Evropská komise si pro zveřejnění návrhů opatření, která mají dramaticky snížit emise oxidu uhličitého na starém kontinentu, nemohla vybrat lepší dobu. Masivní záplavy v Německu s desítkami obětí, obrovské škody způsobené dosud nevídaným tornádem na jihu Moravy nebo výheň, která spalovala některá kanadská města, se jevily jako jasný argument, že je potřeba „začít něco dělat“.

Přesto se ambiciózní plán na snižování emisí v průmyslu, dopravě nebo zemědělství nesetkal s pochopením. Podle ekonomů je příliš velikášský, nedomyšlený a odtržený od reality. Spokojené nejsou ale paradoxně ani ekologické organizace. Pro planetu by podle apologetů zelené politiky bylo daleko přínosnější stanovit cílové snížení emisí do roku 2030 nikoli na 55, ale rovnou na 65 procent.

Největší poprask v médií vyvolal návrh zakázat od roku 2035 v Evropě prodej nových automobilů se spalovacími motory. Je to svým způsobem paradox, protože o směřování evropského automobilového průmyslu k elektromobilitě se rozhodlo už mnohem dříve. Novinkou je nicméně tlak na budování infrastruktury: do roku 2030 by podle Evropské komise měly fungovat tři miliony dobíjecích stanic pro elektromobily. 

Kromě toho ale evropský zelený úděl přichází s daleko kontroverznějšími nápady. Navrhuje například zdanit (a zdražit) leteckou a lodní dopravu, chystá uhlíkové daně a přitvrzení současného systému obchodování s emisními povolenkami. A tlačí také na rychlejší přechod na výrobu energie z obnovitelných zdrojů – do roku 2030 by v Evropě měly solární nebo větrné elektrárny pokrýt dvě pětiny evropské spotřeby energie.

Co dalšího přinášejí návrhy Evropské komise, jak se podepíší na zdražování energií, potravin nebo služeb a co to bude znamenat pro českou ekonomiku, se dočtete v aktuálním vydání týdeníku Hrot.