Je to pětiletý příběh nezdolné výdrže. Veterán z Afghánistánu Martin Kofroň překonal své poranění páteře z mise, prodal dům, investoval veškeré své úspory, po hlavě se vrhl do světa byznysu a teď stojí před bodem zlomu. Brzy pošle na český trh vlastní cvičební náčiní, které ho dostalo z nejhoršího. Prvních 300 kusů svého Marrko Core nabídne přes crowdfundingový portál Hithit.

Ticho před bouří

Byznys, do kterého Martin Kofroň nalil pět a půl milionu svých úspor, se zrodil z bolesti. A to doslova.

Je rok 2012 a tehdy třicetiletý voják odjíždí na svou třetí misi. Jako příslušník elitní průzkumné čety chrudimských výsadkářů zamířil do provincie Wardak, jedné z nejnebezpečnějších lokalit v zemi. „Užíval jsem si nepopsatelnou atmosféru všude kolem. Od velkých amerických základen přes úchvatné, byť strachem nasáklé pohledy do klidných uliček afghánských vesniček až po vzdálenou střelbu a výbuchy, které se nás zatím netýkaly,“ vzpomíná na začátek mise. Přes velkou americkou základnu v Bagrámu dorazil spolu s ostatními na malou základnu Solthan Kheyl, odkud po třech dnech putoval dál – převzít předsunutou základnu u vesnice Lora, kde sídlila rota afghánské armády, kterou měli čeští vojáci mentorovacího týmu vycvičit.

Pak přišel pátý den mise a pěší patrola na Iron Bridge, most vzdálený asi pět kilometrů od základny. Tam se Martin Kofroň spolu s ostatními dostali pod kulometnou palbu tálibánců. Byli v otevřeném prostoru. Opětovali palbu, hledali úkryt. Šlo o vteřiny. Martinu Kofroňovi se v té chvíli zasekl samopal. Nejblíže byl hluboký zavlažovací kanál. Takhle vypadá boj o život. Skok dolů a náraz. „Při dopadu cítím bolest. Záda nevydržela zátěž a povolila. Poranil jsem si páteř,“ vypráví. Všichni přežili. Jenže on zbytek mise dokončil na prášcích a injekcích. Po návratu domů pro něj nebyla služba na stejném postu v armádě už zdravotně možná, a tak odešel.

Jan Kopřiva

A tady začíná byznysová linka tohoto drsného příběhu. Martin Kofroň celou dobu cvičil, rehabilitoval, ale zásadních výsledků se nedočkal. Stát se muselo až něco, co by se dalo popsat jako osvícení. Tehdy ještě ve svém domě, kde zkoušel všechno možné, co by mu mohlo pomoci od bolesti, uřízl lano s uzlem pověšené u stropu. Vyvěšoval se na něm, ale efekt to nepřinášelo. Pak ho sebral a začal s ním kroužit. Najednou cítil, že v určité pozici mu pohyb přináší tolik hledanou úlevu. „Měl jsem velké štěstí, že jsem zrovna zapojil ty svaly, které byly potřeba. Dnes už vím, že rozhodující je správná technika, bez které se účinek rapidně snižuje. Cvičil jsem patnáct minut dvakrát denně. Za šest týdnů bolesti ustoupily a já se začal vracet do normálního života,“ popisuje.

Pak přišel nápad, že by totéž mohlo pomoci statisícům dalších po celém světě. Šlo už jen o to, dotáhnout ho do konce, vyladit detaily a přivést na trh náčiní, které za pomoci odstředivé síly dokáže ulevit od bolesti a posílit ochablé svalstvo.

Štěstí v neštěstí

Jenže jak jednoduchý nápad byl, tak složité bylo přivést ho na svět. Přišly roky dřiny a učení se nových věcí. Vstup na americký trh, plánovaný přes crowdfundingovou kampaň, byl tou nejcennější zkušeností. „Byli jsme s grafikem dva kluci z malého města, kteří si mysleli, že dobudou svět. Vrhli jsme se do toho po hlavě, objednávky přicházely z celého světa, ale do výroby bylo tehdy ještě daleko. Náš cíl nebyl vůbec skromný, potřebovali jsme vydělat peníze na formy, tak jsme si vytyčili částku sto tisíc dolarů,“ usmívá se Kofroň. Právě tolik bylo potřeba na vytvoření forem pro sériovou výrobu. „Když se na to dívám zpětně, jsem rád, že se nám cílovou částku nepodařilo vybrat,“ doplňuje.

Až třetí firma v Česku byla totiž schopna udělat formy, na jejichž základě se dá náčiní s designem studentů Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze vyrobit. Hladce nešlo ani patentové řízení, jedno muselo dokonce bez podání patentu vypršet. Stovky tisíc tak přišly vniveč. Nyní už leží na Evropském patentovém úřadu nová verze, ve hře je i vyhotovení průmyslového vzoru na ochranu celého cvičebního systému. Své udělala i covidová krize, která způsobila zpoždění v dodávkách materiálu. „Stalo se, co se stát mělo. Díky tomu je všechno vyladěno a skvěle připraveno. Navíc se mi mohli věnovat špičkoví odborníci, kteří by bez krize měli hodně zakázek a těžko by mě vzali. Získal jsem neocenitelné zkušenosti,“ hlásí majitel firmy.

Apka i akademie

Teď stojí na startovní čáře. Všechny nesnáze jsou překonány, na světě je prvních 300 kusů Marrko Core. Crowdfundingová kampaň začne za pár dní. „Pak se otevře e-shop, čeká nás ještě zefektivnění výroby, aby vše jelo levněji a rychleji, a na podzim vstup na zahraniční trhy. V dlouhodobějším výhledu jsou tréninková akademie, licence zdravotní pomůcky nebo vývoj aplikace, která bude sledovat správný postup cvičení,“ vypočítává Martin Kofroň.

Mimochodem, je opět členem armády. Ač si před pár lety nedokázal kvůli bolesti ani sám zavázat boty, teď prošel zdravotní prohlídkou s „áčkem“, tedy na výbornou, a mohl by klidně opět skákat padákem. „Ale nechám to mladším,“ říká novopečený technik zbraní výjezdové skupiny pro zahraniční operace. Když se ho velitel dotázal, zda by chtěl jet znovu na misi, neváhal a řekl ano. Za rok by tak měl odletět do afrického Mali.

Do té doby čeká Martina Kofroně ještě velký kus práce. Že jeho cvičební systém má očekávaný efekt, se ukázalo na Fakultě tělovýchovy a sportu UK. Jedna ze studentek ve své diplomové práci prokázala pozitivní přínos na posílení svalstva trupu. Námětů na zkoumání je však ještě mnoho. Jeho předmětem bude vliv na redukci poporodní diastázy, vhodnost cvičebního systému pro děti nebo například detailní účinky při rehabilitaci. Ještě než Marrko Core vydělá peníze na oficiální lékařské studie, aby se stalo zdravotnickým prostředkem, dostali ho do ruky čeští sportovci. Například Armádní sportovní oddíl parašutismu Dukla Prostějov, který pravidelně boduje na mistrovstvích světa, nebo trutnovské softbalistky hrající českou extraligu.

Kampaní na Hithitu také odstartuje řekněme první demoverze cvičební akademie. Každý, kdo je zvyklý cvičit s trenérem, bude mít možnost využít online i offline platformu. Protože technika je velmi důležitá. „Máme skvělý návod na použití, ale přece jen názorné ukázce se nic nevyrovná,“ říká autor projektu.

Jednou má v plánu díky tomuto přístupu školit a registrovat trenéry, kteří budou seznamovat s jeho náčiním zájemce ve fitness centrech a posilovnách. V dalším stadiu se chystá vývoj chytré aplikace, která by díky kameře snímala správnost pohybu, vyhodnocovala ho a upozorňovala uživatele na případné chyby.

Projekt je pro Martina Kofroně od začátku srdeční záležitostí, proto mu věnuje veškerý volný čas i finance. „Celému cvičebnímu systému opravdu věřím. Pomohlo to mně, pomůže to i ostatním. Nikdy mě nenapadlo to vzdát. Ten pocit, že můj nápad pomůže a s Marrco Core budou cvičit lidé po celém světě, stojí za všechny ty roky dřiny,“ popisuje.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.