“ řekla o mnoho let později Věra Machoninová.

Vznikla komplexní stavba s hotelem, kinosály, kongresovými místnostmi, bazénem a dalšími prostorami v pojetí na pomezí mezinárodního stylu a brutalismu. Všechno mělo svůj význam a smysl, všechno do sebe zapadalo, důležitý byl celek i detail – od venkovního tvaru objektu s vysokou budovou hotelu přes bazén, prosklené stěny či jednotlivé sály až po podlahy, skříně, postele, osvětlení nebo příbory. V interiéru i okolí se navíc objevila umělecká díla renomovaných autorů.

Profimedia.cz

Vedle už zmiňovaného uměleckého skláře Reného Roubíčka šlo například o sochaře Miloslava Chlupáče nebo malíře Čestmíra Kafku. „To byla tehdy u nás, ale i v Evropě první liga,“ konstatoval Petr Vorlík z Fakulty architektury ČVUT v Praze. Mimochodem: Chlupáč a Kafka byli kvůli svým „ideologickým škraloupům“ z roku 1968 v nemilosti komunistického režimu, takže prakticky nemohli vystavovat – přesto si je Machoninovi vymohli.

Výtvarná díla těchto autorů podle Vorlíka dokazují, že byl Thermal mimořádnou stavbou nadnárodního významu. „Neuvěřitelně propracovaná, komplexní a ušlechtilá,“ tvrdí historik architektury, podle něhož se Machoninovi navíc dobře vyrovnali s tvrdou stavební realitou socialistické přítomnosti. „Vystavěli reprezentativní mezinárodní hotel, který byl od počátku určen rovněž pro filmový festival. Ten ostatně získal prestiž také díky prostorám, kde se odehrává,“ konstatoval Vorlík.

Zpackaná privatizace

Na počátku devadesátých let se stát pokusil Thermal zprivatizovat. Dopadlo to nejhůř, jak mohlo. Vítězná firma sice nabídla za objekt půl miliardy korun, ale peníze nezaplatila. Pak nastaly mnoholeté soudní tahanice, na které nejvíc doplatil právě Thermal – prakticky se do něj neinvestovalo, chátral. Krátce po sametové revoluci se v Karlových Varech rovněž vážně uvažovalo, jestli by se Thermal neměl spolu s Vřídelní kolonádou z roku 1975 zbourat, protože se do lázeňského města se „šlehačkovou“ architekturou z přelomu devatenáctého a dvacátého století nehodí.

Stát nakonec majetkový spor vyhrál, Thermal zbourán nebyl, ale i tak dost utrpěl. Nejprve kvůli nedostatku peněz a takřka nulové údržbě. Později se začal interiér modernizovat, předělávat. Pozvolna, krok za krokem. Avšak právě tímto rozmělňováním začal ztrácet svůj původní charakter. Hotel například přišel i o přilehlý parter se zahradní úpravou v japonském stylu.

Necitlivé zásahy nenechaly klidnou architektku Věru Machoninovou (její muž Vladimír zemřel v lednu 1990), která modernizaci pokládá za zásah do svých autorských práv. Marně ovšem usilovala o to, aby do rekonstrukce mohla mluvit. „Napřed jsem prosila, přemlouvala, ale když jsem nic nepořídila, naštvalo mě to tak, že jsem se obrátila na soud. Nejdřív jsme byli u Krajského soudu v Plzni, kde byla výborná soudkyně, která ty zásahy zakázala a řekla, že bez našeho souhlasu se nesmí nic měnit. Ale tehdejší ředitel Thermalu se odvolal k vrchnímu soudu a ten mu povolil všechno,“ svěřila se před časem Machoninová.

Později byl sice za zásahy do autorských práv z roku 2014 autor přestaveb potrestán pokutou od České komory architektů, ale na konečné podobě to už nic nezměnilo. Naprázdno vyšla také snaha vyhlásit Thermal kulturní památkou. „A dnes už to patrně ani není možné, protože hotel není z převážné části původní,“ poznamenal Petr Vorlík z pražské fakulty architektury.

Bez architekta

Před dvěma lety spustilo ministerstvo financí nejrozsáhlejší část modernizace. Vyjde na 580 milionů korun, dalších více než 100 milionů pak bude stát oprava a modernizace bazénu a přilehlých prostor, odkud je jedinečný výhled na lázeňské centrum města. Bazén je kvůli havarijnímu stavu už několik let mimo provoz. „Snažíme se, aby hotel byl v maximální míře takový jako kdysi, měl stejnou barevnost, stejné chodby, podobné dveře,“ slibovala ministryně financí Schillerová. Thermal podle ní potřebuje vybudovat ve svém zázemí moderní technologie, nové rozvody vody či elektřiny, zvýšit úroveň protipožární ochrany, a především snížit vysokou energetickou náročnost.

Poté, co byla koncem června otevřena první dvě patra se čtyřiceti pokoji, mají každých čtrnáct dní následovat další dvě patra, takže na filmový festival od 20. srpna bude k dispozici v devíti patrech 189 pokojů. S plným stavem 273 pokojů se počítá na podzim. V dalších čtyřech letech by měla následovat rekonstrukce kongresových sálů, promenádních ploch, původního vybavení vinárny, ale také některých uměleckých děl včetně sousoší zmiňovaného Miloslava Chlupáče.

Profimedia.cz

První týden v srpnu se pro veřejnost otevře bazén se šatnami, terasami či restaurací a v polovině září celý bazénový komplex včetně wellness a saunového světa. Bazén si přitom pronajala firma Saunia, která na rekonstrukci přispěje. „Bazénový komplex se snažíme dostat do původní podoby podle návrhů Machoninových – včetně materiálů a barev. Snažíme se získat dobové fotografie, abychom tuto část mohli citlivě rekonstruovat,“ řekl před zahájením rekonstrukce architekt Mojmír Ranný, s nímž Saunia dlouhodobě spolupracuje.

Jenže aktuální stav ukazuje, že bazén získá úplně jinou podobu, než měl ten původní. Padesátimetrová dráha – jediná v kraji – je nově rozdělená na dvě vany, přičemž v jedné stojí lavice pro relaxaci lázeňských hostů. Plavat se bude moct pouze v druhé části, kde jsou navíc jakési dvě betonové zídky. „Thermal byl velmi specifickou architekturou s jasným názorem. Teď se z toho dělá průměrný hotel jako kdekoli jinde ve světě,“ říká Marie Kordovská, vnučka Věry Machoninové. Spolu se svým bratrem Janem Kordovským převzala od babičky iniciativu za záchranu původního charakteru Thermalu. I Kordovští ovšem už několik let marně usilují o změnu přístupu k Thermalu.

„Souhlasíme, že objekt je nutné rekonstruovat a nějakým způsobem provozovat. Veškeré kroky ze strany státu jsou však neprůhledné a nereflektují architektonickou hodnotu budovy,“ tvrdí sourozenci, kteří na pomoc hotelu dokonce zřídili internetovou stránku respektmadam.cz. Podle Kordovských je zásadním problémem, že rekonstrukci neřídí renomovaný architekt, který by měl úctu k jedinečnému objektu. „Nechtěli jsme samozřejmě zachovat původní stav, ale dostát původní atmosféře,“ konstatuje Marie Kordovská, podle níž nelze dosavadní necitlivé zásahy zachránit tím, že se někam postaví dvě původní křesla nebo jedna socha.

Sourozenci připomněli, že v letech 2013 a 2014 prováděli experti z Fakulty architektury ČVUT stavebně-historický průzkum Thermalu, jehož součástí byl rovněž soupis všech uměleckých děl a původního inventáře. Nákladná rekonstrukce, již platí stát z veřejných peněz, by se tedy podle nich měla v první řadě opírat o tento obsáhlý a velmi podrobný dokument – za který stát rovněž zaplatil nemalé peníze. „Jenže za celé roky se o tomto stavebně-historickém průzkumu nikdo z vedení Thermalu ani nezmínil,“ poznamenal historik architektury Petr Vorlík, spoluautor studie. Připomněl, že umělecká díla nebo původní nábytek, které jsou teď mnohdy na neznámém místě, mají hodnotu milionů korun.

Podle Vorlíka by rekonstrukci Thermalu měli v první řadě posoudit právě odborníci a architekti, ne ministryně Schillerová. Jenže žádné plány nejsou veřejně k dispozici. Ministerstvo financí ukázalo jen několik vizualizací. „Nemůžeme vést nekonečné debaty o tom, jestli má být něco tak, nebo jinak,“ ohradila se proti tomu před časem Schillerová.

V Berlíně to jde

Marie Kordovská připomněla, že existují pozitivní příklady rekonstrukcí významných staveb. A zmínila Novou národní galerii v Berlíně, kterou v šedesátých letech navrhl slavný architekt Ludwig Mies van der Rohe, který je považován za jednoho z průkopníků moderní architektury. Ostatně v Česku zanechal významnou stopu v podobě brněnské vily Tugendhat, která je od roku 2001 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Rekonstrukci berlínské Nové národní galerie za zhruba 3,6 miliardy korun vedl uznávaný britský architekt David Chipperfield. „Po téměř padesáti letech užívání potřebovala památkově chráněná budova kompletní rekonstrukci. Využili jsme maximum původních materiálů a přizpůsobili stavbu dnešním technologickým standardům tak, abychom co nejméně zasahovali do její původní podoby,“ uvedl sedmašedesátiletý Chipperfield.

Podle historika architektury Petra Vorlíka existují pozitivní příklady citlivých rekonstrukcí rovněž v Česku: třeba návrat části původních interiérů do horského hotelu Ještěd nebo oprava stanice metra Vltavská v Praze. „Alternativa existuje. Základem je však obyčejný lidský respekt k práci předků a schopnost rozpoznat a zhodnotit mimořádnou kvalitu,“ dodal Vorlík.

Autor je spolupracovníkem redakce.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.