Winston Churchill: Budujme Spojené státy evropské

foto Profimedia.cz

Winston Churchill: Budujme Spojené státy evropské

Nenajdete patrně mezi historicky doloženými osobnostmi světa člověka častěji citovaného, než je sir Winston Churchill. Muž, jehož slovo – slovo řečníka s vadou řeči – symbolicky postavilo na nohy morálku protihitlerovské koalice, je však dnes terčem stále intenzivnějších útoků progresivní levice. Rubrika Tardis se ho šla zeptat, co si o tom všem sám myslí.

Daniel Deyl

Daniel Deyl

redaktor

Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Pravidelně jste vyhlašován nejskvělejším Britem dějin. Proč?

Věděl jsem, že mi dějiny budou nakloněny příznivě. Vždyť jsem je sám napsal.

Dnes si však na vás leckdo stěžuje, že jste rasista, misogyn, imperialista, a vůbec člověk nepěkný. Znovu – proč?

Někteří lidé si vysvětlují svobodu slova tak, že oni mohou říkat, co se jim zlíbí, kdežto když někdo říká něco jiného, je to skandál.

Konfliktní jste ale býval už za života. Měnil byste na svém stylu něco dnes?

Takt je způsob, jak někoho poslat do háje tak, aby se na cestu těšil… Máte nepřátele? Fajn. Znamená to, že jste se někdy, nějak během svého života, za něco postavil.

Vám ale odpůrci vyčítají převlékání kabátů, když jste během pár let přestoupil od konzervativců k liberálům a zpět…

Někdo kvůli svému přesvědčení změní partaj, někdo kvůli partaji změní svoje přesvědčení.

Vaše nejlepší chvíle přišly poté, co váš předchůdce Neville Chamberlain podepsal mnichovskou dohodu. Co jste si o tom myslel tehdy?

Že dostal na vybranou mezi hanbou a válkou. A že zvolil hanbu a bude mít válku.

A dnes?

Totéž. Kdo vsadí na ustupování, appeasement, jen krmí krokodýla a doufá, že on sám bude tím posledním, koho krokodýl sežere.

Neudělal však Chamberlain pro mír vše, co mohl?

Někdy nestačí, že uděláte vše, co svedete. Někdy musíte udělat to, co je zapotřebí udělat.

Lze nebezpečí opakované nacistické agrese – byť třeba v nějaké obměněné podobě – nějak čelit?

Existuje řešení, díky němuž by za několik let mohla celá Evropa žít svobodně a spokojeně. Museli bychom však z co největší části obnovit svoji evropskou rodinu a vybavit ji strukturou, v níž budeme moci vést život v míru, bezpečný a svobodný.

A to se dělá jak?

Musíme vybudovat Spojené státy evropské.

Ta myšlenka ale dnes moc podpory nemá…

Jistěže ne. Lidé občas o pravdu zakopnou, ale většina z nich se rychle sebere a odkvačí, jako by se nic nestalo.

Není to trochu tvrdý odsudek vašich bližních?

Nevím. Pět minut rozhovoru s běžným voličem je nejlepším argumentem proti demokracii.

Co je největším nebezpečím pro demokracii dnes?

To strašlivé prokletí, které na své vyznavače sesílá machometánství. Kromě onoho fanatického vytržení, které je u člověka stejně nebezpečné jako u psa strach z vody, je to jeho fatalistická apatie. Její účinky jsou znát v mnoha zemích: nemoudré návyky, mizerné zemědělské systémy, kulhající metody obchodování a nejistota stran soukromého vlastnictví existují všude, kde vládnou nebo jen žijí Prorokovi následovníci. Degenerovaná smyslnost obírá náš život nejprve o eleganci a jemnost a později i o jeho důstojnost a posvátnost. Skutečnost, že podle machometánského práva musí každá žena být výhradně vlastnictvím muže – ať už jako děcko, manželka, či konkubína –, odkládá vyhlášení konce otroctví na dobu, kdy islám již nebude mít nikde velké slovo. Není na světě silnější zpátečnické síly.

Proč o sobě tedy říkáte, že jste optimista?

Protože být něco jiného mi nedává žádný smysl.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.