Zvláště dříve narození čtenáři nechť se zamyslí, zda mimo školní lavice před rokem 1989 slyšeli o Králickém Sněžníku. A dnes? Na úpatí tohoto pohoří leží jedna z nejrychleji se rozvíjejících turistických lokalit celého Česka. Dolní Morava je ukázkou toho, že když se chce, opravdu jde všechno. Například i do tak zapadlého koutu sehnat investici přesahující miliardu.

Místní Stezka v oblacích je už dávno v první padesátce nejnavštěvovanějších domácích cílů a nejen s ní stoupá i obliba Králičáku. A to ještě na jeho vrcholu roste z polské strany nová rozhledna a na Dolní Moravě začala výstavba nejdelšího visutého mostu světa (730 metrů), který spojí obě strany údolí. Místní podnikatelé mají navíc za lubem pokračovat ve svých plánech v Polsku a časem vytvořit projekt překračující svým významem hranice Česka i střední Evropy. Stávají se živou inspirací pro mnohé další investory a vizionáře v oblasti cestovního ruchu.

A mnozí starousedlíci a milovníci divoké přírody nostalgicky vzpomínají na klid a nemohou strůjcům tohoto „zázraku“ přijít na jméno. Ale tak už to prostě bývá.

Šerák, Praděd a geopolitika

Dlouhé hřebenovky Jeseníků skýtají neskutečné rozhledy. Ty, které míří do dnešního Polska a dříve do Slezska coby součásti českých zemí, pak do Pruska nebo Německa, připomínají, že za těmito horami leží už jen rovina. Předlouhá, měřící stovky kilometrů a táhnoucí se až k břehům Baltu. Tato rovina, na níž se těžko brání jakákoli získaná kóta, nedává spát evropským dobyvatelům ani obráncům už dlouhá staletí. Láká i trápí vládce dvou hlavních evropských mocností, Německa a Ruska, i země, která tvoří nárazník mezi nimi, tedy Polska. Není žádná náhoda, že hranice zemí v tomto prostoru se tak často měnily: státy mizely a obnovovaly se, dělily a spojovaly se a stěhovaly se o desítky a stovky kilometrů na východ či na západ.

Výhledy do krajiny nám pomáhají pochopit, proč jsou priority polské zahraniční politiky tak jasné a jiné než ty naše. A proč přese všechny rozepře na polské politické scéně panuje konsenzus v tom, kdo je potenciální spojenec, kdo potenciální agresor i jak rychle se tyto role mohou měnit.

Pochod po hřebenu v nás také může vzbuzovat klamnou iluzi, že právě hory jsou naše přirozená hradba, a tak jsou budování nějakých spojenectví a péče 0 vlastní bezpečnost dost zbytečné. Z omylu nás lehko vyvede samotná historie jesenického podhůří, které bylo vtaženo do kdejakého konfliktu. Prošla tudy třicetiletá válka, selská povstání 1 slezské války. Spolurozhodovalo se tu o rovnováze či převaze mocností ve střední Evropě, potažmo v celé Evropě a svého času i ve světě jako celku.

Odlehlost a rozervanost místních přírodních - a spolu s nimi i kulturně-sociálních - poměrů byly také vodou na mlýn takovým excesům, jako byly známé čarodějnické procesy. A ruku na srdce, Petrovy kameny opravdu evokují různé představy.

Rozkvět pivovarnictví

Na závěr k typicky středoevropskému byznysu. Mnozí jistě pamatují jeden z mediálně hojně propíraných svárů „devadesátek". Premiér Klaus se tehdy s představiteli malých pivovarů hádal o to, zda mají mít daňové výhody. Malé pivovary nakonec zvítězily. Mezi nimi byl i - tehdy ještě malý - producent z podhorských Hanušovic. Jedním z důsledků Klausovy porážky je dnes docela milá koexistence (pod)jesenických piv. Hanušovické pivo tu čepují v každé hospodě, čtyřkou počínaje a grandhotelem konče, a takový regionální „monopol" už zažijete v málokterém kraji. Každá hospoda vám ale nabídne nějakou alternativu - často specialitu z produkce lokálních minipivovarů, o nichž jste v životě neslyšeli.

Obujte pohorky a vyrazte, jistě vás napadne mnoho dalších myšlenek. Malé upozornění na závěr: Hotovost potřebovat nebudete, ale pláštěnky si určitě přibalte!

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.