Tentokrát začnu tématem Hrotu, které je v podstatě optimistické. Z politiky by se člověk zbláznil, z lidských obětí – mnohdy zbytečných – je smutný, ale na straně druhé je nesporné, že pandemie nesmírně akcelerovala pokrok v řadě oborů. Co by dříve trvalo roky, se podařilo ve velmi krátkém čase a v Hrotu popisujeme konkrétní příklady, které se netýkají jen vývoje a schvalování vakcín, ale třeba i uživatelsky přátelských, a přitom spolehlivých PCR testů v Česku. O přívalu peněz do biotechnologií jsme mimo jiné mluvili s lékařem, ale zároveň šéfem investičního fondu Gradus Michalem Votrubou. „Lidé musejí měnit svůj přístup k životu, ale nestalo se tak v důsledku války,“ shrnuje situaci a dodává, že teď zažíváme investiční boom, ale za dva za tři roky uvidíme, „co z toho zbylo“.

Zaregistrovali jste maléry šéfa Národní sportovní agentury Milana Hniličky? A napadlo vás, co se to s naším sportem deset let od krachu Sazky děje? Pohled do zákulisí aktuální sportovní války naznačuje, že Hnilička, byť sedí na největším balíku peněz, má jen vedlejší roli. A že zkušení bafuňáři v rolích hlavních si jdou po krku.

Možná se chtěli pochlubit, ale moc se jim to nepovedlo, píše se v článku o vymahatelnosti karantény. Když jich nařídíte 245 tisíc, ale zkontrolujete pouhá dvě promile, je to úplně špatně. Ještě horší je, že pochybení se našlo u třetiny případů, to je hodně. Teď si to zkombinujte s tím, že konečně odstraňujeme pro lidi ekonomickou bariéru, aby mohli karanténu dodržovat – dostanou víc než 100 procent čistého smluvního platu. Samotná izolačka je správně, ale spoléhat na sebekázeň a mravní pokročilost národa je při třetinovém počtu těch, kteří karanténu porušují, nejen naivní, ale i úplně blbě. Tato kombinace totiž bude mít jediný předvídatelný výsledek: bude to drahé, ale bez mnohonásobného zvýšení intenzity kontrol překvapivě málo účinné. Cynismus a jistý pocit bezvládí a společenského marasmu jenom vzrostou.

Pokud jste zaregistrovali zprávu, že si půjde na otočku zaletět do Moskvy a ve zvláštním salonku se nechat naočkovat Sputnikem, pak vězte, že z toho nakonec nic nebude. Nicméně kdo si dělá na Sputnik zálusk, může se spolehnout na našeho hradního pána, který se usilovně snaží, abychom my nemuseli za Sputnikem, natožpak Lufthansou.

Jeden začne přemítat o význačné úloze slovenských osobností v dějinách covidu-19, když si přečte rozbor našeho dvorního politologa Ladislava Mrklase o slovenském koaličním vládnutí pod moudrým vedením Igora Matoviče; vážně se povedl.

Co se povedlo skutečně mimořádně, je polemická esej Daniela Deyla o tom, kdo je a kdo není schopen, ale hlavně kdo je dnes vůbec „oprávněn“ se vcítit do překladu černošské básnířky. Opravdu doporučuji k přečtení, je to chytré, smutné a skvostně napsané, přesně, jak to mám rád. Věřím, že budete souhlasit.